Termoprádlo, reflexní trička či třeba ohnivzdorné obleky. Takové výrobky obvykle opouštějí továrny firmy Sintex ve Skutči nebo v České Třebové. Letos na jaře k nim nečekaně přibyl nový produkt. „Když vypukla koronavirová epidemie a nebylo dost ochranných zdravotnických prostředků, začali jsme vyvíjet nanoroušky,“ vysvětluje Jan Kráčala, výkonný ředitel a předseda představenstva společnosti, která zaměstnává skoro dvě stovky lidí v Česku a na Slovensku.
Přes čtvrt století vyrábíte speciální textilie a oděvy pro tuzemské i zahraniční značky, takže jste asi věděli, jak na roušky.
Ušili jsme nejprve několik modelů základní dvouvrstvé roušky, takové pratelné látkové kapsy. A s dalšími firmami, s nimiž spolupracujeme v oblasti nanotechnologií, jsme vyvinuli nanofiltry se strukturou vláken hustou tak, že zabrání proniknutí i menších částic, než je koronavirus.
Nanofiltr se vkládá do látkové kapsy?
Ano, každý den nový. K tomu naše pracovnice vymyslely zlepšovák, díky němuž se měkký nanofiltr při výměně nezmačká, a tudíž nepoškodí. Je to vlastně papírová šablona, do které se nanofiltr vloží, zasune se do textilní roušky a šablona se zase vytáhne. Roušky s deseti nanofiltry a aplikační pomůckou dodáváme našim zákazníkům z řad firem, kteří je dále distribuují za cenu, již si sami stanoví.
Dá se technologie využít i u jiných ochranných pomůcek proti koronaviru?
Nanotechnologie obtížně, ta by se nošením a mechanickým namáháním znehodnotila. Ale pro zdravotníky a lidi poskytující domácí péči vyvíjíme ochranný overal a operační plášť s mikromembránou. Výrobky se chystáme testovat v praxi společně s lékaři, na trhu by mohly být v roce 2021.
Jaké další profese oblékáte?
Pro hasiče, policisty, vojáky a zaměstnance petrochemického průmyslu šijeme nehořlavé a ohnivzdorné obleky, pro pracovníky v dopravě zase reflexní oděvy. Ten, kdo stojí celý den u továrního pásu, například v elektrotechnické firmě, potřebuje antistatické oblečení, které zabrání tomu, aby případný elektrostatický výboj poškodil součástky. Zaměstnance v chemickém průmyslu musí náš pracovní oděv ochránit před kontaminací kyselinami a podobně. V nabídce máme také multifunkční textilie, které mají až čtyři z těchto vlastností.
Věnujete se i vývoji takzvaných smart textilií. Co to je?
Navázali jsme spolupráci s VUT v Brně, kde vymýšlejí, jak do textilu dostat senzorické systémy, které by byly schopné předávat informace například o tlaku nebo teplotě, což by se dalo využít hlavně ve zdravotnictví či v dopravě. Časem by textilie mohly umět přenášet i obraz a zvuk, takže by bylo možné mít třeba televizi v opěrce hlavy auta a podobně. Vyvíjíme, ne vždy se nám všechno podaří, ale i negativní výsledek nám něco říká.
Sintex
|
Rozjet na počátku 90. let v regionu s textilní tradicí výrobu látek pro volnočasové a funkční oblečení se zdá jako ideální podnikatelský záměr.
To ano, zejména když firmu zakládali lidé s celoživotními zkušenostmi s výzkumem a vývojem chemických vláken pro textilní a stavební průmysl. Společnost si během krátké doby vybudovala slušné postavení na trhu. Nicméně tlak čínské výroby koncem 90. let byl tak obrovský, že jsme se museli ještě více specializovat, a tak jsme se začali věnovat ochranným pracovním oděvům. Ty tvoří asi dvě třetiny naší produkce, zbývající třetinu pak sportovní a funkční oblečení. Raději dodáváme firmám hotové výrobky než jen materiály, protože k nim můžeme dát certifikát, co všechno to oblečení vlastně umí.
Máte dva výrobní závody přes čtyřicet kilometrů od sebe, jak se vede takový podnik?
Strukturu společnosti jsme nastavili tak, aby s tím nebyly žádné problémy. Ve Skutči máme dvě hlavní výrobní divize a kompletní logistiku. Vedení společnosti, obchod, výzkum a vývoj, laboratoř a další výrobní závody zůstaly v České Třebové, kde Sintex před 27 lety vznikl. A v naší slovenské továrně se zabýváme zejména konfekční výrobou.
Je v oboru velká konkurence?
V oblasti ochranných pracovních oděvů obrovská, ale zase je to věrný trh. To se o volnočasovém segmentu říct nedá, tam se situace neustále mění. Velkým tématem současnosti je ekologie. Zákazníci chtějí přírodní materiály: merino vlnu, len, bavlnu, bambus... Láká je i oblečení s příběhem: kdy například ze starých rybářských sítí nebo použitých PET lahví recyklací vznikají nové výrobky, třeba šaty z polyesteru. Tyto trendy se tedy musely promítnout i do našich textilií a konfekce.
V regionu jste celkem významný zaměstnavatel. Je těžké sehnat schopné zaměstnance?
Automatizace sice prostupuje všemi obory, ale stroje nezastanou veškerou práci, lidi jsou stále potřeba. A není snadné je najít a udržet si je. V okolí České Třebové byla v 90. letech velká textilní tradice, ale postupně upadala a lidé šli do jiných oborů. Takže ryzích textiláků je dnes opravdu málo, nabíráme proto šikovné lidi s tím, že si je sami vychováme. Ale díky průmyslové konjunktuře v Pardubickém kraji je tu hodně strojírenských firem, často ze zahraničí, a ty nabízejí vyšší mzdy. Dokonce nám bere talenty i sto kilometrů vzdálená automobilka.
Proč se lidem do textilního průmyslu nechce? A co by je mohlo přesvědčit?
Pracujeme na tři směny, a to ne každému vyhovuje. Ideálním kandidátem je pro nás pár po vysoké škole, který začíná svoji profesní kariéru. Takovým uchazečům nabízíme podnikové byty. Ale poskytujeme i další, dá se říct standardní benefity: týden dovolené navíc, stravné, zaměstnanecké oděvy, produkty firmy výhodněji, příspěvek na životní pojištění a penzijní připojištění, zvýhodněné služby mobilního operátora, bezúročné půjčky...
Funguje spolupráce s odbornými školami?
Nabídka učebních oborů v naší branži je omezená. Když už školy nějaký otevřou, tak zejména s orientací na návrhářství a design. Ale málokdo si dnes chce stoupnout ke stroji, a to bychom potřebovali nejvíc.
