Přitom teď by je mohl i pohladit. Sigma rozjela ligu nad očekávání. Po jedenácti kolech je čtvrtá, mančaft náročného trenéra Václava Jílka většinou baví a druhou sezonu se drží za nejužší špičkou. Myslí na evropské poháry, nic míň by hráče neuspokojilo.
Jenže při pohledu na krásný, leč často prázdný Andrův stadion, který pohříchu ani nemusí otevírat monumentální severní tribunu, neboť by se to kvůli několika skupinkám diváků nevyplatilo, nemáte pocit, že jste na místě, kde fotbal vzkvétá. Navzdory vyhlášené sigmácké akademii a kupám odchovaných hráčů pro reprezentaci i evropský trh.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Minář zůstává mnohým fanouškům trnem v oku, třebaže se starým vedením, které bylo u korupční aféry, nemá nic společného. Příští rok to bude deset let, co přišel z Mladé Boleslavi. Jak si vede?
Nemohl začít hůř. Byl u prvního sestupu Olomouce po třiceti letech, ač se stihl na Hané za čtyři měsíce sotva rozkoukat. Po návratu následoval druhý sestup. „Facka. Doteď jsem ji nevstřebal,“ vypráví v podcastu Z voleje.
Fotbal má v oku
Domnívá se, že tehdy vznikla i nevraživost fanoušků Sigmy vůči jeho osobě, byť po dalším návratu Olomouc postoupila až do kvalifikace Evropské ligy. Dostává anonymní SMS, výhrůžky, občas na něj někdo zakřičí na ulici. Nepomáhá mu jeho horkokrevná povaha, vystupování bez líbivého obalu, pověst rázného manažera ani nepovedená rozlučka s klubovou legendou Romanem Hubníkem. Až máte pocit, jako by jeho postava byla téměř démonizovaná, že udělal všechno špatně, že klubu spíše škodí. Jenže tak tomu není, jakkoli snadné by bylo to konstatovat, ale to by byl jednobarevný pohled na modrý svět Sigmy.
Sigma je nahoře, tak proč netáhne? Řešíme to, říká Minář a sní o titulu |
Minář fotbalu skutečně rozumí. Když se bavíte s lidmi z ligového prostředí, mnozí ho uznávají za jeho fotbalové oko, zapálenost i vyjednávací schopnosti. Neplatí za vizionáře, ale pragmatika, co ví, kudy běží zajíc. Umí v tom chodit, byť si nebere servítky a s několika agenty má poněkud napjaté vztahy.
I když to má dobře spočítané, nepochlubí se, v jakém objemu udělal transfery za posledních šest sedm let. Přes dvě stě milionů? Že by talenty Daňka, Zimu a spol. dokázal prodat každý? Možná, ale každého za více než třicet milionů? Minář dovede cenu šponovat a doplňovat rok co rok napnutý rozpočet. „Nebudu se chválit, ale daří se mi to. Dělám to pro klub, potřebuje co nejvíc peněz.“
Je nejvýraznější postavou olomouckého managementu, mluví se o něm jako o bossovi Sigmy, který má hlavní slovo a chce mít přehled o veškerém dění v klubu. Nesnese, že by nevěděl o nejmenší bolístce každého hráče. „Minář není žádný boss, nejsem majitel a nikdy jím nebudu,“ zdůrazní. „Sigma Olomouc nemá generálního manažera ani ředitele. Má tři lidi, kteří zodpovídají za úseky. Já za sportovní, Ficner za ekonomický a Beneš za marketing. Co se týče transferů, tak 80 procent jich dělám sám, ale musím to představenstvu objasnit. Nemůžu si říct, že někoho prodám za tolik a tolik.“
Nesnáší, když mu někdo ze zaměstnanců nezvedá mobil v jakoukoli hodinu. Naučil se to od slováckého šéfa Valenty, který mu volal ze zahraničí kdykoli. „Fotbalem se přece žije 24 hodin.“
Funkcionařina jej pohltila okamžitě. V Uherském Hradišti od sekretáře Bočka, staré školy, puntičkáře, odkoukal, jak se dělají legislativní věci. A pak se už učil sám, praxí, životem, který se s ním nemazlil, ale ještě nepřišel čas, aby o své tuze bolestivé třinácté komnatě hovořil veřejně. Formovalo jej dění nejen kolem hřiště, kam možná jako workoholik utíkal. „Stejně jako ovoce zraje, nemůžete být dobrý, dokud nemáte praxi. Baví mě to, cítil jsem, že v tom jsem doma,“ líčí a zároveň dodává: „Ničí mě to, ty stresy. Každou chvilku jsem u doktora. Co jsem v Olomouci, nebyl jsem na dovolené.“
