Seznámili se na Vysoké škole chemicko-technologické. Jan šel po studiích pracovat do bechyňské firmy vyrábějící sanitární keramiku, Jitka šla na mateřskou. A netrvalo dlouho, když padlo zásadní rozhodnutí: „Pustíme se do podnikání.“ A tak v roce 1997 založili manželé Kamnářství Bechyně a začali vyrábět první keramické kachle. V přestavěné stodole na pozemku Janových rodičů v Raděticích. Tam sídlí dodnes.
Na koupi pece a na další nutné vstupní náklady si půjčili od příbuzných. „Kachle byly symbolem buržoazie, řemeslo bylo u nás za komunistů přerušeno. Dělaly se nelegálně. Po revoluci se to znovu rozbíhalo. Takže jsme začali v příznivou dobu. Kamnářské firmy už existovaly, ale výrobců bylo málo. S kachlemi v kufru auta jsem tehdy objížděl celou republiku a nabízel naši práci,“ vzpomíná Jan Pokorný.
NepřehlédněteV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Jaký byl zájem?
Celkem velký. Byla tu docela početná skupina chalupářů, kteří měli kachlová kamna, často po příbuzných, a chtěli je zrenovovat. Slušný zájem byl také z Rakouska, kam vyvážíme dodnes, a zajímavý trh jsme objevili tehdy také v Polsku, Chorvatsku, Německu a Norsku.
Jak jste kachle vyráběli, podle jakých vzorů?
Ze školy jsme měli nějaké znalosti, ale hodně to bylo na začátku formou pokus omyl. Co se týká vzorů, tak existují tradiční, a pak ty, kde zapojíte fantazii. Hledali jsme inspiraci v archivech. A také jsme vzory získávali od samotných zákazníků, kteří k nám přinesli staré kachle s tím, že potřebují vyrobit chybějící. Domluvili jsme se s nimi, a vlastně stále domlouváme, že pokud si budeme moci jejich vzor zařadit do sortimentu, uděláme jim formu zdarma. Měli jsme také štěstí v tom, že jsme se spřátelili s jedním šikovným výrobcem, se kterým jsme si vzory navzájem vyměňovali. Dnes máme široký sortiment, který pravidelně doplňujeme.
Takže vy mi prodáte kachle, ale s nimi musím za kamnářem.
Přesně tak. Našimi hlavními odběrateli nejsou lidé z ulice, ale právě kamnáři. Je pravda, že jsme před lety zkoušeli nabídku rozšířit i o výrobu kamen. Nechali jsme dva naše zaměstnance vyučit v oboru, ale nakonec jsme zjistili, že to nebyl dobrý tah. Šli jsme tím proti našim zákazníkům. Takže ti dva chlapci od nás odešli a otevřeli si vlastní kamnářství. Spolupracujeme s nimi, stejně jako se stovkami dalších.
Své služby jste přesto rozšířili, a to o potřeby pro kamnáře.
Říkali jsme si, že když už k nám kamnáři jedou pro kachle, tak si u nás mohou nakoupit i to ostatní, co k výrobě potřebují. Tedy například krbové vložky, komíny, nářadí, stavební materiál, ale máme v nabídce i litinové nádobí, které se ke kamnům hezky hodí. Takže jsme zároveň i velkoobchod. Většinu věcí dovážíme z Německa, kde jsme se domluvili s předními výrobci, kteří patří ke špičce v oboru. Nabízíme kvalitní, dražší výrobky. Chceme totiž klidně spát a ne se budit hrůzou, že jsme prodali něco, co dlouho nevydrží.
Bylo těžké získat zastoupení německých firem?
Napsali jsme dopis, že bychom rádi jejich výrobky prodávali v České republice. A zřejmě jsme působili věrohodně, také asi tím, že jsme za sebou měli už nějakou historii výroby. Nicméně se k nám přijeli podívat a teprve pak jsme se domluvili.
Kde to všechno prodáváte?
Před zhruba šesti lety jsme koupili v Soběslavi objekt původně malých lázní, který jsme sami celý opravili. Tam máme dnes velký showroom. Kromě prodeje tu zajišťujeme i různá školení pro kamnáře. A máme také e-shop.
Jste dnes více výrobci, nebo spíše prodejci?
Gró našeho byznysu jsou stále kachle. V obchodě, který je samozřejmě zajímavý, platí určitá pravidla, musíme se přizpůsobovat a nemáme takovou volnost jako v samotném řemesle.
