Takže Luca Toni. Zrovna s Itálií vyhrál mistrovství světa, fotbalový zabiják, čahoun, silák. Radim Kučera přemítal, jak věhlasného kanonýra Bayernu Mnichov ubrání, aby se s Bielefeldem zase pokusil v bundeslize o překvapení.
I v Německu, top soutěži světa, měl na paměti radu, kterou mu dal mazák Milan Baroš starší, táta bývalého reprezentačního útočníka, když s ním v patnácti letech kopal krajský přebor za muže TJ Modrá hvězda Vigantice: „Musíš si soupeře připravit už před soubojem, než k němu dojde míč, trochu ho rozhodit. A nevykej mi, mladej!“
Z volejepodcast iDNES.cz |
Kučera byl za chlapácké lekce rád. „Dával mi dobrou školu. Od starého Baryho jsem se naučil vyčůranosti, tvrdosti. Dokázal hrát v útoku i obraně. Vyznával: co leží, neběží,“ vypráví v pořadu Z voleje, který iDNES.cz odvysílá v úterý.
Když šel v osmnácti na vojnu do Dukly Hranice, spoluhráči z Baníku či Sigmy se pousmáli, že jim bude dělat parťáka klučina z TJ Modrá hvězda Vigantice, ale jelikož od patnácti hrál za muže, nikoli dorosteneckou ligu, na rozdíl od nich hned nastoupil v sestavě a pomohl s postupem do divize.
Pak už přišlo laso z Opavy či Olomouce. Kučerův táta, zedník a první trenér, který jej brával čutat na hřiště, u kterého ve Viganticích bydleli, synovi od srdce radil: „Vem tu Opavu, Sigma je ještě velký skok.“
Výzva před padesátkou. Kučera má zachránit Prostějov: Víme, kde nestačíme |
Poslechl. Derby proti Baníku bylo pikantní. Kučera bránil talentovaného mládence, jehož otec mu tak dobře radil. „Hned v prvním souboji jsem Barymu naložil, byl na mě naštvaný,“ vybaví si.
Zpátky do Mnichova.
Zprvu to vypadalo dobře. Arminia vedla, ač držení míče měla sotva dvacet procent. „A já měl po brankáři nejvíc kontaktů s míčem z našeho týmu, ale to proto, že jsem třikrát házel aut,“ naskočil Kučera po třicítce na kolotoč, jako když čert na koze jel. Držel se sveřepě.
S Tonim moc práce neměl. Ani s Klosem. To křídelník Ribéry, když nahodil motory, dával defenzivě Bielefeldu zabrat. „Toni vidět nebyl. Dvacet minut jsem si říkal, co je to za chodce, vůbec nebyl do presinku. I Vráťa Lokvenc běhal víc,“ porovnával habány na hrotu.
Pár podstatných rozdílů se záhy ukázalo. „Najednou letěl do vápna první centr, Toni všechno zbořil a dal gól. Tohle měl silné,“ zjistil.
Ověřil si poznatky Tomáše Ujfalušiho, který s Tonim hrál ve Fiorentině, ovšem osobní zkušenost je nepřenositelná na hřišti i v životě.
A ten se točí dál splašeně, třebaže Kučera z kozy dávno sesedl.
Dnes má padesát.
Z VOLEJE: Jsem dacan s dobrým srdcem. Uličný o emocích i Brücknerovi |
To by dnes neprošlo
Slivovice poteče v rodných Viganticích proudem. „Ale až v květnu, po sezoně,“ upozorní oslavenec, že ho čeká těžká práce. V zimě se jako trenér jal záchrany Prostějova ve druhé lize, jež startuje o víkendu.
Až dojde na oslavu, tak v obci na úpatí severních vrcholků Vsetínské Hornatiny budou pánové probírat hlavně zase fotbal. Vigantická slivovice musí být mocná, anebo je to jen krásná náhoda, že se z malé vísky dostali do fotbalového světa Kučera, Baroš i Bolf. Když se tahle parta po sezoně objevila tam, kde je doma, bylo u zelené a nějakého toho pivečka veselo.
„Manželky byly naštvané, že celé Vigantice se v létě sešly v hospodě,“ chechtá se Kučera.
Své paní Pavle je vděčný, jak vychovala jejich dvě děti – syn David studuje počítače, dcera Adéla medicínu. „Doufám, že nemám bočáky,“ znovu se kření. „Ne, jsou po mamince, školu zvládají perfektně. Jsem na ně pyšný, i na manželku, celý život je k tomu vedla, já byl jako kopačka pořád v terénu.“ Pyšní však mohou být i na něj.
Teplický trenér Radim Kučera sleduje dění na trávníku během zápasu proti Olomouci.
