Tušil, že zvednout se znovu nebude lehké. Že už nemusí existovat cesta zpátky do velkého hokeje. Ve finském Lahti dostal druhou příležitost. Severské zemi vděčí nejen za bravurní restart kariéry. Našel tam zase sám sebe, oázu vytouženého klidu. A měl možnost přemýšlet o tom, jak být prospěšný, až jednou přestane chytat puky.
Když se letos reprezentační trenéři rozhodli, že jej po dobré sezoně nevezmou na MS, přišel o lotyšské dobrodružství, ale netrucoval. Bral to jinak než dřív. Sebral ženu a syna a dopřál si s nimi pěkné chvíle.
„Mělo to své pro i proti, že jsem do Rigy nebyl vybraný. Dívám se už na život jinak. Ten čas jsme s mou paní a synkem strávili u moře. O víkendech jsme projížděli Česko. Bylo fajn být zase chvíli doma. Věděl jsem, že mě tam čekají krásné okamžiky s rodinou,“ vyprávěl pro iDNES.cz Bartošák na cestě do Vídně těsně před odletem za novým angažmá v Rusku.
Naposledy jste říkal, jak vám malý synek dělá radost. Teď mu jsou dva roky. Co všechno ho učíte?
Kopnout do míče už teď musí umět každý malý kluk, a tak spolu hráváme fotbal. Od hokeje doma máme dobité úplně všechno včetně skříní. Přes léto chodím na tenis a ten ho taky nadchl. Dostal malé rakety a chodíme si pinkat.
Hrajete také na basu. Zkouší i tohle po tátovi?
Každé dítě napodobuje své rodiče, takže si brnká i na kytaru. Má malé ukulele. Když vytáhnu kytaru, hráváme trošku spolu. Miluje auta, takže má asi šedesát autíček. Všechno, co houká, to musí mít doma. Kamarád, který mi byl na svatbě za svědka, pracuje jako zdravotník, a tak nám ukazoval sanitku. Malý z toho byl unešený. Má velké zapálení pro sanitky i hasiče. Typický malý kluk - má rád fotbal, hokej a auta.
Kam jste se o dovolené doma v Česku podíval?
Zajeli jsme si na jižní Moravu, na Vysočinu jsme se také podívali a byli jsme v jižních Čechách. Jeli jsme za Rudou Červeným, s kterým jsme hrávali v Lahti. Prolezli jsme si tam zámek na Hluboké. Zbytek jsme trávili procházkami a udělali jsme si pohodu.
S Rudolfem Červeným jste bydleli v Lahti ve stejném činžáku. Stali se z vás velcí kamarádi?
Červení mají skoro stejně staré děti jako my, s Rudou jsme si lidsky hodně vyhovovali. Všichni jsme spolu potom trávili hodně času. Moc rádi jsme je navštívili, ale během sezony moc neuvidíme. Já budu hrát za Chabarovsk, on jde do Rigy, takže na sebe bohužel maximálně narazíme. Naše silné přátelství bude i tak pokračovat.
Trávili jste hodně času různými debatami, že?
Vždycky jsme si tam měli o čem pokecat. Ruda je hodně velký investor do nemovitostí, a tak mě o oboru leccos naučil. Navrch jsme vždycky kvalitně zhodnotili náš výkon. Když všichni ostatní hráli špatně, tak my dva vždycky dobře, klasicky. (směje se) Samozřejmě žertuju.
Budete mít díky němu daleko větší přehled ve světě investic a realit?
Když budu chtít něco koupit, mám skvělého kamaráda, kterému můžu zavolat. On mi vždy dobře poradí kolem smluv i investic. On to všechno skvěle ovládá. Je fajn mít přehled a být připravený na život po hokeji, ale tohle nehrotím. Až skončím, půjdu dělat hasiče, nebo policajta. Poslední dva měsíce jsem pro to ohromně zapálený.
To by byla dost velká životní změna.
Alespoň se člověk nebude nudit, život bude pořád plný adrenalinu.
Hasiči jsou dlouho v pohotovosti, a když dojde na akci, mají adrenalinu na měsíc dopředu.
Já už ale takový život plný adrenalinu dávno žiju. Nedokázal bych sedět doma a nic nedělat. Až budu mít jednou po hokejové kariéře, dám si rok dva klidu a půjdu dělat zase něco akčnějšího. Chtěl bych tímhle způsobem pomáhat lidem.
Sláva, syn, deprese, návrat, vir. Teď mě máloco srazí, říká Bartošák |
Přitom jste šel do Lahti hledat klid a vnitřní pohodu.
Předchozí pobyt ve Švédsku (chytal za MODO) i Finsko byl velký krok dopředu pro mě i celou rodinu. Byl jsem v krásné zemi mezi dobrými lidmi, kteří se starali hlavně o sebe. To byla bomba. Žilo se tam krásně. Před podpisem smlouvy jsem čekal, že tam právě takový klid bude. Bavili jsme se o Finsku s agentem i kluky, co tam hráli. Všichni si to tam pochvalovali a my jsme se tam strašně těšili. Byla to nejlepší volba, jakou jsme udělali.
Čím jste se nakonec k vlastní pohodě a ustálení života dopracoval?
