Ve vnitřní expozici Pavilonu goril v pražské zoo mají gorily - a z druhé strany chovatelé - přístup ke dvěma samostatným mřížím. Zatímco tedy u jedné Richard dostává během oběda krmení ze lžičky, u druhé se mezitím u žrádla střídají samice s mláďaty; a to v určitém pořadí, podle jejich postavení v hierarchii skupiny. Na průběh krmení u obou mříží se můžete podívat na dvou videích, sestříhaných z videozáznamu z kamer v pavilonu.
Oběd, který gorily u mříže dostávají, ale zdaleka není hlavním chodem jejich jídelníčku, jak by se nezasvěceným mohlo zdát. „To, čemu říkáme oběd, je v podstatě potravinový doplněk obsahující hlavně bílkoviny, vitamíny a minerály. Vydatnou snídani totiž gorily dostanou ráno v ložnicích, důležítý je pro ně ale i okus rozhozený dopoledne po expozici spolu se zeleninou a odpoledne se zeleninou a ovocem,“ vysvětluje kurátor primátů Zoo Praha Vít Lukáš.
Oběd dostávají všichni členové gorilí skupiny stejný. Jen ho Richard baští lžičkou, aby ho chovatelé co nejdéle udrželi u mříže, a samice v podobě koule, aby se stihly u druhé mříže i s oběma mláďaty prostřídat a v klidu si svoji porci sníst.
Každý den v týdnu přitom gorily mají k obědu něco jiného, protože složení ´těsta´ se různí. „Někdy je to čistý tvaroh, ale většinou směs, která může obsahovat brambory, tvaroh, různé druhy obilných kaší, v případě potřeby i přidané vitamíny,“ popisuje kurátor. (Co všechno mívají gorily v lidské péči na jídelníčku, čtěte zde).
Krmení je ideální čas na trénink. Jídlo je jasná motivace
„Samce Richarda krmíme lžičkou po malých soustech jen proto, aby se zabavil na delší chvíli a nechal v klidu nažrat samice s mláďaty. Když mu žrádlo dojde, dávají mu chovatelé malé kousky zeleniny či ovoce a trénují s ním například bezpečný postoj s roztaženýma rukama, ukázání zad, kontrolu dutiny ústní a podobně,“ vysvětluje kurátor primátů Vít Lukáš.
Richardovo krmení sice na videu vypadá jako idylka, chovatelé ale při něm musí být neustále ve střehu. Proto je potřeba trénovat i zmíněný bezpečný postoj, aby měl gorilí samec ruce roztažené na celou šíři mříže. „I přes relativně důvěrný vztah, který chovatelé s jednotlivými zvířaty mají, si musíme hlídat, aby po nás Richard nemohl rychle chňapnout,“ vysvětluje kurátor.
Richard se nechá bez problémů krmit lžičkou.
Trénink bezpečného postoje gorilího samce u mříže
Richard si užívá odměnu za spolupráci při tréninku.
Stříbrohřbetý gorilí samec totiž při krmení zdaleka není tak trpělivý jako samice s mláďaty. „Ve chvíli, kdy ho trénink přestane bavit, je schopný z ničeho nic zařvat či zabouchat vší silou do mříží. Případně nám občas skrz mříže nabídne větev ´na výměnu´ (viz vysvětlení v textu níže, pozn. red.) a přitom se nás s ní snaží zasáhnout,“ popisuje Lukáš situace, které nejsou vzhledem k vzrůstu a téměř dvoumetrákové váze gorilího samce nijak příjemné a záviděníhodné.
Shinda se vždycky snaží vymámit něco navíc, tak spolupracuje
Zatímco je Richard krmením a tréninkem spolehlivě zaměstnán na jedné straně expozice, většinou u mříže hned vedle okna do přípravny (na kterou také velice dobře vidí návštěvníci), u druhé mříže v zadní části expozice se mezitím střídají samice a mláďata. I s těmi chovatelé během krmení stíhají i trénovat.
Jako vedoucí samice chodí první na žrádlo vždycky Shinda. I přesto, že to v poslední době vypadalo, že Shinda ztrácí svoji pozici, kdy se před ni snažila dostat Kijivu (více v článku zde), je v hierarchii skupiny stále první. „A mláďata dostávají podle toho, jak si přijdou, ta zatím žádná pravidla dodržovat nemusí. I když Nuru většinou nechodí sám, ale na oběd většinou „jezdí“ na Kambiných zádech,“ konstatuje s úsměvem kurátor a chovatel v jednom. Podívejte se:
Z videozáznamu je patrné, že když se nažere i Bikira, tedy poslední člen skupiny, přijde Shinda zpátky k mříži, aby vyloudila nějaký přídavek. „Nejčastěji - a to platí pro všechny naše gorily - se snaží procpat mříží větvičky či dřevitku a výměnou za to dostat něco dobrého,“ popisuje Lukáš.
To se totiž tato zvířata naučila během tréninků, kdy mají chovatelům podávat prázdné kelímky od jogurtu či tvarohu, nebo podat něco, co jim (nebo návštěvníkům) spadlo do expozice či výběhu. „Občas se stane, že například chovateli při krmení vypadne lžička,“ dodává kurátor. Pomoci to může i v případě, že by gorily někde v expozici či výběhu něco utrhly. Což se naštěstí téměř nestává, ale chovatelé chtějí být připraveni na všechno.
Na videu chovatelka po Shindě nechce dřevitku ani větve, ale naučené cviky. „Konkrétně aby jí ukázala břicho, které musí „přilepit“ na mříž a nechat si ho od chovatele prosahat. To je součástí tréninků na veterinární vyšetření bez potřeby zvířata uspat,“ vysvětluje Lukáš.
Gorily přitom na chovatele zkoušejí všechno možné, jen aby odměnu dostaly. „Proto je vidět, jak Shinda nastavuje předloktí, což je zase součástí tréninku na odběr krve. Záhy ale pochopí, že po ní chovatelka chce jiný cvik, a tak nastaví břicho k mříži a nechá si ho promnout, tudíž za to posléze dostane odměnu,“ popisuje záznam tréninku kurátor.
