Místo, aby jim klub o víkendech dělal radost, připravuje jim už dlouhé měsíce jen samé trápení a nutí je vztekat se na tribunách a láteřit.
Znovu, znovu a znovu.
V sobotu se fandové rychle bouřili, protože mimo jiné sledovali, jak si Zlín na Letné jen během prvních deseti minut vytvořil tři gólovky, zatímco Sparta žádnou.
Jak po půlhodině chybující stoper Mandjeck skopl pelášejícího Poznara a Sparta šla do deseti.
Jak sice potom dvakrát vedla, ale ani jednou vedení neudržela – dokonce ani v závěru, kdy trestuhodně dopustila další vyrovnání pár vteřin po Kozákově gólu na 2:1.
„Řešení některých situací je pro mě nepochopitelné,“ zopakoval kouč Václav Kotal větu, kterou mockrát použil i jeho předchůdce Václav Jílek.
Nechápu, nedokážu si to vysvětlit. Kouč Sparty další ztrátu těžce nesl |
Sparta dál připomíná stroj na chyby a sedmé místo, kam se sesunula po senzační výhře Slovácka nad Slavií, je pro ni potupným vysvědčením. Na skupinu, ve které si to nejlepších šest rozdá o titul a pohárové umístění, ztrácí dva body a dívá se na záda Českým Budějovicím.
Ale je na tom snad ještě něco šokujícího? Překvapuje to někoho? I tací se najdou, protože od Sparty se pořád – vzhledem k jejímu jménu – čeká, že se z krize otřepe a začne se postupnými kroky vracet výš. Jenže se to jaksi neděje.
A jak přiskakují zápasy, ukazuje se, že kádr, který má teď k dispozici, nestačí ani na boj o druhé místo.
Sparta se nemá čeho chytit, marně se v jejím projevu hledají pozitiva. Ani změna trenéra toho moc nevyřešila, když pomineme, že Kotal oživil zapomenutého záložníka Karlssona a o víkendu se nebál nechat celý zápas mezi náhradníky kapitána Dočkala.
Ani pragmatické tahy tým nevyléčily. A jak by mohly? Jeho současný stav jen potvrzuje chronické neduhy přetrvávající dlouhé měsíce.
Co – nebo spíš kdo – symbolizuje sparťanský pád do podprůměru? Třeba nevýrazný brankář Heča, který se nejistým zákrokem podepsal pod první zlínský gól a pak vkleče jen zoufale rozhodil rukama.
Nebo levý bek Hanousek, který hořel už v Olomouci, a i proti Zlínu se na jeho straně rodilo plno nebezpečných situací: i proto chvíli po Mandjeckově vyloučení střídal.
Nebo unylý střed pole, kde kromě osamoceného myslitele Kangy nikdo nedokáže soupeře přechytračit nečekanou ideou.
Nebo ležérní útočník Tetteh, který běží sám na bránu, nepochopitelně zpomalí a dělá kličku.
„Nechápu to. Bojí se snad zakončit?“ žasl Kotal. „Hráči nejsou v rozpoložení, v jakém je chceme mít.“
Zakřiknutá Sparta. Bylo cítit, že si hráči nevěří, řekl střelec soupeře |
To tedy jistě ne. Otázka je, jestli vůbec mají na víc. Poté, co Sparta v lize počtvrté v řadě nedokázala vyhrát, je na místě se ptát, jestli za vším opravdu vězí jen blok v hlavě nebo jestli někteří – a platí to minimálně pro polovinu kádru – na rudý dres zkrátka nemají dostatečnou výkonnost ani schopnosti.
To si měla Sparta vyhodnotit daleko dřív, ale i pro ni platí: lepší pozdě než později. Zbytek sezony potřebuje využít, aby si ujasnila, jak moc v létě do týmu řízne.
A pokud si nehodlá lhát do kapsy, musí už teď vidět, že kosmetické úpravy stačit nebudou.