Hodně pomáhala rodina i Červení. Vždycky tady pro nás byli. Moc rádi jsme se chodívali dívat do přístavu plného kavárniček a restaurací. Měl jsem tady pocit, že se nemusím ničím stresovat. Našel jsem tu skvělou náturu lidí podobnou té, kterou najdete i u nás doma na Ostravsku. Okolo nás bylo spousta Čechů. Filip Chlapík, který se k nám připojil a mladí kluci z juniorek. Když moje paní přivezla v únoru do Finska psa, bývali jsme venku, procházeli jsme se po parcích. Život byl najednou pohoda.
I během přísných finských covidových restrikcí?
To mi přišlo přehnané, ode mě se nedozvíte jinou odpověď. Ale zároveň to Finům strašně dobře fungovalo. Nakažených měli v zemi oproti Česku desetinu, normálně se hrálo a nic moc se neřešilo. Každý se tam staral o sebe, což bylo super. Nemusel jste se pořád dívat kolem sebe a dávat si pozor. Nikdo se neudával na policii, že ten či onen nenosí roušku. Ani vám tam její nošení nikdo nemůže nařídit, je to na vlastní zodpovědnost.
Ale vy hráči jste je nosili.
To abychom šli příkladem. Když se zastavilo na nějaké benzince, nasadili jsme si je, vystoupili i s tím, aby všichni viděli, jak to dodržujeme. Jen hráči museli mít při hokeji povinně ty „bubliny“ na obličeji. Napoprvé to na ledě vypadalo jako na tréninku dorostu a byla to děsná sranda. Kolikrát to byla během zápasů parádní podívaná, jak se s tím kluci v rozích „mečovali“ jeden přes druhého.
Teď jste na cestě do ruského Chabarovsku, šestkrát většího města než je Lahti. Tam si moc klidu neužijete, zato vás tam čeká lepší smlouva a kvalitnější hokej. Co dalšího tam jedete hledat tentokrát?
Jedu se tam posunout kulturně i kariérně. Půjdu hrát druhou nejlepší ligu na světě. To neodmítnete. Budu rád, když tady najdu úspěch. Mám takový sen, aby se mi povedla sezona a zůstali jsme tam. A vedle toho jedu objevovat novou kulturu na Dálném východě a jak se žije v Asii. Pak jsem zvědavý na tu zátěž z dlouhých přeletů.
Ty bývají v Rusku dost náročné, ale budete na ně zvyklý ze zámoří, že?
Už jsem se díval na rozpis. Budeme třeba týden doma, dva týdny venku. Potom zase dva týdny doma a týden venku. Bude to náročné, ale chci si vyzkoušet, jaké to je. Kdybych do toho nešel, po kariéře bych si asi vyčítal, že jsem se o tuhle zkušenost nepokusil.
Chabarovsk patří mezi hezčí ruská města, čeští hráči si to tam spíš pochvalovali. Ale ruská nátura je úplně jiná než finská. Jste zvědavý i na tamní mentalitu?
O Chabarovsku jsme se celkem detailně bavili s Michalem Jordánem. Nastudovali jsme si, jak je to tam velké, co kde je a kde budeme bydlet. A co s námi udělá ruská nátura? Já doufám, že nic. Povídali jsme si o tom s několika kluky a nikdo si na to nestěžoval. Rusové jsou pochopitelně jiní než Finové, ale snad mě mile překvapí. Třeba se nám tam ještě bude líbit.
Do klubu nastupujete po Marku Langhamerovi. Je to velký závazek navazovat na českou stopu v brankovišti?
Jdu tam hlavně sám za sebe. I kdyby tam přede mnou byl Američan, Japonec, nebo Marek, to už nehraje roli.
Bartošák o návratu do reprezentace: Cítil jsem se jak Karel Gott na slavících |
Ruští gólmani tam bývají protěžovanější než cizinci, trochu to pocítil i Langhamer. Jak se s tím poperete vy?
Když to pocítím taky, určitě to nebude příjemné, ale to je hokej. Už jsem se několikrát v životě setkal s tím, že byl protěžovaný jiný gólman, nebo i já. Když budou mít Rusové přednost, budu o to víc makat, abych se do brány dostal.
Bylo pro vás klíčové, že jsou v klubu další Češi?
Hodně. Sejde se nás tam pět a to už je moc důležitý faktor. Finsko pro mě bylo vlastně první větší zahraniční štací v Evropě mimo Česko a kultura je tam dost podobná. Jenže Rusko bude určitě trochu jiné, zažijeme tam určitý kulturní šok. Moje paní přiletí se synem za dva měsíce. Když budeme zrovna na tripu, bude fajn, že si s ostatními holkami zajdou na kafe, děti si spolu můžou pohrát. Proto vnímám jako velké plus, že tady máme českou partu.
V osmadvaceti pořád můžete výrazněji prorazit. Máte ještě v hlavě myšlenky na NHL?
Já už nepočítám s tím, že by nabídka přišla. Teď se chci jen posunout. Vždyť před rokem a půl jsem málem končil a nevěděl jsem, jestli si velký hokej ještě někdy zachytám. A najednou jsem tady, za to jsem rád. Mám hlavně pokoru.
