Myčka je bezesporu krokem k osvobození se od každodenního mytí nádobí. Zvláště ve větších rodinách ušetří hodně času, když se celá rodina rozejde ke sledování televize nebo psaní úkolů do školy a na vás zůstane úklid kuchyně.
Když však pomineme pohodlí, je provoz myčky skutečně tak výhodný, jak se nám snaží vštípit marketingoví guruové? Vezměme si dva modelové případy použití pro vícečetnou rodinu a pro pár.
Myčkou, anebo ručně?
Čtyřčlenná rodina se sejde k běžné večeři někdy v podvečer. Spotřebuje minimálně dva hrnce (hlavní jídlo a příloha), někdy pekáč, někdy misky na saláty nebo kompoty, čtyři talíře a odpovídající počet příborů. Plus nějaké drobné pomůcky jako vidlice, lžíce a podobně.
I když široká, šedesáticentimetrová myčka teoreticky dokáže pojmout třeba 13 sad nádobí, v praxi se tam s hrnci vejde v podstatě jedna várka po podobné večeři, zvlášť když tam přidáte celodenní dávku hrníčků od čaje a sklenic od limonád.
Obecně se říká, že myčka se naplní a zapíná jednou za dva až tři dny, ale v praxi to funguje jinak. Většina lidí ji zapne denně, už proto, aby měli čistý stůl a nachystáno na další den.
Většina myček spotřebuje kolem 15 litrů vody. Cena za kubík vody kolem stokoruny znamená, že na vodě utratíte 1,5 koruny. K tomu přidejte Jak ušetřit náklady na poměrně drahé přípravky na mytí.
Pojďme zkusit umýt totéž nádobí ručně. Tady velmi záleží na tom, jaký zvolíte způsob mytí. Dnes už asi nikdo nebude mýt stylem našich babiček, tedy v jednom škopku se saponátem drhnout a ve druhém oplachovat.
Spíš budete mýt pod tekoucí vodou. Když budete počítat s tím, že plně otevřenou baterií proteče za minutu asi devět litrů vody, zní to hrozivě. Jenže to je zbytečně velký proud vody.
Počítejme s třetinovým nebo čtvrtinovým „čůrkem“. I tak se spotřebuje podle zkušeností uživatelů asi 20 litrů vody během jednoho většího mytí, což je větší množství než v myčce. Záleží hlavně na zvyklostech při mytí – někdo dokáže množství vody srovnat s myčkou, jiný vyplýtvá mnohem víc.
Celková finanční náročnost ručního mytí se pak snižuje levnějšími saponáty ve srovnání s prostředky vhodnými do myčky. Navíc některé věci stejně v myčce nelze mýt, například u nožů se to vyloženě nedoporučuje.
Ceny za elektřinu nemá cenu započítávat. Voda se musí ohřát tak jako tak, ať už je to elektřinou, pomocí plynového kotle, anebo z dálkového zdroje v činžáku nebo panelovém domě při ručním mytí.
Čas je ceněná komodita
Podstatné je, proč si lidé myčky vlastně kupují – aby ušetřili čas. Skoro nikomu se nechce trávit čas postáváním u sporáku s tím, že až všechno rodině naservíruje, stráví pak další minuty tím, že nastoupí k další směně u dřezu.
To je výrazné hlavně u větší rodiny. Ale pokud hospodaří pár, je toho nádobí minimum. Pro něj nemá koupě myčky význam. Nádobí by jim tam do zapnutí osychalo půl týdne.
Přitom nádobí z jediného jídla svižně umyjete během jediné reklamní přestávky večerního filmu. To je asi jediná přednost těch vnucených desetiminutových přestávek. Během ní lze nejen umýt nádobí, ale v další se oholit, opravit vypínač na toaletě, vysát nebo utřít prach.
Závěr
Myčka nádobí je užitečný vynález vhodný pro větší rodiny. Pro rodiče s dětmi určitě zjednodušuje jejich druhou domácí směnu. Na druhou stranu je třeba do ceny za jedno umytí započítat i náklad na její pořízení.
Nelze ji vyloženě určit jako výrazně úspornější, zde záleží na příliš velkém množství proměnných a způsobu využívání. Jisté však je, že je pomocníkem, který si právem získal své místo v domácnostech.
Spíš je důležité určit si okamžik, kdy se rozhodnout pro její koupi. Tedy v okamžiku, kdy přestane být běžné denní mytí nádobí otázkou deseti minut a začne obtěžovat v denním pořádku. Nádobí se pak stává nepříjemnou událostí v průběhu denní rutiny.
