V Pardubicích je rovný týden, zatím bydlí v hotelu a postupně vstřebává pod kůži nové prostředí. Poslední sousloví možná dokonale nevystihuje podstatu věci: Pro 24letého Kanaďana Alexandrea Malleta totiž příchod do Dynama není jenom běžnou změnou klubu, ale vůbec první návštěvou v Evropě.
„Je to další kapitola v mém životě, velká výzva. Pardubice mi daly možnost se ukázat a pro mě je čest dostat šanci v české extralize,“ říká Mallet.
O samotném městě zatím mluví s nadšením. „Je vážně hezké, v historickém centru jsou pěkné staré budovy, celkem čisto, čerstvé jídlo, dobré plzeňské. Všechno je blízko. Užívám si to tady,“ pokračuje.
Zamlouvá se mu taky životní styl profesionálního hráče, jejž by se měl v Česku dočkat; dlouhé tripy, v zámoří běžné, jsou pro něj totiž utrpením. „Tady hrajete a ve stejný den se vracíte domů. V Americe jedete na dvoutýdenní túru, a to není nic moc,“ srovnává.
V Dynamu je zatím na delším try-outu (zkoušce) a na východě Čech by rád strávil celou sezonu. „Je to můj cíl,“ prohlašuje odhodlaně.
DALŠÍ PARDUBICKÉ POSILY. Zleva Martin Rýgl, Tomáš Klimenta a Michal Bárta.
Trenéra Draisaitla hodlá zaujmout především zarputilostí u mantinelů a v brankovišti. Má na to i váhu - 93 kilogramů jej mezi pardubickými útočníky řadí hned za Petra Sýkoru a Jana Starého.
„Chtěli power forwarda (silového útočníka), který dohraje souboje a bude hrát tvrdě. Jsem víc dříč než nějaký hračička a technických typů tu je i tak dost,“ charakterizuje svoji hru Mallet. „Ale dávat góly nebo přihrát umím taky, stejně jako někoho vymazat... Taková všehochuť,“ doplňuje.
Rodák z Amqui v provincii Québec jako kluk pravidelně jezdil na j uniorskou QMJHL v nedalekém Rimouski, kde tehdy za místní Océanic válela nynější kanadská ikona Sidney Crosby.
„Rimouski bylo vlastně můj domácí tým. Viděl jsem skoro každý zápas, i v dobách, kdy tam ještě hráli Brad Richards, nebo později Michael Frolík,“ líčí Mallet, který tehdy přišel ke sbírce cenných autogramů. „Bylo to trochu jako splněný sen. A další byl, když jsem si tam zahrál juniorku sám.“
Nedařilo se mu v ní zle - ve své finální sezoně v mládežnické kategorii (2011-12) nastřílel v 68 utkáních základní části 34 gólů a přidal 47 asistencí; v play-off pak měl bilanci 21 zápasů, 11 gólů a 15 nahrávek.
Svým hokejem v juniorce Mallet zaujal skauty klubu NHL Vancouver Canucks, kteří po něm následně sáhli již ve 2. kole draftu. I proto je s podivem, že nedostal výraznější šanci ani ve farmářské AHL v Chicagu a posléze v Utice.
„Pořádnou příležitost mi nedali, nevím proč. Hrál jsem jen ve čtvrté lajně pět minut za zápas, a tam snad s výjimkou nějaké bitky nic nepředvedete. A já se nechci rvát, ale hrát,“ podotýká Mallet, jenž v posledních dvou sezonách působil jen v nižší ECHL v Kalamazoo a ve Stocktonu.
Na start pardubického angažmá se svědomitě připravoval v Montréalu, takže pondělní úvodní trénink Dynama na ledě ho nijak nerozhodil. „Cítím se parádně, předtím jsem skvěle potrénoval kondici. Jsem připravený,“ tvrdí.
Malletovou libůstkou jsou hodiny a hodiny strávené v posilovně, v kanadské metropoli v ní před odletem do Pardubic makal šestkrát týdně. „Posilovna je důležitá - pokud se chcete vyrovnat starším a zkušenějším hráčům, musíte být ve skvělé formě,“ míní hokejista.
Kouče zajímá reakce na zátěžPrvní trénink hokejistů na ledě malé haly pardubické arény měl na pohled dost svižné tempo, ale trenér Dynama Peter Draisaitl to bral hodně s rezervou. „Spíš koukám na jiné věci. Vůbec mě nezajímá, jak vypadáme osm týdnů před ligou. Všichni jsou natěšení, takže po ledě v uvozovkách létají. To už jsem zažil, je to každý rok stejné,“ konstatoval německý kouč po včerejší úvodní jednotce, která i s přestávkou na úpravu kluziště trvala hodinu a půl. Nač se tedy zejména soustředí? „Chci vidět, jak hráči reagují na zátěž, jakou mají v únavě řeč těla. J estli to ještě překousnou a jsou schopni dát nahrávku a vystřelit s koncentrací, nebo už to vypustí,“ řekl Draisaitl. Cvičení podobného ražení, kdy hráči naplno krouží kolem „met“, přihrávají si do jízdy a pokoušejí se z ní pálit na brankáře, by měla probíhat zhruba do půlky týdne. Víceméně jde o to, pořádně rozpumpovat krev ve svalech. „Metodika se ale potom musí přizpůsobovat zápasům, nemůžeš dělat každý den to samé,“ nastínil Draisaitl. K ruce už má prakticky kompletní kádr; chybí jen Kanaďan Justin Hodgman, který si doléčuje zranění. „Měl by dorazit 2. nebo 3. srpna. Až přijede, tak si ho tu zkontrolujeme,“ předeslal trenér. Ten má nyní konečně prostor na to, aby v týmu nastavil jasná pravidla. „Jde o to, jak přistoupit k hokeji, jak ho dennodenně žít, o morální věci. To je mnohem důležitější, než jestli pak budeme jezdit doleva nebo doprava,“ glosoval. |
