Je to pět let, co Davidovi zavolal kamarád, jestli by nechtěl zkusit práci krupiéra. Zrovna končil studium na střední škole zaměřené na gastronomii a podnikání. A brigáda se mu hodila. „Nikdy jsem to nedělal, ale řekl jsem mu, že to beru. A protože mě ta práce zaujala, nastoupil jsem v Praze na krupiérskou školu. Trvala šest týdnů. Naučil jsem se tam všechny kasinové hry, které se provozují na našem území,“ vypráví David Gabriel. Školení ho tehdy stálo 40 tisíc korun.
Dnes to mají lidé, kteří projeví zájem o toto povolání, jednodušší. Stejně jako jiné obory i tento se potýká s nedostatkem uchazečů o práci. A tak lidem, kteří se přihlásí, firmy školení platí. „Dnes je to tak, že každý zájemce se hned u nás stává zaměstnancem, aniž by cokoliv uměl. Má tedy už týdny strávené na školení placené,“ říká mladík, který sám nováčky učí.
Nejnáročnější, ale zároveň nejzábavnější, je podle něj ruleta. „Je to hodně počítání, musíte se naučit pracovat se žetony, aby se vám nerozkutálely po stole. Než se naučíte základní pravidla, zabere to zhruba 180 hodin. Ale zase je to nejzajímavější, je to adrenalin. Odsejpá to, je to rychlé, dá se na tom hodně vyhrát,“ upřesňuje David. Pak se nováčci učí ještě blackjack, to je zhruba na týden a následuje výuka karetních her spojených s pokerem.
Nástupní mzda 30 tisíc
Když David krupiérskou školu dokončil, nabídli mu práci v kasinu na Lukách v Praze. To později koupila skupina Rebuy Stars, která provozuje řadu dalších kasin jak v České republice, tak na Slovensku a v Chorvatsku. Nejznámější je kasino Savarin v barokním paláci v centru Prahy, kde právě sedíme. Sleduji, jak si Davidovy prsty s dokonalou obratností hrají s barevnými žetony. „Zkuste si to,“ vyzývá mě. Moc mi to ale nejde, padají mi z ruky, chce to trénink.
Z krupiéra se David vypracoval nejprve na post inspektora, dnes dělá takzvaného pit bosse, toho, kdo dohlíží na celou směnu. Nad ním už je pak jen manažer kasina.
„Vždy ale kariéru začínáte jako krupiér. Ta pozice je rozdělená podle zkušeností do třech tříd. Nástupní plat je u nás 28 až 30 tisíc korun hrubého. Jako inspektor, což je ten, co dohlíží na práci krupiéra u jednoho stolu, se dostanete až ke čtyřiceti tisícům měsíčně. A to není špatná mzda, když si vezmete, jak rychle probíhá rekvalifikace,“ prozrazuje mladík.
A co benefity, ptám se? Pochvaluje si výhodnější tarif u operátora, stravenky v hodnotě 80 korun, kartu multisport a občerstvení na pracovišti. „Máme tu takzvaný staff, což je odpočinková místnost, kde je k dispozici občerstvení. Přestávky máme často, strávíme na nich zhruba třetinu pracovní doby. Krupiér totiž nesmí být u jednoho stolu déle než 20 minut. Pak se střídá. Je to příjemnější i pro hosty. Poté, co obejde tři stoly, si 20 minut odpočine,“ vysvětluje systém práce David.
V kasinech se dávají spropitné. Od hostů, kteří vyhráli větší sumu, může být štědré. Jsou jím krupiéři motivovaní? Spropitné v podobě žetonů prý každý den mizí v útrobách stolu, v takzvaných tip boxech. A z nich se pak pod dohledem kamer, které jsou nad každým stolem, vysypávají a rozdělují ve mzdách. Spolu s výkonnostními bonusy tvoří pohyblivou složku mzdy, její většina je ale pevně daná.
Je to práce pro mladé, starší to nevydrží
Rozhlížím se po herně. Ať už s kartami nebo žetony pracují převážně mladí lidé. Kde jsou ti starší? „Je to práce spíše pro mladé, začínat ve věku 30+ je složitější,“ říká David. Už se jich pár přihlásilo, ale většinou úvodní kurz do profese nedokončí. „Může jim vadit noční práce, je to dlouhá směna, 12 hodin jste na nohou. A někdo neskousne ani to, že mu bude šéfovat mladý člověk,“ říká David.
Pro dnešek končím, prohrála jsem všechny žetony. A poker si nechám na jindy. Davidovi pokládám poslední otázku: Co máte na své práci rád? „Je to specifické povolání. Asi ne pro každého. Ale mě baví práce s lidmi. A jsem v hezkém prostředí, v hezkém oblečení, mezi fajn kolegy. Chodím do práce rád. A na noční směny jsem si zvykl,“ odpovídá mi David. Ke svému původnímu oboru, gastronomii, se zatím vracet nechce.
Štvou ho prý jen neurvalí hosté. Hráči, kteří mají někdy pocit, že si na ně krupiér zasedl, a kazí hru i ostatním. „Musíte být tak trochu psycholog. A chovat se asertivně. A když náhodou rozčílený hráč nejde uklidnit, přichází na pomoc inspektor nebo právě pit boss. A protože vše je monitorováno na kamerách, někdy pustíme hráči záznam ze hry. Pak už většinou bývá klid. Jde o zábavní průmysl, který je plný emocí. Ale nefunguje to tak dramaticky, jak lidé vidí ve filmech. Stres v nějaké podobě máte nakonec v každé práci,“ loučí se se mnou David Gabriel.