Příběh rovného chlapa Radima Kučery je jedinečný, byť není tak hvězdný jako Barošův. Zato unikátní a těžko napodobitelný. Nebo si myslíte, že je v dnešní době ještě možné, aby hráč z české ligy bez jediného startu v reprezentaci přestoupil v jednatřiceti do bundesligy, odkopal tam pět let, navlékl kapitánskou pásku a jako defenzivní hráč dal za sezonu šest gólů?
„Teď je to sci-fi. Z Realu Madrid možná, ale z české ligy do bundesligy po třicítce? To by dnes neprošlo,“ zavrtí Kučera hlavou.
Nechybělo moc a neprošlo by to ani jemu. Rázný sportovní ředitel Olomouce Jiří Kubíček nechtěl o odchodu svého lídra slyšet, ostatně ani do Sparty jej nepustil: „Dohraješ to tady, potřebujeme tě.“
O nabídce rakouského Paschingu či zájmu Udine se dozvěděl Kučera, jenž neměl agenta, až po letech. „Člověk se naštve, byl jsem v optimálním věku, kdy bych měl jít ven. V Sigmě bych se nezabezpečil tak jako v Německu, ale nešlo jen o finance, bundesliga je přece lákavá.“
Z VOLEJE: Itálie? Nechci ze Sparty! Střelec Juliš o nátuře, tělu i Sigmě |
Top kondice. Hned za Lúciem
Tak to vysvětloval i trenérovi Petru Uličnému. Ani on však o svého dvorního kapitána, univerzála, jehož v případě potřeby vytahoval na hrot stejně jako Kučerův táta v začátcích, aby góly zachraňoval body, nechtěl přijít. Kučera tak obcházel jednoho člena vedení Sigmy po druhém a žádal o svolení k odchodu po sedmi letech věrných služeb, pohárových bitvách s Marseille, Zaragozou, Mallorcou či Udine. Až se dočkal dobrozdání. Na sílu.
Dokonce se musel ze Sigmy sám vykoupit: 35 tisíc eur stál papír, že je volný, jak popsal před lety v MF DNES. Risk se vyplatil.
„Jsem rád, že to dopadlo, i když to mělo své peripetie. Hodně jsem si za tím šel a všichni se pak přiklonili k tomu, že bych si to zasloužil.“
Univerzál, lídr se železnou kondicí a dobrým čtením hry, co jako pravák uměl i levou nohou, neboť jen na levou obranu ho v áčku Vigantic starý Bary pustil, vyrazil na životní misi. Bundesliga. Takže Toni! „Byli tam starší hráči než já v jednatřiceti, ale měl jsem strach,“ připouští.
V Bielefeldu ho vítali krajané Petr Gabriel s Davidem Kobylíkem, jenže byli zrovna na marodce, začátky v novém týmu mu tak příliš neusnadnili. Navíc trenér českou partičku, kterou později doplnil ještě Kamil Vacek, od sebe odtrhával, nenechával je před zápasy na jednom pokoji, aby socializace v kosmopolitním mančaftu byla co nejlepší.
Bývalý fotbalový obránce Radim Kučera v rozhovoru pro podcast Z voleje.
Mimochodem, stopu v Arminii zanechal ještě jiný hráč z Olomouce a Kučerův blízký rodinný přítel, se kterým se však v klubu minul. Génius a bohém s vrtošivou povahou.
Marek Heinz. „Co uměl s míčem, ta fotbalová inteligence, to neměl nikdo z Čechů,“ kývne Kučera. „Mohl být v lepších klubech. Já jsem zarputilý, když mi to nejde, Mara ne, ale famózní fotbalista to stoprocentně byl. V Bielefeldu mi říkali, že nejlepší, který tam kdy hrál. Fotbalový Bůh, obdivovali ho.“
Zatímco náplň bundesligových tréninků nebyla zase tolik odlišná od těch v Olomouci, intenzita připomínala jiný vesmír. „Než jsem vybojoval míč, nadřel jsem se. Myslel jsem, že nemám problém s kondicí, ale zvykal jsem si, že byl trénink před zápasem hodinu a půl v takové intenzitě, že jsem byl v den zápasu unavený,“ popisuje. „Ze základu šel hráč přímo na tribunu, když zahrál špatně. V tréninku to byla mela, několikrát jsem zažil bitky. Po třech měsících jsem se však s tempem srovnal. Cítil jsem se čím dál líp kondičně.“
Časopis Kicker, který zveřejňoval žebříček hráčů v bundeslize s nejlepší kondicí podle fyzických testů, umístil dvaatřicetiletého Kučeru ve druhé sezoně na druhé místo za stopera Lúcia z Bayernu Mnichov.
„Byl jsem nabitý,“ podotýká.
Z VOLEJE: Zasloužil bych si Fotbalistu roku, mrzí unikátního kapitána Ujfalušiho |
Sparta nevyšla, trofej ano
I díky vytrvalosti a vigantickým začátkům v útoku dal ve druhém roce v Německu šest gólů, byť nastupoval především v obraně a uprostřed zálohy jako defenzivní štít. Vzbudil zájem i ve třiatřiceti.
