Investování do dluhopisů, akcií a podílových fondů je pro české domácnosti stále ještě neprobádanou oblastí. Rozdíly oproti investorsky rozvinutým zemím, jako je třeba Francie či Velká Británie, kde jsou lidé zvyklí využívat výrazně širší portfolio finančních a investičních produktů, jsou obrovské.
Základní charakteristika českých investorů se přitom od ostatních zemí příliš neliší. Nejčastěji je to muž mezi 35 až 50 lety, takže důvody naší averze vůči investování jsou jinde, nízkou finanční gramotností počínaje, špatnou historickou zkušeností konče.
Český investiční trh má mnohem kratší historii než ten u našich západních sousedů. Desítky let komunistického režimu a výrazně pozdější počátky burzy a obchodování s cennými papíry poznamenaly přirozený vývoj kapitálového trhu naprosto zásadním způsobem. Lidé tu znali pouze vkladní knížky. Navíc když poté dostali možnost investovat v rámci kuponové privatizace, právě z této doby si řada z nich odnesla velmi negativní zkušenosti a investiční fondy nelichotivé renomé.
Češi jsou mnohem méně ochotni podstupovat riziko. Příliš tomu nepomohl ani vývoj mnoha investičních fondů v devadesátých letech a ekonomická krize z roku 2008 a s ní související propady na akciových trzích, které mnozí považují za důkaz toho, že investování je příliš rizikový sport. Aspoň trochu vzdělaný investor nicméně ví, že v případě propadů je třeba nezmatkovat a ukvapeně neprodávat. V dlouhodobém horizontu je totiž riziko rozložené v čase a výsledné výnosy kladné.
Čeští i zahraniční investoři dělají podobné chyby a úplně stejně podléhají stádnímu chování. Mají ve zvyku nakupovat podle historické výkonnosti a cenné papíry tak často pořizují, když jsou nadhodnocené. A naopak, když jsou na nízkých hodnotách, zbytečně je ze strachu z dalších ztrát prodávají. V krátkodobém horizontu mohou sice ztráty na akciových trzích dosáhnout až několika desítek procent, pokud ovšem investor tyto výkyvy přestojí, krátkodobé riziko akciových investic je v dlouhém investičním horizontu více než 10 let bezpečně kompenzováno vysoce nadprůměrnými výnosy. Takové zhodnocení méně volatilní investice jako státní dluhopisy nemohou nabídnout.
Spoření nenese. Kdy se naučíme investovat?
V přehledu produktů v držení českých fyzických osob stále s velkým náskokem vítězí bankovní vklady, a to především netermínované, kde lidé drží více než polovinu celkových úspor. Řadíme se tak v tomto ohledu na nelichotivé šesté místo v rámci zemí OECD.
Z grafu je zřejmé, že roste zájem Čechů o kolektivní investování. Potvrzuje to i statistika Asociace pro kapitálový trh ČR. Investice do domácích a zahraničních fondů kolektivního investování nabízených v České republice dosáhly k 30. červnu 2019 výše 526 miliard korun. Majetek ve fondech kolektivního investování narostl od začátku roku 2019 o více než 10 procent, tedy o 53 miliard korun. Ve druhém čtvrtletí byly favoritem investorů především méně rizikové fondy dluhopisové, které těžily ze své výkonnosti v posledních měsících. Nárůst ovšem zaznamenaly všechny druhy fondů.
Jana Brodani
|
Stálé oblibě se těší již zmíněné stavební spoření, na něž připadá více než desetina celkových úspor, a penzijní fondy, které ovšem v porovnání s lety 2013 a 2018 zaznamenaly v úsporách domácností nikoliv nevýznamný pokles, jelikož stagnovaly, zatímco podíl ostatních aktiv rostl. Penzijní připojištění narazilo na určitý strop svého potenciálu s ohledem na skladbu a velikost populace. Hlavní „sex-appeal“ penzijního připojištění spočívá v daňových úlevách a v příspěvcích zaměstnavatele.
Více než 7 procent je také uloženo na smlouvách životního pojištění, které mnozí chybně využívají jako investiční produkt, místo aby sloužilo primárně ke krytí rizik.
Táhnou spíše konzervativní fondy
Konzervativnost Čechů dokládá hned několik statistik. Nejvýraznější část investovaných prostředků nesou fondy smíšené, které investují často do konzervativních státních dluhopisů v kombinaci s rizikovějšími instrumenty, jako jsou akcie či korporátní dluhopisy. Z 526 miliard korun investovaných ve fondech kolektivního investování bylo téměř 35 procent umístěno právě ve smíšených fondech. Přibližně čtvrtina spravovaných aktiv je v dluhopisových fondech a pětina v čistě akciových. Pro porovnání třeba v USA je přibližně 54 procent prostředků alokováno v akciových fondech, což je oproti českému trhu více než 2,5násobně více.
Je zřejmé, že Češi své západní sousedy v investování v nejbližší době nedoženou. Současné minimální úrokové sazby a také alarmující demografická vyhlídka by nicméně mohly mladší generace alespoň popostrčit správným směrem. A zdá se, že to tak je: přístup k investicím zaznamenává velký boom zejména u generace dnešních třicátníků. Potvrzuje to i zpráva UniCredit Bank, z níž vyplývá, že se o investice zajímá 75 procent třicátníků a skoro polovina z nich reálně investuje.
Napomáhají tomu i moderní technologie – díky chytrým telefonům a sociálním sítím jsou lidé velmi dobře informováni a sledují i dění na trzích. Nabídka je široká a lze si vybrat podle různých preferencí. Vždy je však důležité hlídat, aby investice byla u finanční instituce, která je regulovaná a dohlížená Českou národní bankou. Poslední dobou se objevují podvodné nabídky, jež se tváří jako fondy kolektivního investování, ale nedodržují žádnou regulaci a nepodléhají žádnému dohledu. Takovýmto investicím, ať už slibují jakýkoliv výnos, by se měl každý investor zdaleka vyhnout.
