Skalka jako stavebnice
Pohodlný přístup k rostlinám je důležitý i z důvodu údržby. A jak nadšený alpinkář dodává: "Vyplatí se na to myslet s patřičným předstihem. Člověk by si měl uvědomit, že na stará kolena či v nemoci nebude už schopen vyrazit na náročný výšlap za horskými kytkami do přírody. A bude pak vděčný za to, že se k nim může posadit ve své zahradě. Nebo se dokonce natáhne na trávníku vedle, aby se pokochal jejich krásou."
S touto myšlenkou, kterou Veselý rád předává dalším generacím, přišel už před několika desetiletími Josef J. Halda, jeden z prvních propagátorů kamenných zahrad u nás a objevitel tzv. vrstevnatých neboli spárových skalek. "I když vlastně nic převratného nevymyslel, jen odkoukal a napodobil proces, kterým s kameny a rostlinami odnepaměti pracuje sama příroda," dodává s humorem skalničkář.
Na Josefa Haldu nedá dopustit. Už v roce 1974 ho oslovil, zda by mu pomohl se stavbou nového alpína. Dohodli se a dodnes je v zahradě v Sedlci k vidění partie, kterou společně zbudovali. "Je to stěna hned nad jezírkem," ukazuje Karel na stěnu, která vypadá jako porostlá přírodní skála.
Od té doby prodělala zbývající část zahrady řadu podstatných proměn s ohledem na pohledově lepší, efektnější spárové uspořádání. "Vrstevnatá skalka je opravdu nejlepší; je ovšem třeba mít k dispozici vhodný kámen, který zvětrává a rozpadá se do podoby různě mocných, spíše plochých bloků. S takovým materiálem je pak radost si hrát," popisuje nadšeně skalničkář.
Kamínek po kameni, krok za krokem
Zahradu podle svých představ mohl začít Karel Veselý realizovat až poté, co vyženil domek s malou zahradou o rozloze pouhých 300 m2. První rok zjistil, že půda je přehnojená dusíkem, proto mu většinu skalkových rostlin v sousedství zeleninových záhonků sežrala plíseň. Zkoušel pak zeminu upravovat, vymývat, doplňoval novou. A taky začal svážet z okolí na káře vhodné kameny. Materiál pro svoji první skalku tahal ze svahů vrchu Kaňk.
Okolí Kutné hory je z geologického hlediska velice pestré, a tak Karel mohl ve své zahrádce postupně vyzkoušet různé druhy kamene. "Začínal jsem s třetihorní křídou, ale je velmi rozpadavá, což je na závadu. Na druhou stranu je to alkalický sediment a vápno jde, jak známo, spoustě skalniček k duhu," radí alpinkář.
Následoval vápenec rozvrstvený do podoby různě mocných lavic. Veselý ale zkusil i jiné horniny, třeba rulu, znělec, a dokonce hadec. "Obsahuje totiž spoustu hořčíku, který u dřevin vyvolává zakrslý růst," vysvětluje Veselý dále.
V jeho zahradě ale laik jednotlivé druhy kamenů nerozezná, protože jednotlivé partie jsou sestavené na stejném principu. Je to důležité; zásadně totiž platí, že na tak malé ploše je třeba se vyvarovat odlišných způsobů vrstvení kamene. "A také spolu různé druhy nekombinujte a vytvářejte z nich vždy jen ucelené partie," doporučuje dnes již proslulý stavitel skalek. "A samozřejmě to s kamením nepřehánějte, abyste nakonec neměli u domu přeskalkováno. V tomto směru je moje zahrada ukázkovým odstrašujícím příkladem," směje se Karel Veselý.
Červnová knihovnička zahrady
Dále v něm najdete tipy na kamenné předzahrádky, několik návštěv na českých zahradách, články o zajímavých květinách, informace o kořenových čističkách, tržiště nápadů či zápisníky zahradních zajímavostí. |
Další snímky z této kouzelné zahrady, budované nadšeným alpinkářem Karlem Veselým po čtyři dlouhá desetiletí, najdete v červnovém čísle časopisu Knihovnička Zahrada. 
