Ve skromné dílně v centru Prahy na Mariánském náměstí vyráběl například pivovarské pánve. Takto nenápadně se rozjíždělo na počátku 19. století podnikání Josefa Ringhoffera, potomka kovářského tovaryše Františka, který do Prahy dorazil z Uher. Pro staroměstské sousedy hlučná kovárna představovala nestravitelné sousto. Ringhofferové odsud proto byli vykázáni.
Josefův syn František II. proto v roce 1852 zakoupil pozemky na Smíchově, tehdejším pražském předměstí. Do dvou let zde vyrostl areál továrny na železniční nákladní vagony. „Bez Ringhofferů by nebylo Smíchova,“ napsal k tomu Michal Novotný z Národního technického muzea.
Roku 1857 se začalo s výrobou lokomotivních tendrů, o šest let později spatřily světlo světa první osobní vozy. A to včetně luxusních salonních, užívaných například císařem Františkem Josefem I., následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d’Este, rumunským králem a dalšími tehdejšími VIP klienty. Portfolio společnosti rozšířily také tramvaje.
„Ringhofferka“ od počátku náležela k podnikům, které na svou dobu dělníkům nabízely nejen slušné mzdy, ale i další výhody. František Ringhoffer II. založil nemocenskou pokladnu a penzijní fondy ještě v době, kdy to nenařizoval zákon. Továrna vyplácela i věrnostní příspěvky a stavěla zaměstnanecké byty, v nichž v časech největší slávy žilo okolo sedmi set rodin.
Dynastie Ringhofferů1769 – do Prahy přišel mědikovecký tovaryš František Ringhoffer. V jeho díle pokračuje syn Josef i vnuk František II. 1852 – František Ringhoffer II. koupil pozemky na Smíchově, od roku 1854 produkuje první nákladní vagóny. 1873 – po smrti svého otce do čela podniku nastoupil syn František III. 1911 – za Františka IV. se továrna mění na akciovou společnost. 1931 – František IV. se stal prezidentem Golfového svazu ČSR. 1937 – do tohoto roku Ringhofferové vyvezli 140 000 vozů. 1945 – Hanuš Ringhoffer je zatčen a umírá v internačním táboře. Větší část rodiny je odsunuta do Rakouska. |
Mezi železnicí a pivem
František Ringhoffer II. a jeho podnik nezůstal jen u těžkého průmyslu. Na počátku 70. let 19. století továrník investoval do pivovarnictví. Ve Velkých Popovicích jihovýchodně od Prahy se rozhodl vložit peníze do vybudování nového pivovaru. Již rok po jeho otevření dosáhl výstav nového podniku úctyhodných osmnácti tisíc hektolitrů.
František Ringhoffer II. se nevyhýbal ani zemské či komunální politice. V českém sněmu poslancoval sedm let, čtyři roky starostoval pražskému Smíchovu. Když v necelých šestapadesáti letech zemřel, nastoupil do čela koncernu v 70. letech 19. století jeho syn František Ringhoffer III. A expanze firmy pokračovala dál.
Smíchovská továrna v době, když ji přebíral zmíněný dědic, zaměstnávala 2 200 dělníků. „Stala se jedním z největších podniků v Rakousko-Uhersku,“ uvádějí historici. K zakladatelským počinům Ringhofferů náleželo také založení sboru dobrovolných hasičů.
V éře Františka Ringhoffera III. se rozeběhla též produkce technologií pro cukrovary, lihovary, pivovary a mrazírny. Hlavní náplní výroby dál zůstávaly vagony. Ty šly ze Smíchova za klienty do Belgie, Bulharska, Ruska, Osmanské říše a dalších států. Počet zaměstnanců stoupl do konce 19. století na více než čtyři tisíce.
Fotogalerie |
Tovární provozy zabíraly na Smíchově plochu takřka deset hektarů. Rozmach na přelomu 19. a 20. století pokračoval i za Františka Ringhoffera IV. a posléze za Hanuše Ringhoffera. Továrna se změnila na akciovou společnost, v níž rod držel 75 procent akcií, a pod svá křídla převzala kopřivnickou Tatru, vagonku ve Studénce, továrnu na vozy v Kolíně či severočeskou strojírnu v České Lípě. S rostoucí mocí přibývalo i rezidencí, které nesly znaky Ringhofferů.
Měli šest zámeckých sídel. K nejznámějším panským sídlům náležel zámek ve Štiříně východně od Prahy. K zámku náleželo i golfové hřiště.
Ringhofferové v roce 1930 jako dar k 80. narozeninám prezidenta Masaryka vyrobili salonní vůz. O devět let později po okupaci českých zemí ovšem přijala celá rodina říšskoněmecké občanství. A čtyři členové dynastie vstoupili i do nacistické partaje NSDAP. Hanuše Ringhoffera z ní však záhy vyloučili pro jeho diplomatické aktivity v letech první Československé republiky.
Smíchovská továrna se během německé okupace musela přeorientovat na válečnou výrobu. V květnu 1945 byl Hanuš Ringhoffer zatčen a skončil v sovětském internačním táboře v Mühlbergu na východě Německa, kde posléze také zemřel. Větší část jeho rodiny byla odsunuta do Rakouska.
