Francouzský stát byl na počátku 18. století ve finanční tísni. Ofenzivní zahraniční politika a válka o španělské dědictví sice Francii řadily na první místo mezi kontinentální velmoci, zároveň však vyčerpávaly státní pokladnu. Stejně jako nákladný provoz dvora s aristokracií, která projídala veškeré zisky z královských manufaktur, celních poplatků i daní.
Vážnou situaci vyžadující zásadní reformu a omezení státního dluhu si plně uvědomoval regent Filip Orleánský. Ten vládl za tehdy pětiletého krále Ludvíka XV.
A zrovna v té době přišel do Paříže John Law. Syn skotského zlatníka a bankéře byl mužem pochybné pověsti. Byl vyhlášeným hráčem a hazardérem a za usmrcení protivníka v duelu byl dokonce v Londýně odsouzen k trestu smrti. Ale studoval finančnictví a k Francouzům mluvil slibně. Proto mu Filip Orleánský a jeho úředníci začali naslouchat.
Místo zlata nekryté bankovky
John Law sledoval tehdy jediné - potřeboval získat povolení k založení vlastní banky, která by mu umožnila realizovat vlastní projekt. Vydávat papírové bankovky bez krytí zlatem. Stejně jako v Anglii či Nizozemsku, kde se tato praxe osvědčila.
Historie financí
Čtěte také: Historie financí: když Kalifornie zářila zlatem a z rukou jí kapala krev  |
Se svým návrhem nejprve neuspěl. Jenže když francouzské vládě dostatek peněz nepřinesl ani osvědčený recept - zvýšení daní, odložení splátek dluhů, devalvace měny a vydání státních dluhopisů bez data splatnosti, Law nakonec povolení k otevření soukromé banky získal.
Nově založená banka nabídla své akcie široké veřejnosti a začala vydávat papírové bankovky, které však byly zaměnitelné za zlato nebo stříbro, a to ve váze určované vládními dekrety. Banka peníze přes síť spolupracovníků v zahraničí nabízela ke směně, což z nich dělalo žádané valuty.
Regent Filip Lawovy bankovky uznal též jako prostředek k placení daní. Zavázal státní úředníky vyměňovat je na žádost za zlaté a stříbrné mince. Zájem o tyto peníze ještě vzrostl, když byla v květnu 1718 majitelům Lawových bankovek odpuštěna část daní.
V prosinci 1718 požádal Law o zestátnění banky. Regent tedy vykoupil všechny akcionáře a banka se stala výlučně institucí vydávající papírové peníze. Vydávání dalších bankovek vedlo během roku 1719 ke snížení zájmu o zlaté a stříbrné mince.
Z Francie až do Ameriky za zlatem a daněmi
Kromě banky Law v srpnu 1717 založil také akciovou společnost, která měla z pustého teritoria Louisiany (tehdy zabírajícího 40 procent dnešních kontinentálních USA) vytvořit výnosný obchod. Předpokládalo se totiž, že se v těchto místech objeví velká naleziště drahých kovů.
O autoroviPhDr. Pavel Szobi, Ph.D.
|
Law založil Indickou společnost, která nejprve převzala monopol na obchod s tabákem, což zvýšilo cenu jejích akcií. Dále získala práva Senegalské společnosti, Východoindické a Čínské společnosti a ovládla obchod jak pro americký Středozápad, tak pro Indii, Čínu a část Jižních moří. K tomu všemu získal Law od vlády v září 1719 právo provozovat nejlukrativnější činnost - vybírat na americkém Středozápadě daně ve francouzských správních celcích.
Drahé kovy se ovšem stále nedařilo nalézt a obchod se příliš nerozhýbal. Aby Law udržel důvěryhodnost Indické společnosti, zvýšil cenu akcií a udržoval je na nadhodnocené ceně, což vedlo k masivnímu tištění nových bankovek v té době už francouzské státní bance.
Velké množství peněz v oběhu začalo postupně zvyšovat inflaci. Ceny zboží rostly. Lidé přestávali bankovkám důvěřovat a začínali je opět měnit na zlato, stříbro, šperky. Law bojoval. Podařilo se mu prosadit devalvaci kovových mincí a potom dokonce i jejich zákaz. Zakázány byly také nákupy drahých kovů, drahokamů. Platby mohly být řešeny pouze papírovými penězi.
Bankrot a útěk
Úpadek byl ale nezadržitelný. Pochybnosti o dalším vývoji společnosti vedly ke kolapsu cen jejích akcií, masivnímu výběru úspor a rychlému znehodnocení bankovek. Law byl nakonec donucen z Francie v prosinci 1720 utéci. Zmizel v Itálii, kde o devět let později zemřel prý jako velmi chudý muž. Stát zbankrotovanou společnost i se závazky převzal a rychle obnovil zlaté a stříbrné mince jako oficiální platidlo.
Kvůli válce se bankovky měnily na drobnéKdyž česká vláda potřebovala peníze na zbrojení, zvolila trochu krkolomný způsob, jak získat potřebné miliony.  Tisícikoruna z roku 1934 |
Lowova Indická společnost a radikální transformace francouzských veřejných financí se svými fatálními důsledky vedly k nedůvěře Francouzů k papírovým bankovkám i bankám samotným, které se začaly opět rozvíjet až na počátku 19. století.
V neposlední řadě viděli mnozí Francouzi, že způsobené škody nejen že nebyly potrestány, ale někteří aristokrati a finančníci, kteří na spekulacích nejvíc zbohatli, získali po krachu Lawovy společnosti vlivná místa ve vládě, například vévoda Jindřich Bourbonský se stal v roce 1723 prvním ministrem a bankéř Pâris-Douvernay ministrem financí.
Lawův systém má však zcela zásadní význam pro své novátorské chápání peněz jako univerzálního platidla, které není vydáváno v mincích z drahého kovu či bankovkách jím krytých.
