Kurovský byl na „dvacítkách“ už loni a světový šampionát označil za životní zážitek.
Hodně si přeje, aby mohl české reprezentaci pomoci i tentokrát. Do širšího výběru trenéra Filipa Pešána se havířovský rodák vešel. „Věřím, že jsem svými výkony přesvědčil.“
Devatenáctiletý útočník doufá, že na mezinárodní scéně potvrdí svou střeleckou formu, k níž mu dopomohly i postřehy vítkovického kapitána Rostislava Olesze.
Jak jste zvládl přechod z juniorů do áčka, za které ve Vítkovicích letos poprvé pravidelně hrajete?
Je to těžké přejít z juniorů do áčka, kde se hraje více fyzický a bruslivý hokej. Musím ale říct, že jsem si už stihl zvyknout. Nastupuji proti chlapům už čtvrtým rokem. Ze začátku byly zápasy hodně náročné, ale teď už mi to přijde v pohodě.
Daří se vám skloubit kariéra extraligového hokejisty se školou?
Se školou je to složité. Většinou po tréninku jezdím do školy do Nového Jičína, kde na EDUCE studuji Management sportu a zdravý životní styl. Tam mám individuální studium, dělám jen zkoušky. Školu zatím zvládám.
V listopadu jste začal střílet jeden gól za druhým, evidentně si věříte. Kdy přišel ten nejdůležitější zlom?
Myslím si, že to přišlo hned po prvním gólu, co jsem v této sezoně dal. Hned jsem si začal více věřit. Víceméně v každém zápase jsem pak měl jednu šanci a dokázal jsem ji proměnit. Díky tomu mi narostlo sebevědomí. Myslím si, že naše lajna nadále hraje slušně.
Málo prostorupro slibné juniory I když Daniel Kurovský už šestkrát skóroval, hrává dál ve čtvrté formaci Vítkovic a průměrně odbruslí za večer necelých osm minut. U jiných talentovaných hokejistů je situace mnohdy podobná, hranici 12 minut na utkání pravidelně překračují jen olomoucký Jakub Galvas, Martin Kaut z Pardubic, David Kvasnička z Plzně a brněnský Martin Nečas. |
Netrpí častým skórováním peněženka? Přece jen stále máte juniorský kontrakt.
U nás se naštěstí účtuje jen první gól za áčko, další už ne. Ten jsem dal už v minulé sezoně, v posledním kole jsem se trefil proti Třinci. Letos jsem zatím nic neplatil, jsem jenom rád (smích).
Co říkají na vaši fazonu spoluhráči?
Dělají si ze mě srandu. Říkají mi v šatně „Střelče“ a ptají se, jestli chci dohnat Martina Růžičku a tak podobně. Zkrátka z toho mají legraci.
Jaké jsou vaše povinnosti jako jednoho z benjamínků v mužstvu? Stále platí sbírání puků?
To zůstává, puky se sbírají pořád. Po rozcvičce, po tréninku, po rozbruslení před zápasem. Když jedeme na výjezd, tak balíme hokejky a další věci, co potřebujeme. Třeba fény a další pomůcky. Také se staráme o hudbu, takže těch úkolů je celkem dost.
Stává se, že něco zapomenete a pak se po vás někdo ze spoluhráčů „vozí“?
To se stává celkem často, hned platíme pokutu. Většinou se nikdo nezlobí, místo toho nám rovnou řekne, kolik platíme. Kasu drží Petr Kolouch.
Kdybyste měl vyzdvihnout jednu vaši největší přednost, jaká by to byla?
Myslím si, že umím od každého něco. Ale když mám jednu věc vybrat, tak si myslím, že jsem silný na puku.
Považujete za výhodu, že držíte hůl napravo podobně jako hvězdní kanonýři Alex Ovečkin, Steven Stamkos či Patrik Laine?
To jo. Myslím si, že praváků je obecně méně a mají výhodu. Jsem rád, že jsem pravák. Můžu třeba dělat bekhendovou kličku, tu ale zatím moc nepoužívám. I tak to beru jako výhodu, je nás méně.
Inspiruje vás úspěch vašeho havířovského kamaráda Davida Pastrňáka?
Jasně, že ano. Jsem moc rád, že se mu tolik daří. Třeba se časem stejně prosadím i já.
Kdo je vaším mentorem ve vítkovické kabině, případně ke komu vzhlížíte?
Pro mě je to hlavně Rosťa Olesz. Má toho spoustu odehráno, skoro čtyři sta zápasů v NHL. Navíc je stejně jako já útočník. Dává mi spoustu rad, snažím se od něj učit. Jsem rád, že starší hráči nás mladší podporují a chtějí, abychom se zlepšovali.
Poslechnete Olesze pokaždé, nebo si občas myslíte o jeho tipech své?Znáte to, každý má svůj názor (smích). Něco si vezmu, něco ne. Snažím se ale od něj brát co nejvíc, přece jen měl fakt bohatou kariéru.
U mě věk už pokročil, snažím se předat zkušenostiVítkovický kapitán Rostislav Olesz o Danielu Kurovském  Plzeňský Petr Straka (vlevo) a vítkovický Rostislav Olesz v souboji o puk Vrátil se domů, aby pomohl. Olesz je největší osobností Vítkovic, což dokazuje i kapitánské céčko na jeho dresu. Pro mladší spoluhráče se stal mentorem. „U mě věk už pokročil, tak se snažím předat své zkušenosti dál.“ Dvaatřicetiletý útočník jich má požehnaně - dlouho působil v NHL, zahrál si za reprezentaci na mistrovství světa i na olympijských hrách, odkud si přivezl bronzovou medaili; vyzkoušel si švýcarskou ligu. Z jeho poznatků těží i Kurovský. „Kuba je talentovaný hráč. Může z něj vyrůst skvělý hokejista. Mezi jeho přednosti patří osobní souboje i to, jak se dokáže nacpat s pukem před branku. Jen by to mohl předvádět častěji,“ myslí si Olesz. Šikovnému forvardovi radí jak řešit jednotlivé herní situace, přičemž se nezlobí, když Kurovský neposlechne. „Jde mi hlavně o to, aby měl další pohled na věc. Když si vše promyslí a příště vyřeší situaci lépe, klidně po svém, tak budu spokojený.“ |
