Lezení po horách měl rád už jako malý kluk. Pochází z Jičína, takže Prachovské skály měl kousek od domu a Krkonoše za humny. A s rodinou jezdil často do Tater. Intenzivně se sportu začal věnovat na vysoké škole v Praze, kde studoval geodezii. Po škole musel na rok na vojnu a hned po návratu už začal plánovat vzdálenější cesty. „Toužil jsem cestovat. Byli jsme tehdy na Pamíru, na Kavkazu a na mnoha dalších místech,“ vzpomíná horolezec a zároveň podnikatel. Zeměměřičem byl jen pár let, pak se mu koníček stal i zaměstnáním.
Krátce po revoluci jste založil ještě s přáteli společnost Himalaya 8000.
Firma pořádala expedice, už v roce 1993 jsme vyrazili na jednu z prvních soukromých českých výprav na osmitisícovku, šli jsme západní stěnu Čo Oju. A zároveň jsme začali obchodovat s outdorovým oblečením. Jezdili jsme po různých veletrzích, kde jsme sháněli oblečení a vybavení pro nás na cesty. A z toho pak vyplynula další spolupráce v podobě zastoupení různých světových značek. Ta trvá dodnes.
Josef Šimůnek
|
Kde jste tehdy na expedice sháněli peníze?
Pomohli kamarádi, co měli různé firmy, posháněli jsme to po pětitisícovkách. Vypadali jsme všichni jak Schumacher, byli jsme polepení logy od hlavy až k patě. Do dnešních dnů jsme pokořili celkem čtrnáct osmitisícovek. A například v roce 2001 jsme byli historicky první česká výprava, která se pokusila vylézt K2. Do té doby tam byl Pepa Rakoncaj s mezinárodními expedicemi.
Zároveň jste začal bojovat za získání licence horských vůdců pro Českou republiku.
Spoluzaložil jsem v roce 1998 Českou asociaci horských vůdců. Usilovali jsme o to, abychom se stali členy mezinárodní asociace IFMGA, která sídlí ve Švýcarsku a sdružuje řadu států světa. Licenci pro Českou republiku se nám podařilo nakonec získat v roce 2006. Dnes se tak pod naším vedením můžete stát horským vůdcem, což vás opravňuje k tomu nabídnout své služby po celém světě. Je to takové, v uvozovkách, mezinárodní pracovní povolení. Takže se můžete klidně odstěhovat na Nový Zéland a vodit tam po horách klienty z celého světa.
Jak náročné je stát se horským vůdcem? Co to obnáší?
Musíte absolvovat vzdělávací kurz, který představuje tisíce hodin výcviku. Trvá včetně přijímacího řízení tři roky. Je rozdělený do mnoha bloků, namátkou skalní lezení, vysokohorské lezení, lezení v ledopádu, lyžování ve volném terénu nebo zkouška z lavinové problematiky. Je to hodně náročné a stojí to hodně peněz, řádově stovky tisíc korun. Až dojdete k závěrečné zkoušce a zvládnete ji, dostanete od naší asociace mezinárodní licenci.
Kolik horských vůdců máme?
V současnosti má licenci 30 Čechů. Nyní je dalších osm lidí ve výcviku, ale ne všichni jsou Češi.
Kromě toho, že školíte horské vůdce, sám jím jste. Jak moc lidé využívají vašich služeb?
Je to o snech, tužbách. Jsou lidé, kteří třeba v minulosti lezli po horách, měli to rádi, pak se dvacet let věnovali podnikání a teď se k tomu chtějí vrátit. Mají sen vylézt třeba na Kazbek v Kavkazu, což je bájný vrchol, kde byl přikovaný Prométheus. Tak si mě najmou. Nebo spolu vystoupíme na Mont Blanc. Nebo teď s jedním zákazníkem, a vlastně už kamarádem, absolvuji projekt Seven Summits, což je zdolání všech nejvyšších vrcholů sedmi kontinentů. Mám logistiku zpracovanou pro celý svět, takže co se týká lyžování po celém světě a výstupů v horách, není nic nesplnitelné.
Kolik služby horského vůdce stojí?
To je různé. Když budete chtít jít šplhat do Prachovských skal, tak zaplatíte za můj honoráři méně, než když pojedeme na Mount Everest. Ale počítejte od 150 do 350 eur na den.
Školení horských vůdců, služby pro zákazníky, velkoobchod... Vy ale máte ještě další aktivity.
Založil jsem cestovní kancelář Namche a pořádám festival horolezeckých filmů z kanadského Banff. Všechny aktivity jsou navzájem provázané. Procestoval jsem celý svět, má to logiku. Specializuji se právě na horsky zaměřené cesty, lyžování, skialpinismus, freeride, hory, skály.
O co je největší zájem?
O všechno možné. Platí, co Čech to cestovatel. V zimě jsou in lavinové kurzy v Krkonoších nebo základy skialpinismu, lezení v ledopádu. Je skvělé, že zájem roste a lidé se začali víc hýbat. Teď až do května létáme na heliskiing do Švédska, za polární kruh. V létě pak nabízíme například výlety na sopky na rovníku, skialpinismus v Africe, což je úžasné - chodíte v Maroku po čtyřtisícovkách Atlasu a koukáte na západní Mauretánii, kde začíná Sahara. Nabízíme i cesty na míru. Takže když si umanete, že chcete vylézt na Everest, tak vám tam zařídíme logistiku nebo vás to naučíme. Když si vzpomenete, že chcete lyžovat na prašanu v Japonsku, není problém. Zařídíme od letenky, ubytování po speciální pojištění.
NepřehlédněteV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Pojištění na rizikové aktivity je dost drahé.
Pojišťovny postupně přicházejí na to, že je tu profese horský vůdce s mezinárodní licencí, který má potřebné vzdělání, praxi a že není tak průšvihové jejich klienty pojistit. Je pravda, že v Čechách se nazývá horským vůdce kde kdo, jenže cesta je jen jedna, a to je právě ta mezinárodní licence.
Obracejí se na vás jednotlivci, nebo i firmy?
Hlavně jednotlivci, ale začínají přibývat i firmy, které třeba cestu zaplatí svým zaměstnancům.
Vy máte zaměstnance?
Na řadu cest jezdím sám nebo spolupracuji se skupinu externistů, zaměstnance nemám.
Jste pořád na cestách, jak to zvládáte?
Furt v jednom kole, život mám v tašce, ale jsem zvyklý. Kdybych skončil, asi bych se zbláznil.
A nejste už unavený? Většina cest je fyzicky hodně náročná.
Právě tím, že jsem pořád někde v kopcích, se udržuji v kondici. Ale jednou za čas potřebuje tělo zrelaxovat, prohřát kosti, aby vydrželo. Přece jenom své udělají časové posuny a stále jiná strava. Takže občas tři čtyři dny odpočívám.
A ještě k tomu poslednímu střípku vašeho podnikání - festivalu?
Koupili jsme práva na Banff World Tour, produkci slavného festivalu horských filmů v kanadském městečku Banff. Takže jednou za rok přivezeme filmy, přeložíme je a pozveme diváky, obchodní partnery, známé, zákazníky. Je to takové poděkování, takový bonus k tomu všemu, co dělám.