Nabídky měl z Turecka i z Kolína nad Rýnem a podruhé se ozvala Sparta. Podpis byl po celodenním jednání v Praze s majitelem Křetínským, šéfem Chovancem a trenérem Lavičkou blízko. Kučeru lákala vidina trofeje, po níž prahl.
V reprezentační debut už po mnoha pozvánkách mezi náhradníky nedoufal, což víc mrzelo jeho tátu.
Nakonec si však se Spartou neplácli, Bielefeld ji vylepšenou nabídkou nového kontraktu trumfl a Kučera, jenž nerad mění kluby, rád zůstal. „V životě jsem udělal spíš dobrá rozhodnutí,“ říká. „Jedno ale špatné, stoprocentně.“ Tím myslí odchod z Německa.
Olomoucký kapitán Radim Kučera (vlevo) spolu s trenérem Petrem Uličným děkují fanouškům.
Po čtyřech letech v bundeslize a roce ve druhé se v šestatřiceti dohodl na dvouleté smlouvě v Olomouci. Od Arminie však ještě přilétla nabídka na pozici hrajícího asistenta. Děti chtěly zůstat v Německu, leč Kučera se už vydal na Hanou. „A po dvou letech jsem si říkal, že to byla profesní chyba. Teď už je těžké se tam dostat.“
V Německu si rychle zvykl na odlišnou mentalitu a respekt ve společnosti, který fotbalisté v Česku, kopačky, zdaleka nepociťují, i na laskavé a pomáhající sousedy v Quelle na okraji Bielefeldu. „V Česku vás neberou jako osobnost, máte nové auto, tak vám ho hned poškrábou,“ srovnává ze zkušenosti.
Ovšem poslední štace v Olomouci mu byla souzena. Snu o trofeji se nemínil vzdát ani v pokročilém sportovním věku a v regionálním klubu. „Byl jsem možná trošku velkohubý, když jsem řekl, že jsem přišel něco vyhrát. Chtěl jsem mít cíl.“ Jenže po první sezoně utrpěl zlomeninu lýtkové kosti.
Navíc Sigmě odebrali body za korupční aféru a klubu hrozil sestup.
Takhle končit?! Kučera se smiřoval s trpkou tečkou.
Z VOLEJE: Raději šajtli než fitness data. Pospíšil o srovnání s Rosickým i trendech |
Avšak nový trenér, jeho fotbalový táta Petr Uličný, jej přemlouval: „Sigmu vezmu, jen když zůstaneš.“
„Tréňo, jsem hotovej. Nemám šťávu, jsem na cucky, bolí mě achilovky,“ namítl.
„Dám tě na šestku, budeš si to řídit, kolem budou běhat mladí. Budeš má prodloužená ruka,“ nenechal se odbýt.
Věděl, proč svého kapitána na poslední trenérské brigádě chce, že vždy dokázal kabinu spojit, že mu není lhostejné, co hráče trápí. Rozmluvil i introvertního Jakuba Petra. Puzzle do sebe zapadlo.
Sigma letěla tabulkou vzhůru jako vystřelený šíp a jako bonus se dostala do finále českého poháru se Spartou. Do Plzně se fanoušci Olomouce vypravili vlaky pod heslem „S Kučou za pohárem“.
Věděli, že tohle má být vítězné odcházení dvou klubových ikon. „Trenér Uličný měl o poločase tak tři infarkty, skoro zvracel,“ líčí Kučera.
Uklidňoval ho: „To zvládneme, tréňo! Můžete být v klidu.“
Pak se u lajny splašil levý bek Michal Vepřek, hodil aut Navrátilovi, který mu míč vrátil, prosmýkl se kolem tří sparťanů, Sionko nestíhal, a životní střelou za háčky vzdálenější Vaclíkovy tyče trefil Sigmě, Kučerovi i Uličnému první trofej na poslední pokus.
Radim Kučera ze Sigmy Olomouc se zdraví s fanoušky.
„Dělá si srandu, že mě poslal do důchodu,“ usměje se Kučera. „Sanka, tedy Michal Vepřek byl bojovník, nikdy nevstřelil gól ani na tréninku, maximálně vlastní, a pak udělá takovou parádu, klobouk dolů. Zaplaťpánbůh za jeho levačku, která byla fantastická.“
Sen o trofeji se zhmotnil. Pro Kučeru i Uličného to byl štempl na potvrzení jakosti olomouckých legend. Ostatně i ve velké anketě MF DNES a iDNES.cz se dostal do nejlepší sigmácké sestavy všech dob.
V obraně s pány Machalou, Ujfalušim a Hubníkem. V hlasování přeskočil i Kováře nebo Kotůlka. „To si takoví bombarďáci nezaslouží, ale zahřeje, že po vás doopravdy něco zůstane,“ těší jej v padesáti.
