„Zelené střechy byly v České republice dlouho vnímány jako estetický, nikoli funkční prvek. Situace se však postupně mění, především s potřebou řešit problémy v důsledku klimatických změn, trendem udržitelnosti ve výstavbě i větší podporou ze strany státu,“ říká Jitka Dostalová, předsedkyně Sekce Zelené střechy při Svazu zakládání a údržby zeleně (SZÚZ).
Především města s minimem zeleně čelí problémům s hlukem, znečištěným ovzduším, přívalovými dešti nebo efektem městských tepelných ostrovů. Zelené střechy mohou být pro města spásou.
„Zelené střechy fungují jako přírodní ekologická klimatizace. Okysličují, ochlazují a zvlhčují okolní vzduch a tím narušují jev městských tepelných ostrovů. Současně přispívají k tepelné stabilitě budovy, snižují tepelné ztráty a chrání nosné konstrukce a hydroizolace proti UV záření,“ vypočítává Marcela Kubů, ředitelka Asociace výrobců minerální izolace (AVMI), která se logicky stavbou zelených střech zabývá, protože při stavbě je třeba izolaci věnovat velkou pozornost.
Bohužel převážnou většinu nově prováděných zelených střech budují spíše soukromí stavitelé, města jen minimálně. „Domnívám se, že města a obce by výstavbu zelených střech na svém území měly podporovat více. Například rakouský Linec už v 80. letech přijal nařízení, že všechny ploché střechy nových budov musí být povinně ozeleněny. Dovedu si představit, že by takové nařízení platilo i v České republice,“ navrhuje Dostalová.
Základní druhy zelených střechExtenzivní zelená střecha Nejméně náročná k údržbě. Osazují se teplomilné rostliny, sukulenty, rozchodníky, netřesky, byliny. Přežijí i sucho, plevel zahyne. Používají se tam, kde není důležitý vizuální dojem. Intenzivní zelená střecha Potřebuje občasnou péči, vysekat, ošetřit. Přidávají se luční byliny a trávy, potřebují vyšší vrstvu substrátu a je nutné občas přihnojit. Používají se tam, kde má poskytnout estetický dojem. Intenzivní střecha jako zahrada Střešní zahrada se vším všudy. Stromy i keře. Zde je třeba poskytnout i závlahu, nelze spoléhat jen na srážky. |
Je ale fakt, že by ozelenění střech šlo provést i dodatečně. Dosud největší překážkou bylo to, že by podle statických výpočtů by stávající střecha vrstvu zeminy neunesla. Existují už však speciální hydrofilní izolace, až desetkrát lehčí než běžná vrstva substrátu, ve které rostliny mohou normálně růst.
V praxi to probíhá tak, že po provedení pečlivé izolace střechy se na povrch položí minerální vata, která působí jako jímač vody. Na ni se položí jen malá vrstva substrátu, v níž zakoření rostliny. A ty pak vláhu čerpají z izolace, kde se vláha shromažďuje během srážek.
Takový způsob ozelenění střech by mohli přivítat všichni obyvatelé domů s plochými střechami, kteří v letních měsících trpí přehřátím bytů. To nemusí být jen v panelových domech, ale i ve spoustě rodinných domů stavěných v uplynulých dekádách.
Teplota střechy pod vegetačním krytem v letních měsících obvykle nepřesáhne 25 °C, a je tak až o 55 stupňů nižší než teplota povrchu vystaveného přímému slunci, který se v parnech může rozpálit i na 80 stupňů Celsia.
Zelené střechy totiž vsakují a odpařují zpět do ovzduší velké množství srážkové vody a výrazně tím přispívají k ochlazování budov, zvlhčování vzduchu a snížení prašnosti. Odtok dešťové vody z běžné betonové střechy s hydroizolací se pohybuje mezi 95 a 100 %.
Zelená střecha rokuSvaz zakládání a údržby zeleně letos pod záštitou ministerstva životního prostředí pořádá již pátý ročník soutěže Zelená střecha roku. Cílem soutěže je seznámit laickou i odbornou veřejnost s možností ozeleňování střech i stěn budov jako součástí udržitelné výstavby, ochrany životního prostředí a návratu zeleně do sídel. Uzávěrka přihlášek je 15. května 2018, výsledky budou vyhlášeny v září 2018 v rámci konference Zelené střechy jako součást sídelní zeleně. |
Zelená střecha dokáže toto množství redukovat průměrně na 50 %, ale existují i typy zelených střech, které odtok snižují na pouhých 5 %. Vegetace a vůbec celá konstrukce zelené střechy dokáže navíc pohlcovat hluk, který by se šířil z venkovního prostředí do interiéru.
Výběr rostlin se odvíjí od účelu zelené střechy. Pokud má plnit hlavně tepelně-izolační účely a být bezúdržbová, volí se suchomilné rostliny, jako jsou netřesky, rozchodníky a různé druhy trav, kterým nevadí ani dlouhodobé sucho. V případě těchto střech může být tloušťka substrátu relativně tenká. Nicméně i taková střecha může být velmi pěkná.
„Pokud má být střecha druhově rozmanitější a víc se zelenat, tloušťka substrátu se zvyšuje a lze ji pak osázet i náročnějšími rostlinami, třeba různými bylinami, lučními květy či teplomilnými keři nebo i stromy. Střechu lze osázet v podstatě čímkoli, ale podle toho se pak odvíjí i následná údržba a samozřejmě i konstrukce střechy, tedy nejen tloušťka substrátu, ale třeba i dodatečné zavlažování,“ tvrdí Dostalová.
Správná volba rostlin a jejich sadba je rozhodně odborná záležitost. Nedoporučujeme ji dělat svépomocí, vyjma osázení menších ploch, například garáží, každopádně v takovém případě musí být střecha konstrukčně připravena.
U novostaveb, kde se se zelenou střechou již počítá, je tomu přizpůsobena konstrukce domu včetně hydroizolací a nosných konstrukcí a střechy. Bere se samozřejmě ohled i na to, jestli taková střecha bude využívaná jako terasa, nebo bude plnit jen estetickou roli.
Pokud má být zelená střecha umístěna na starší stavbě, musí se nejdříve posoudit statika střechy a nosných konstrukcí. Podle toho se pak zvolí i konkrétní řešení. Každopádně to je projekt pro odborníky, rozhodně se nedoporučuje dělat svépomocí.
Je třeba dodržet i správnou skladbu materiálů, aby vše fungovalo, jak má. Klíčová je zejména hydroizolace střechy a její nosnost, zpětně řešit zatékající vodu či statiku by bylo obtížné.
U starších domů je vhodné kromě zelené střechy udělat kompletní renovaci opláštění budovy, oken a otopné soustavy, jinak výsledný tepelně-izolační efekt zanikne či se projeví jen minimálně.
