Ale jen v přesilovkách vaše produktivita netkví, ne?
Jasně. Když dostanete šanci být častěji na ledě, tak si více věříte. Celkově je to lepší. Máte lepší dojem ze hry.
Ve Zlíně jste považovaný především za defenzivního bek. Vnímal jste to stejně?
Samozřejmě, že jsem to cítil, že moje úkoly jsou hlavně vzadu. A cítím to tak pořád. To je moje silná stránka. Ale jsem rád, že jsem si sám sobě dokázal, že můžu i dopředu něco uhrát. Příjemné zjištění.
Takže jste se vymanil ze škatulky defenzivního obránce?
Věřím, že ano. Škatulky jsou pro novináře, fanoušky. Když dostanu šanci, snažím se hrát dopředu. Jsem rád, že přispívám v ofenzivě více než v předchozích sezonách.
Máte od trenérů více útočných úkolů?
Všichni je máme. Nerozlišuje se to. Trenér po nás chce, abychom hráli ofenzivně. Tím, že patřím mezi starší a zkušenější, tak se ode mě bodový příspěvek čeká více.
V posledních dvou kolech jste jel do přečíslení s druhým obráncem. To není náhoda, že?
Hokej se posouvá tímto směrem. Týmy mají propracované defenzivy. Potom se naskytne šanci obráncům, oba útok přečíslili a překvapili. Je to celkový trend hokej, smazávají se rozdíly mezi obránci a útočníky.
Váš průměrný ice time atakuje 20 minut. To už jde poznat, což?
Je to více než v předešlých sezonách. Perfektně mi to vyhovuje. Jsem více ve hře, dokonce pak ani únavu tolik necítím. Pro každého hráče je dobře, když má důvěru a je na ledě.
Už byste měl být lídrem obrany, viďte?
Dostávám se do věku, kdy by měla větší role přijít. Je to přirozený vývoj věcí. Nejen u mě. Třeba i Gazdič (Daniel Gazda) udělal v této sezoně velký pokrok. V dalších letech to bude na nás.
Letos jste překonal hranici 500 zápasů v extralize. Zaznamenal jste to?
Ano. Dostal jsem pozornost od klubu. A musím se přiznat, že jsem sám sledoval, že se k této metě blížím. Vážím si toho. Nedosáhne na ni každý hokejista. Navíc v jednom klubu.
Chvilku jste působil ve Znojmě v EBEL, ale v extralize jste věrný Zlínu. Jinam vás to nelákalo?
Vždycky jsme se na smlouvě rychle dohodli. Nikdy jsem necítil potřebu odcházet. Uvidíme, jak to bude dál. Nelituji žádného rozhodnutí, že jsem ve Zlíně tak dlouho. Jsem tady maximálně spokojený. Super klub s rodinnou atmosférou. Škoda jen, že výsledky nejsou takové jako před pěti šesti lety.
Dovede si představit, že byste hrál až do 40 let jako Tomáš Žižka s Davidem Noskem?
To je ještě daleko. Když bude zdraví sloužit a hokej mě budu bavit, není nic vyloučené. Hlavně se mi musí vyhýbat zranění. Nechávám to otevřené, ale určitě by se mi to líbilo.
 |
Letos se to daří. Jako jediný z týmu jste zvládl všech 44 utkání.
V minulých sezonách jsem měl zdravotní komplikace. Snažím se o sebe starat, ale je to hodně o štěstí, které letos zatím mám. Stačí jeden souboj, jedna špatně zblokovaná střela, a zranění přijde ve vteřině. Rád bych to dotáhl na 52 zápasů.
Co kondice? Antonín Honejsek několikrát zmínil, že měsíční tréninkový výpadek na podzim pociťuje dodnes?
Naopak se cítím velice dobře. Možná je to tím, že hraji hodně. Fyzicky se cítím výborně, možná nejlépe v kariéře.
Pohled na Radegast index ukazuje, že zablokujete hodně střel, ale nemáte tolik hitů. Váš komentář?
Tak to nevím. (úsměv) Nesnažím se tolik hitovat soupeře, nebo je tvrdě dohrávat. Spíše jdu protihráči po puku, abych mu ho vzal. Což není hit, ale výsledek může být stejný.
Po šesti porážkách jste ve středu konečně vyhráli, ale dvanácté Olomouci jste se stejně nepřiblížili. Jak moc frustrující je, že boj o předkolo nemáte ve svých rukou?
Když jsme se po zápase dozvěděli, že Olomouc také vyhrála, tak jsem si řekl, že jsme se nikam neposunuli. Nedá se nic dělat. Musíme věřit, že uděláme nějakou sérii, Olomouc zaváhá a ještě to zdramatizuje. Ztráta je docela velká. Série několik prohraných zápasů za sebou je vidět. Soupeři nám odskočili. V takové situaci jsme vlastní vinou. Nezbývá nám nic jiného než zabojovat a pokusit se o zázrak.
