Po sněhu půjdu, čistém, bílém, hru v srdci zvonkovou, napsal Fráňa Šrámek v básni Prosinec. Čerstvě zasněžená pláň je symbolem panenské čistoty.
Člověku je skoro až stydno rozrýt ji stopami běžek. Nebo vás to naopak láká, protože máte podvědomý pocit že tím po sobě zanecháváte něco jako podpis?
Sněžení má kouzelnou moc zpomalovat čas a deformovat prostor.
Kdo nemusí, nevychází. Zvuky utichnou, z barev zůstane jen bílá. Celodenní tanec sněhových vloček je výzvou, abychom se stáhli do mentální ulity a přepnuli se do jiné hladiny vědomí.
Bílé víření za oknem v člověku probouzí usebrání a klid. Krajina ztratí pevné obrysy a v takových chvílích se propadáme sami do sebe.
Může být černý, žlutý i růžový
„Tatí, proč je vlastně sníh bílej? Proč není třeba fialověj?“ přeruší zimní rozjímání malé děti. Ještě neztratily osvěžující schopnost divit se věcem, které my dospělí považujeme za natolik samozřejmé, že nás už nenapadne o nich přemýšlet.
Celkový objem srážek během roku sice zůstává skoro stejný, ale mění se jejich rozložení v čase
Zdánlivě hloupá otázka přitom skrývá fascinující fyzikální souvislosti. Voda je bezbarvá a průhledná stejně jako třeba sklo auta. Viděli jste ale někdy auto po havárii?
Rozbité čelní sklo rozpukané stovkami prasklin se mléčně zakalí. Na původně rovné ploše totiž vznikla spousta zlomů a zakřivenin, na kterých se láme světlo.
Voda ztuhlá do podoby ledu připomíná sklo před havárií. Světlo prochází přímo, takže pod zamrzlou hladinou můžeme pozorovat ryby.
U vrstvy sněhových vloček je to ale jinak. Sníh je tvořen miliony krystalků, které mají nespočet hran. Světlo se na nich všelijak odráží a rozkládá na všechny barvy spektra od červené přes oranžovou, žlutou, zelenou a modrou až k fialové.
Jenže jednotlivé barvy nevidíme. Spousta hran znamená i spoustu odstínů, které se navzájem překryjí a zprůměrují. Výsledkem je bílá barva, která v sobě obsahuje kompletní spektrum. Přesto může mít sníh i jiné barvy. Jistě nepřekvapí, když je kolem komína černý od sazí.
Viděli jste ale někdy nažloutlý sníh, zbarvený mikroskopickým pískem, který k nám zavály větry ze Sahary? Je to tak výjimečná událost, že se o tom píše v novinách. V Antarktidě či v Alpách občas najdete i růžový nebo načervenalý sníh, za který jsou odpovědné chladnomilné řasy.
Asi jste slyšeli, že žádná sněhová vločka není stejná. Prý to platí pro všechny vločky, které kdy na Zemi spadly. Důvodem pestrosti jsou extrémně rozdílné podmínky panující v mracích, kde se vločky rodí. Liší se teplota, tlak, vlhkost, vítr, sluneční záření, přítomnost kondenzačních jader a desítky dalších faktorů.
Lednový sníh přinese v srpnu hřiby, míní pranostiky. Oteplování to mění |
Podrobně je studuje třeba americký fyzik Kenneth Libbrecht, který o sněhových vločkách napsal knihu o 540 stranách. A pak že jde o nudné téma.
Každá vločka je složena z mnoha miliard molekul vody uspořádaných do přibližně 200 krystalů. Vzpomeňte si na to, až vám zas nějaká roztaje na nose.
„Kolik sněhových vloček dnes spadlo? Kolik jich bylo letošní zimu? A kolik od počátku světa?“ ptal by se podivínský filozof.
Na webu snowcrystals.com kdosi odhadl, že pro výrobu průměrného sněhuláka je potřeba 58 milionů sněhových vloček. Na celé Zemi jich prý každou sekundu spadne milion miliard. „To je dost sněhu, abychom každých deset minut uplácali jednoho sněhuláka pro každého člověka na Zemi,“ dočetli jsme se.
Bude žízeň?
