Pepa začal jako obvykle svými oblíbenými PIR deskami, kterými zaizoloval celý prostor. Dobře se s nimi pracuje, mají skvělé izolační vlastnosti. Podívejte se na první díl seriálu, kdy se řešilo zaizolování celého objektu. „V tomto případě neřešíme izolaci kvůli teplu, je to uvnitř objektu, ale spíš jako zvukovou izolaci,“ připomíná.
Když je tento „grunt“ vyřešený, je třeba vyřešit parotěsnou zábranu. Přece jen se provoz koupelny považuje za „mokrý provoz“. Takže se na konstrukci nalepí oboustranná lepicí páska a na ni parotěsná fólie.
Teď už je možné obkládat a určit, jak bude koupelna ve výsledku vypadat. Podívejte se na video, jaký typ obložení nakonec Libický vybral. „Tyto desky se používají v severských zemích už od padesátých let. Jednotlivé díly se do sebe zaklapnou a vyrábějí se v mnoha dekorech,“ vyzdvihuje. Možná se z tohoto konceptu inspirovali i výrobci současných zaklapávacích plovoucích podlah.
Stavba tiny housu |
Základem je do hran přivrtat lišty k zaklapnutí desek a pak už je možné nařezat desky na míru a skládat je k sobě. Spáry se pak zatmelí voděodolným lepidlem. Přebytečné lepidlo se pak setře silikonovou stěrkou a vyčistí speciálním tmelem. Nakonec tak vznikne spoj odolný proti vodě, navíc naprosto neviditelný.
Jako obvykle je nejobtížnější připevnit stropní obklady, tady by se jedny ruce navíc hodily. Přece jen držet nad hlavou jednou rukou celou desku a druhou manipulovat vrtačkou, aby se samořeznými šrouby přivrtala deska ke konstrukci, není příliš komfortní.
Stejně tak je třeba postupovat i u svislého obložení. K podlaze se na silikonový tmel přišroubují lišty, ve kterých pak budou obkladové desky držet. Pak už jen stačí na rozměr přiříznout desky a vložit a přivrtat do lišt.
Takto postupně vznikne celý prostor a pak už postačí jen nainstalovat samotnou sanitu, ale to už určitě uvidíme v některém ze závěrečných díků, až se stavba bude chýlit ke konci.