Kolik máte v současnosti zaměstnanců?
Ve výrobě sedm lidí. Jsme stále v té samé stodole, jako před dvaceti lety, akorát jsme prostory rozšířili o halu. Všechno, co vyrobíme, prodáme. Zakázek bychom mohli mít ale mnohem více. Nejenom z České republiky, ale i ze zahraničí. Vyvážíme do řady evropských států a máme mnoho nabídek na velké série. Ale bez lidí to prostě nedáme. A ti nejsou. Je tu sice poblíž keramická škola, ale absolventy je potřeba zaučit minimálně půl roku, rok. A tak dlouho nevydrží. Mladí nechtějí pracovat rukama. Chtějí sedět za počítačem a brát třicet tisíc měsíčně. Naše práce není jednoduchá, ale je kreativní. Na to je ale nenalákáme.
Jak si tedy udržujete stávající zaměstnance?
Oni jsou to v podstatě za tu dobu už spíš takoví kamarádi než zaměstnanci. Ale doba je těžká, a tak se musíme snažit najít nějakou rozumnou střední cestu. Přidáváme jim peníze, nabízíme různé benefity. Nějaká nová mladá krev, která by oživila kolektiv, by ale asi pomohla jak nám, tak jim.
Podnikáme 20 let, ale někdy si říkáme, jestli už toho nebylo dost. Kdybychom za sebou neměli tyhle lidi, kteří u nás pracují dlouhá léta, možná bychom to i ukončili. Jenže pak přijde nějaká zajímavá zakázka a říkáme si: to jsme ještě nedělali, zkusme to. A jede se dál.
To by byla škoda zavedenou firmu zavřít.
Máte pravdu. Něco jsme vybudovali, máme prestiž, kachle od nás má řada známých Čechů, ať už umělců, nebo politiků. Říká se o nás, že kultivujeme kamnářské řemeslo, což nás velmi těší, ale někdy ta chuť do práce prostě není. Hodně síly, času a energie nám ubírá byrokracie, to množství různých předpisů a stupidních nařízení, která neustále musíte plnit. Jen pro představu: nedávno dostal kamnář, který u nás pravidelně nakupuje, pokutu pět tisíc korun za to, že neměl návod, jak použít rukavici. A takových hloupostí je celá řada. A poslední dobou nám občas energii berou i samotní zákazníci, agresivita ve společnosti roste.
A co konkurence?
Konkurence je silná, v každém oboru už je nacpáno. My ale se zákazníky pracujeme úzce, takže naši klienti většinou nepřemýšlejí o tom, že budou brát jinde. Takže i když nás někdo občas kopíruje, tak konkurenci moc neřešíme.
A jak o sobě dáváte vědět? Máte nějakou reklamu?
Velmi dobrou zpětnou vazbu máme u facebookové reklamy. Stojí pár set korun, je rychlá, a když dám na stránky nějakou pěkně nafocenou realizaci, tak do 14 dnů sedíme se zákazníkem. Naší největší reklamou je ale vlastní časopis, který jednou za dva měsíce vydáváme. Koncept jsme vymysleli před pár lety, abychom se zase trochu odlišili, ale zároveň přinesli nové informace z oboru. Díky tomu jsme se dostali i více do povědomí médií a tím i blíže k zákazníkům.
Dá se koupit?
V minulosti jsme ho distribuovali přes PNS do obchodů a trafik, ale finančně to bylo ztrátové. Většinou ten náš časopis byl někde zastrčený dole, takže ho zákazníci ani nenašli. Ale zase jsme ho díky distribuci dostali do zhruba 70 knihoven po celé republice. Nyní ho posíláme zákazníkům, lze si ho koupit na webu buď v tištěné, nebo elektronické verzi. A je to naše pýcha, dáváme si na něm opravdu záležet.
Máte dvě děti. A i když mluvíte o tom, že vám v podnikání dochází humor, chtěli byste, aby děti třeba jednou firmu převzaly?
Obě děti jsou na vysoké škole a obě nám pomáhají. Dcera s časopisem, syn ve výrobě. Ale nebudeme je naší prací stigmatizovat, netlačíme je do toho. Řemeslo nemůžete brát jako byznys. Musíte ho milovat a mít v sobě určitou dávku bláznovství. Uvidíme, zda ji v sobě objeví.
