Až v posledních letech se o jejím návratu na území Čech a Moravy odborníci dozvídají díky fotopastem, kterým se tuto skrytě žijící šelmu podařilo vyfotit i s mláďaty. Odborníci potřebují mít u každého možného výskytu jistotu, že jde o kočku divokou (Felis silvestris), proto Ústav biologie obratlovců AV ČR, Národní zoologická zahrada Bojnice a Hnutí DUHA Olomouc zahájili přeshraniční spolupráci na dvouletém projektu monitorování výskytu kočky divoké na česko-slovenském pomezí nazvanou „Hledáme kočku, pozor, divokou!“.
Cílem bude zjistit přítomnost tohoto chráněného a ohroženého druhu v různých typech biotopů. Mimo jiné se součástí výzkumu stanou i analýzy genetické rozmanitosti a míry křížení se zdivočelými jedinci kočky domácí, odhady početnosti a populační hustoty i zřízení rehabilitační stanice pro kočky divoké.
Cenným partnerem je pro projekt Národní zoologická zahrada Bojnice, protože na Slovensku se sice v minulosti vlivem lidské činnosti stavy kočky divoké výrazně snížily, přesto se tu tato skrytě žijící šelma udržela do současnosti.
„Poprvé na Slovensku zrealizujeme intenzivní monitoring kočky divoké pomocí invazivních i neinvazivních metod, jako je fotomonitoring, genetické vzorkování a telemetrické sledování jedinců. V neposlední řadě bude v areálu Národní zoologické zahrady vybudovaná největší rehabilitační stanice ve střední Evropě určená výhradně pro záchranu kočky divoké,“ uvedl Branislav Tám, koordinátor projektu z Národní zoologické zahrady v Bojnicích.
Díky nasbíraným a pečlivě vyhodnoceným datům pak bude možné vytvořit metodiku pro další monitoring a ochranu této šelmy u nás i na Slovensku.
Nefalšovaná šelmička se k nám opravdu vrací
Zhruba v minulém desetiletí začaly návrat kočky divoké do naší přírody zaznamenávat fotopasti z oblasti Šumavy, Doupovských hor či Beskyd. Díky tomu se podařilo nasbírat nezpochybnitelné důkazy o výskytu těchto skrytě žijících šelem. Jedním z nich je i poslední studie o aktuálních záznamech kočky divoké na česko-slovenském pomezí.
Kočku divokou vodící odrůstající koťata odhalila i fotopast v Javorníkách. (2019)
„Dlouhodobý fotomonitoring velkých šelem na okraji Západních Karpat nám přinesl i cenné záznamy o výskytu koček divokých v Javorníkách a Bílých Karpatech na Slovensku, kde jsme potvrdili životaschopnost populací v obou pohořích. V roce 2019 se nám podařilo v slovenských Javorníkách v blízkosti hranic s Českou republikou zdokumentovat vodící samici se třemi mláďaty,“ uvedl Martin Duľa, autor výše zmíněné studie a koordinátor projektu kočky divoké z Hnutí DUHA Olomouc.
Právě mláďata rozptylující se z těchto rozmnožujících se populací mohou posléze obsazovat vhodné biotopy v České republice, jak dokazují nedávné záznamy kočky divoké ve Vsetínských Beskydech a Hostýnských vrších. Díky unikátnímu zbarvení srsti, podobně jako je tomu u rysů, jsou odborníci schopni identifikovat na základě pořízených fotografií jednotlivá zvířata a odhadnout tak, kolik jich v dané lokalitě žije.
Kočku divokou ohrožuje kočka domácí
Ne že by kočka domácí byla větší šelma než kočka divoká. Jenže zdivočelá zvířata se mohou s těmi divokými křížit. Populaci divoké kočky tedy zdaleka neohrožuje jen pytláctví či nedostatek míst vhodných k osídlení.
„Morfometrická měření lebek nebo rozlišování na základě zbarvení srsti, tedy počtu a pozice pruhů na bocích a na ocasu, jsou zejména v případě hybridních jedinců obtížně využitelné. V České republice ani na Slovensku dosud neprobíhal intenzivní neinvazivní genetický monitoring tohoto druhu, pomocí kterého lze hybridy jednoznačně identifikovat,“ uvedla Jarmila Krojerová, koordinátorka projektu z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.
A studie v rámci Evropy, které studovaly problematiku křížení domácích a divokých koček, se ve výsledcích významně liší. Například v Maďarsku a Skotsku jsou populace kočky divoké hybridizací ovlivněny výrazně, zato v Německu bylo v populaci jen 3.5 % kříženců. „Jak je na tom populace kočky divoké v Západních Karpatech zatím nevíme,“ dodala Krojerová.
Aby vědci zjistili míru křížení mezi domácími a divokými kočkami u nás, využijí nalezená těla mrtvých zvířat, muzejní vzorky i neinvazivní vzorky srsti přímo z terénu, získané za pomoci tzv. chlupových pastí, jak je vidět na úvodním videu.
Pokud se tedy domníváte, že jste viděli v přírodě kočku divokou, případně jste našli sraženou kočku se znaky kočky divoké, informujte o tom výzkumníky. Spolupráce s veřejností a osvětová činnost je totiž neopominutelnou součástí projektu. Potřebné kontakty a informace najdete na webu kockadivoka.cz.
