Čepičatka jehličnanová (Galerina marginata)

Čepičatka jehličnanová | foto: www.houbar.cz

Jak vypadá

. Zajímavosti a rady

Pozor snadno se může zaměnit s přímo delikátní houbou opeňkou měnlivou (Kuehneromyces mutabilis), kterou spousta houbařů sbírá a doma s ní pak v kuchyni vymýšlí hotové kulinářské lahůdky. Ta je označována v atlasech jako jedlá, doporučená, lahodná. Oproti tomu je čepičatka jehličnanová prudce jedovatá a člověk by si po jejím požití mohl přivodit smrtelnou otravu!

Klobouky jsou 1,5 – 4 cm široké, zprvu polokulovité, později sklenuté až rozložené, tenké, vlhké, pak suché, hladké, na okrajích rýhované. Mají hlínově okrovou nebo hnědou, naspodu s úzkými, rezavohnědými lupeny a bělavě vláknitým až přitiskle šupinkatým, rezavě okrovým, 3 – 7 cm dlouhým a 2 – 4 mm širokým třeněm s okrovým až hnědým prstýnkem. Chuť a vůně moučné.

Kde a kdy ji najdeme

Čepičatka jehličnanová roste dosti hojně v létě a na podzim (červen až říjen) v lesích všeho druhu na ležících kmenech, větvích a pařezech, hlavně jehličnanů (smrky, jedle), ale i listnáčů (např. topoly).

Je smrtelně jedovatá. Obsahuje totiž stejné toxiny jako nejjedovatější houba na světě – muchomůrka zelená (Amanita phalloides). Případné chybné určení by se tudíž mohlo houbaři stát osudné, jak je tomu již z mnoha případů ze světa známo. Buďte proto opatrní a pokud si nejste jistí, zda jde o opeňky či čepičatky nechte raději houby růst.