Skákání do hamaky upletené z hasičských hadic je velmi oblíbenou hrou třiapůlletého Kiburiho, možná nejoblíbenějši. Hamaku chovatelé upletli s dobrovolníky, když se gorily po červnové povodni vracely z věže do své urychleně zprovozněné expozice a nové sítě ještě nebyly upletené (více čtěte zde). Přitom původně měla být jen provizorním vybavením. Jenže gorily si ji okamžitě tak oblíbily, že zatím zůstala. Na záběrech je patrné, jak do ní Kiburi skáče ze schodů klidně i v okamžiku, kdy na ní sedí Kamba s Nuruem. Jen je opatrnější.
V Pavilonu goril Zoo Praha |
Společnost Kamby a obou mláďat vyhovuje i samici Bikiře. Jimi obklopena se cítí naprosto bezpečně a v absolutní pohodě pokračuje v okusu větve listnatého stromu. "Kdyby se k ní takto přiblížila Shinda či Kijivu, rychle by vyklidila pole," vysvětluje Vít Lukáš, kurátor primátů Zoo Praha, jak je v tomto případě znát, že jde o dvě samice, které jsou v hierarchii skupiny nejníže (více o hierarchii ve skupině zde).
Sameček Nuru, který na Vánoce oslaví první narozeniny, se čím dál častěji vydává na samostatné výpravy po celé expozici. "Málokdy však zůstane po delší dobu sám. Kamba, která o něj pečuje v podstatě jako o své mládě, si ho velmi hlídá a zdržuje se stále v jeho blízkosti," popisuje chovatel Martin Vojáček.
Také Richardovi se po stresu z nedávného oddělení Bikiry (více se dozvíte z deníku chovatelů zde) opět vrátila chuť žrát a chovatelé odhadují, že je opět zpátky na své normální váze, to znamená okolo 160 kg. "U Richarda je to normální, stresuje se z každé nestandardní situace. A obzvlášť těžce nese i krátké odloučení kteréhokoliv člena skupiny," konstatuje Lukáš.
Jak Richard vyzrál nad hlavolamem aneb pro žrádlo cokoliv
Minulý víkend, kdy Richard slavil své 22. narozeniny, chovatelé gorilám do expozice přidali houpačku, kterou měly původně umístěnou ve venkovním výběhu. Co s ní zamýšlí Kamba, když ji zaujatě studuje ze všech stran a zkouší do ní bubnovat, těžko říct. Ale jak na ní dokáže řádit Kiburi se můžete podívat na videosestřihu na facebookovém profilu Pomáháme gorilám.
Bubnování rukama do různých prvků může být u goril součástí komunikace či prostě demonstrací aktuální nálady. Podobně jako Kamba do houpačky bubnuje i Kiburi do parkosů, po kterých už dávno leze velmi obratně. "I přesto, že gorily nejsou stromoví primáti, pohybují se v pevných větvích velmi dobře. Což právě Kiburi skvěle dokazuje při hrách na lanech či parkosech," říká Lukáš.
Velmi typické také pro gorily je, že pokud jde o žrádlo, nejenže "neznají bratra", ale ani mládě. "Prostě v tomto případě u nich platí, že kdo je poslední v hierarchii, má smůlu a žere poslední, nebo vůbec," vysvětluje kurátor. Na videu je vidět Kamba s Nuruem na zádech u mříže do přípravny. "Aby chovatel mohl dát mláděti lžičku tvarohu, musí ve stejný okamžik Kambě nabídnout speciální granule pro primáty, jinak by mládě vůbec nenechala přiblížit se k mříži a sousto tvarohu spolknout," popisuje situaci při krmení mláďat u mříže.
Pokud nechce přijít o svoje sousto, musí být Nuru u mříže rychlý. Chovatel musí Kambě něco nabídnout ve stejném okamžiku, kdy podává sousto malému Nuruovi. Jinak by ho samice bez rozpaků o jeho příděl připravila.
"Všechny naše samice kradou mláďatům žrádlo i při krmení v ložnicích. Kiburi je už docela rychlý a většinou stihne utéct. Ale občas ho třeba Shinda chytne za nohu a kroutí s ním, dokud mu to nevytrhne a on má smůlu," doplňuje Vojáček. Nuruovi, který kromě mateřského mléka přijímá také téměř všechnu pevnou potravu a v ložnicích už má svou misku, dávají chovatelé malé kousky přímo do pusy, takže o ně většinou nepřijde.
Koneckonců i Richard dokládá, že je pro kus žvance schopen udělat téměř cokoliv. Nový hlavolam ukrývající žrádlo, tedy PET lahve přiroubované ze strany od chovatelů k dřevěné desce připevněné na mříž (více informací v článku s videem zde), ho ještě minulou neděli donutil obsah pracně vytahovat pomocí vlastnoručně upraveného klacku. To byl také účel. Chovatelé chtěli gorily motivovat, aby si musely nalámat větve o optimální délce a tloušťce a dolovat z lahví přesnídávku, ovesné vločky, rozinky či jiné dobroty.
Richard rychle zjistil, že klackem se dá PET lahev z desky úplně vyrazit a spadne na zem.
Pak si ji stejným klackem přitáhne, protáhne skrz mříž, roztrhne ji a zbaští její obsah.
Když hlavolam v týdnu opět použili a naplnili, Richard už přišel na mnohem pohodlnější a rychlejší způsob, jak se k dobrotám dostat. "Ulomil si delší a silnější klacek, nacpal ho do PET lahve a vší silou ho do ní vrazil, takže ji z desky vyrval i s vlepeným závitem. Když spadla na zem, stejným klackem si ji přitáhl, protáhl mříží a během pár vteřin ji měl roztrženou a cpal do sebe všechen její obsah," popsali chovatelé. Pro ně je to jasné potvrzení, že tento typ hlavolamů rozvíjí u goril myšlení. A Richard dokázal, jak je inteligentní.
