Za celou akcí stojí Tomáš Ouhel, který je koordinátorem in-situ (zkoumaných na místě) projektů Zoo Liberec a zároveň členem neziskové organizace Lestari, která se právě v této době stará o ochranu chráněných mořských želv. Na pláže ostrova připlouvají tři z celkových sedmi druhů mořských želv a Bangkaru se řadí mezi nejdůležitější světová kladiště těchto mořských plazů.
„Máme kamarády, kteří nám dali signál, že ačkoliv želvy připlouvají a kladou vejce, nenacházejí žádné mladé želvy,“ popisuje Ouhel. Trvalo to podle něj dva měsíce a vzhledem k tomu, že od nakladení vajíček do vylíhnutí to trvá další dva měsíce, lze předpokládat, že minimálně tu čtyři měsíce sběrači působili. Což při této frekvenci znamená asi 120 tisíc vajec, v praxi možná tisíc přeživších malých želv.
„Vydali jsme se na ostrov a opravdu jsme tam pytláky našli. První den nám utekli, ale druhý den jsme se vydali do terénu i s jednotkou indonéských námořníků. A v pět ráno se nám podařilo objevit je ve spánku a zatknout,“ vzpomíná Ouhel.
Z původně tří chycených provinilců se nakonec vyklubala rozvětvená organizace, kde nováčci chodili sbírat vejce, dále tam působil koordinátor a další člověk, který nováčky školil. Pak vejce putovala na vedlejší ostrov k překupníkovi, který je pak prodával dál.
Celá akce byla v místních médiích okamžitě zveřejněna a současní viníci už stojí u soudu, kde jim hrozí šest let za mřížemi.
„Jedná se o historicky první úspěšný případ zatčení organizované pytlácké skupiny na Sumatře. Nám jde teď o to, aby se tato zpráva co nejvíce rozšířila, aby případní zájemci o pytláctví věděli, že to nebudou mít jednoduché,“ připomněl velvyslanec Indonéské republiky v Česku Aulia Rachman.
Želví vejce v lepších restauracích platí za tradiční kulinářskou specialitu. Navíc v oblastech s turisty je to žádaný pokrm. Turisté většinou netuší, že drancování vajec mořských želv přispívá k tomu, že se tito nádherní živočichové ocitají na pokraji vyhynutí.