K čemu jsou ta bizarní čísla? Netušíme, možná se jen někdo nudí. Třeba u něj doma sněží tak, že nemůže ven a potřebuje se zabavit. Zajímavější údaj říká, že celá polovina obyvatel planety sníh nikdy nespatří. Chudáci... Bělostné pláně znají jen z fotografií a je otázkou, jestli v jejich jazycích pro sníh vůbec existuje odpovídající slovo.
Při příliš rychlém jarním tání voda odteče do potoků a řek a nemá čas dostat se do podzemí.
I v češtině jich máme jen pár: prašan, břečka, ledovka... Vymyslíte další? Naproti tomu třeba v laponských jazycích je výrazů pro sníh asi 180. Aby ne, když v severní Skandinávii leží bělostná pokrývka mnohem déle než u nás.
V Česku se kvůli změně klimatu v posledních desetiletích období se sněhem zkracuje. Počet dnů, kdy leží na zemí sníh, za posledních 60 let klesl o polovinu. „Skvělá zpráva!“ zajásá majitel chodníku, který je v zimě potřeba prohazovat.
Jenže tak jednoduché to není. Méně sněhu zaprvé sníží náš přístup k čerstvé vodě. „Celkový objem srážek během roku sice zůstává skoro stejný, ale mění se jejich rozložení v čase,“ řekl mi před třemi lety v rozhovoru pro Víkend hydrogeolog Vladimír Řezníček.
Musíme se vrátit k přírodě a pěstovat potraviny pro obživu, říká Cílek |
„Ideální je, když napadne sníh, který pak na jaře postupně odtává. Voda se tak může pomalu vsakovat. Skalní masiv má síť drobných puklin, která je schopna postupně pohlcovat jen menší množství vody. Při příliš rychlém jarním tání voda odteče do potoků a řek a nemá čas dostat se do podzemí.“
A to je malér. Podzemí je totiž dlouhodobou zásobárnou, kde je pak voda k dispozici přes celou sezonu. Zimy bez sněhu tak mohou způsobit žíznivá léta.
Další souvislosti? Bez sněhu nebude nejen Jizerská padesátka, ale ani ladovsky sáňkující děti. Ze sjezdování se stane sport těch nejbohatších.
Zapláče i česká příroda, která je na bělostnou pokrývku tisíce let adaptována. Sníh jí slouží jako peřina. Protože obsahuje hodně vzduchu, tepelně izoluje před mrazem. Už třiceticentimetrová vrstva sněhu zajistí, že při teplotě -30 °C je u země jen kolem nuly.
Ohrožení spáči
„Proč by nás to mělo zajímat?“ řeknete si možná. Třeba kvůli pranostice „Únor bílý pole sílí“. Bez sněhu se může stát, že mráz spálí ozimy. Tedy ječmen, pšenici a žito, které se vysévají už na podzim.
Bez ochranné peřiny sněhu však nemohou správně pracovat půdní bakterie, které jinak i v zimě rozkládají organické látky na humus. Potřebují k tomu teploty lehce nad nulou.
Někteří živočichové mění ochranné zbarvení tak, aby na sněhu nebyli vidět. Pokud nenapadne, mimikry nezafungují a někdo je sežere. Zimní spáči v norách a doupatech v holomrazu rychle vyčerpají energetické zásoby a zahynou. Nedostatek sněhu tak ohrožuje třeba ježky, plchy nebo křečky.
Drobnou útěchou budiž, že v promrzlé zemi nepřežije ani část hlodavců, komárů, klíšťat, slimáků a dalších škůdců. Nedostatek sněhu tak má i nezpochybnitelné plusy.
Bez ochranné peřiny sněhu však nemohou správně pracovat půdní bakterie, které jinak i v zimě rozkládají organické látky na humus. Potřebují k tomu teploty lehce nad nulou.
Díky teplé zimě se snadněji zbavíte plevelů, říká zahradnice |
V na kost ztuhlé krajině se rozkladné procesy skoro zastaví, což na jaře znamená méně potravy pro rostliny. A protože v přírodě je všechno provázáno se vším, nedostatek živin se projeví někde, kde bychom to vůbec nečekali.
V roce 1911 bylo na Lysé hoře naměřeno 491 cm sněhu. Byla to sice nadílka za celou zimu, ale v říjnu 2009 tam za jedinou noc napadlo rekordních 82 cm prašanu. Bez toho bychom se nejspíš obešli, podobně jako bez sněhu ve městech.
Možná ale jednou budeme dětem vyprávět, jak za našich mladých let padala z nebe podivná bílá hmota, které jsme si dostatečně nevážili.
