Když se může doma něco pokazit, je to obvykle v nejnevhodnější čas. Třeba o svátcích. Pak nezbývá než improvizovat. Specializované obchody jsou zavřené, hobbymarkety nemají tak široký sortiment, aby nabídly kompletní náhradní díly. Na vlastní kůži jsme si tak vyzkoušeli, že něco jiného je opravovat záchod s odborníkem a předvádět to na novém zařízení a něco jiného řešit podobný problém ve vlastní domácnosti bez odborné rady. Protože se totéž může stát komukoliv z vás, třeba vám tato osobní zkušenost může pomoci.
Klasické kombi začalo podtékat. V domě připojeném na běžný vodovod by to nebyl problém, prostě by se člověk smířil s tím, že spotřebuje a zaplatí za více vody, a počkal na pracovní den. My ale máme jako jediný zdroj vody studnu a podtékající záchod znamená časté spouštění čerpadla. Proudové rázy nakonec "vyhodí" jističe, proto tedy ten poplach a snaha o okamžitou nápravu. Netekoucí voda pak omezuje provoz domácnosti, kde se kvůli malým dětem téměř nepřetržitě pere nebo myje nádobí.
Prodavač na dvojku
Starodávný systém splachování pro devítilitrovou nádržku nebyl v hobbymarketu k dispozici. Prodávají se většinou jen ty moderní (je otázka proč, ty přece nemají důvod se kazit?). Ujal se mne ale prodavač, který vypadal zasvěceně a za 15 korun poradil těsnění, které by se k ventilu mohlo hodit.
A jelikož jsem přišel do obchodu s ideou, že vyměním kompletní "střeva", za stokorunu doporučil i nový napouštěcí ventil. Měl padesátiprocentní úspěšnost - zatímco napouštěcí ventil se do staré nádržky hodil, těsnění do splachovacího neodpovídalo původnímu. V zájmu spravedlnosti je ale třeba připomenout, že podobných modelů se zřejmě vyrábělo více, kdybych nádržku rozebral a přinesl na ukázku konkrétní model, dopadlo by to určitě lépe.
Všechno je jinak
Zatímco moderní nádržky s vypouštěcími ventily jsou konstruovány tak, aby se výměna provedla seshora nádržky, u starých systémů se musí nádržka odšroubovat od klozetu. Hodil se klíč třináctka.
I po letech vypadala soustava podložky a těsnění docela zachovale. Guma si zachovávala pružnost.
Dalším krokem bylo odšroubovat přívod vody. Tím byla celá nádržka připravená k demontáži.
Napouštěcí ventil byl sice ještě funkční, ale evidentně zarostlý vodním kamenem - dalo se to porovnat třeba i podle doby napouštění nádržky před a po výměně.
Tady se ukázal jeden z problémů amatérské opravy. Systém vypouštěcího ventilu je upevněný na tělo nádržky, ne každý má ale doma nářadí umožňující uvolnit matku o tak velkém průměru. Až po dlouhém hledání jsem našel snad padesát let staré (a podle toho vypadající) kleště. Ale ani tohle nepomohlo. Patnáct let působení tvrdé studniční vody zapracovalo tak, že jsem maticí nedokázal otočit. Respektive - možná by se to povedlo, ale s rizikem, že zničím a ulomím i ventil samotný. Kdybych měl náhradní díl, nebyl by problém plast rozštípat a díl jednoduše vyměnit. Takto moje nové těsnění zůstane v šuplíku a je úplně jedno, že by se stejně na systém nehodilo, protože má úplně jiný profil.
Nakonec jsem vzdal pokus systém rozebrat. Raději jsem vzal šroubovák a houbičku a opatrně "odloupal" vrstvy vodního kamene a vyčistil nejen gumu těsnění, ale i dno nádržky, kde má těsnění dosedat. Ze spodní části nádržky se k nim dobře přistupovalo. Překvapila kondice těsnění, guma nejevila ani známku zteřelosti, hromádka silných úlomků z nánosů vodního kamene spíš vybízela k otázce, jakým zázrakem se ventil nepokazil už dřív.
Namontování nového napouštěcího ventilu pak už bylo otázkou okamžiku. Výška hladiny se nastaví pomocí červené tyčinky se závitem vlevo.
Po vyčištění se klozet opět chová jako mladík, takže - pokračování za patnáct let.
