Kovář posbíral za 13 zápasů už 16 bodů (6+10) a spolu s Romanem Červenkou z Petrohradu patří k nejproduktivnějším hráčům celé soutěže. Písecký rodák je momentálně druhý za spoluhráčem Sergejem Mozjakinem. V elitní formaci "Magnitky" hraje český talent ještě s Denisem Zaripovem.
V KHL byl už reprezentační útočník hvězdou týdne a v pondělním utkání v Praze ho vyhlásili nejlepším hráčem zápasu.
"Já a hvězda celé ligy? To zas ne. Jsem rád, že dělám nějaké body. Mám suprové spoluhráče. V kabině mě přijali bez problému."
Jan Kovář k zápasu se LvemNehrál jsem vůbec dobře. Cenu pro nejlepšího hráče jsem dostal jen proto, že jsem Čech. Jinak si to nedokážu vysvětlit... Nedařilo se mi od začátku až do konce. Na druhou stranu si hodně cením, že jsme na poslední chvíli obrátili zápas v náš prospěch. |
Pomohlo vám i to, že v týmu už působil Milan Gulaš, kterého znáte z Plzně?
Pomohlo to určitě, protože jsem tady ze začátku nebyl sám a byl jsem rád, že mi mohl poradit co a jak. V Rusku je to trochu jiný život, ale přece jen jsme tady kvůli hokeji, ne kvůli památkám.
Jste překvapený, že vám kanadský trenér Mike Keenan dává od začátku tolik prostoru?
Hraju hodně, strávím na ledě přes 19 minut. Od kouče cítím důvěru. Jsem za to rád a snažím se to splatit.
Keenan měl v minulosti občas šílené výstupy a v zámoří prosazoval drsné metody. Předvedl něco podobného i nyní?
Zatím je to v pohodě. Ale musím říct, že teď neměl důvod, máme šňůru vítězství. Ještě nepřišel kritický moment, kde by se ta jeho povaha ukázala.
Daří se vám i proto, že na vás není takový tlak jako v Plzni?
Tlak na sebe si nepřipouštím. Ale v bohatých týmech jako je Magnitogorsk je tlak na výsledky vždycky, to je normální. Cíle klubu jsou ty nejvyšší.
Myslíte, že jste díky skvělému začátku trochu přiblížil účasti na olympiádě v Soči?
Třeba jo. Ale to je strašně daleko, jsou ještě dvě reprezentační akce. Musím makat, abych dostal důvěru, dostal se tam odehrál dobré zápasy a ukázal se.
Váš bratr Jakub také hraje v KHL, chytá za Jekatěrinburg. Jste v kontaktu?
Voláme si hodně, jsme ve stejném časovém pásmu.
Stihl jste se potkat v Praze s rodinou a kamarády?
S našima jsem se viděl. Je to skvělý hrát v Česku. Když jsme sedli do autobusu, najednou z rádia hrál Vašek Neckář. Na zápas jsem udal asi čtyřicet lístků, chtěli je po mně kamarádi z Písku i kluci z Plzně.
Sledujete její výsledky? Co říkáte na Martina Straku, který si ještě prodloužil kariéru?
Je to blázen, ale jak vidíte, tyhle hráči pořád vládnou. Právě Stráča, Hlína (Jaroslav Hlinka), Toňák (Petr Ton), to jsou fantastičtí hokejisté. Můžou hrát klidně ještě pět let.