Však mu také lékař opakuje: „Zahoďte telefon, vypadněte na čtrnáct dní pryč!“
Z VOLEJE: Dostat pecku a snít. Udělá Psotka z Brna druhou Plzeň? |
Neposlechne, má pocit, že by něco zameškal. Neumí vypnout, ani při tenise to nejde, ani po vítězství Sigmy, kdy mu spolupracovníci radí: „Laďo, užij si to, aspoň dnes.“
Muka na tribuně
Už mu v hlavě šrotuje, kdo se zase zranil, vykartoval, jak je na tom druholigové béčko, nebo dorost. Tlak často ventiloval neurvalým hulákáním po rozhodčích, ale omezil to, snaží se vystupovat kultivovaněji, byť to v něm na tribuně vře jako v papiňáku. V Českých Budějovicích raději spolkl prášek na uklidnění. „Dostal jsem se do stavu, kdy jsem řádil. Čas od času směrem k mančaftu řádím. Dovedu pochopit porážku, když hráči odvedou maximum, jinak ne. Byl jsem v amoku,“ připouští. „Pro mě není hotovo ani v 85. minutě za stavu 4:0. Dokud rozhodčí nepískne konec, nemůže na mě nikdo mluvit a já nemůžu ani vydechnout. Jsem do toho zažraný. Na tribuně to jsou muka.“
Je pod tlakem i ekonomickým. Ví, že se mu musí dařit prodat hráče, jinak může vzniknout problém. „Třeba se zase bude dařit víc obchodnímu manažerovi,“ doufá.
Sportovní manažer Ladislav Minář na předsezonní tiskové konference SK Sigma Olomouc.
Perou se v něm dva Minářové. Na jednom rameni sedí ten, co chce zachovat co nejsilnější kádr, aby mohl hrát o Evropu, viz (ne)prodej reprezentanta Chytila do Slavie. A na druhém rameni je Minář, který potřebuje klub zabezpečit.
V zimě se to v něm zase bude mísit, pokud se Sigma udrží v tabulce nahoře a přijdou nabídky na produktivního obránce Zmrzlého nebo ofenzivní eso Vodháněla.
Odmítá ale kritiky, že by hráče přidržoval a tím jim dupal po kariéře. Falta, Houska, Zahradníček... „Proč jsem je neprodal výhodněji? Protože o ně nebyl zájem,“ odpoví.
Šéf Sigmy: V šestce se mi líbilo, Bohemka si poháry zasloužila víc |
Slýchává štiplavé poznámky, že i jemu vlastně vyhovuje, že nemá Sigma nového majitele, protože se chce udržet na pozici. A dokud ještě chodí z města splátky za stadion, do lodi neteče…
„Jsem přesvědčený, že se najde subjekt, který Sigmu zajistí. Jednání už probíhala se dvěma, ale ani v jednom případě jsme nedostali záruky, že klubu garantuje stabilitu na víc let,“ říká. „Sigma je zdravá, nedluží.“
V Mladé Boleslavi si jako trenér-manažer vyzkoušel, jaké to je mít v zádech silného partnera. Vyhrál český pohár, jednou byl ve finále a klub dostal opakovaně do kvalifikace Evropské ligy. I proto dává trenérům silnou oponenturu a z výživných pondělních debat vzejdou vyzkoušené nápady opřené o praxi. Kategoricky vyvrací fámy, že by někdy mluvil trenérům do sestavy. „To jsou nesmysly! Trenér je velká persona klubu, má hlavní zodpovědnost,“ povídá.
Václava Jílka s pobočníkem Jiřím Saňákem respektuje. „Jsou moderní, mají prvky, které si současný fotbal žádá. I když se nenavštěvujeme, máme blízký vztah.“ Dokáže si představit i dlouholetou spolupráci, ostatně trenéry vyhazuje nerad. „I když jsem nepříjemný, jsem férový. To už musí být, abych měnil trenéry. I když jsem divokej, mají ve mně oporu.“
Ačkoli ví, že v blízké budoucnosti bez silného mecenáše to není příliš reálné, z jednoho ramena mu zaznívá snílkovský hlas, co by nerad umlčel: „Já bych chtěl udělat se Sigmou titul.“
To se nikomu nepodařilo ani za dob ikonického trenéra Karla Brücknera. Možná až teprve pak by se obrátilo i veřejné mínění ohledně přínosu svérázného Ladislava M. olomouckému fotbalu.
Možná.
