My Češi jsme velice konzervativní. Většina lidí tak má v hledáčku stále převážně spořící nástroje, respektive čistě bankovní produkty. Spořicí účty, termínované vklady, případně stavební spoření. Obzvláště u spořících účtů se konečně hnuly ledy a je možné za určitých podmínek získat sazby od 0,5 po 1,7 procenta ročně. Jenže inflace je přes 2,6 procenta.
Jen menší část lidí je ochotna se smířit s vyšším rizikem a investovat do lépe úročeného produktu. „V tomto smyslu převážná část Čechů ještě novou realitu nepřijala. Stále žijí v přesvědčení, že ucházejícího výnosu lze dosáhnout v podstatě bezrizikově,“ konstatuje Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Czech Fund. Tak tomu ovšem není.
Proč je důležité plánovat
A je zde ještě jeden důvod, proč tolik lidí nechává ležet peníze ladem na bankovních účtech.
Řada Čechů neplánuje. Nějak bylo, nějak bude. „S tím se ale naštěstí dá pracovat. Jde o to s lidmi dlouhodobě plánovat, hlavně dlouhodobé cíle jako je příprava na penzi, splátky hypoték nebo peníze pro děti,“ vysvětluje Vladimír Weiss, finanční poradce Partners.
Jakmile se podaří definovat dlouhodobé cíle a je vůle si je plnit, je napůl vyhráno. Investování je pak nástrojem, jak dlouhodobého cíle dosáhnout. „Pokud totiž chceme peníze odkládané stranou ochránit před inflací a zhodnotit je v dlouhém období, jiná možnost než správně investovat, není,“ dodává Weiss.
Co je dnes v „kurzu“
Stačí tisíc korun měsíčně. Začněte si odkládat ještě dnes. |
Možností, kam investovat, je přitom přehršel. Je tak poměrně obtížné a časově náročné se ve všech možnostech orientovat. „Navíc i odborníci, kteří finanční trhy sledují v rámci svého povolání šestnáct hodin denně, se často pletou. Dokonce i sám Warren Buffett se mnohokrát investičně spálil,“ říká Kovanda. Zaručený způsob zbohatnutí zkrátka neexistuje.
V „kurzu“ je přitom každou chvíli něco jiného. Jednou je to zlato, podruhé ropa, potřetí bitcoin, umění, víno nebo třeba stříbro. „To ale není podstatné. Podstatné je, držet se toho, co v investování funguje více jak 100 let. A tím je široká diverzifikace do akciových a dluhopisových portfolií,“ popisuje Weiss.
Takové portfolio v čase kolísá plus, mínus 10 až 15 procent okolo střední hodnoty, dlouhodobě nese nominální výnos zhruba 5 procent ročně. To však podle Weisse stačí, protože máme velice pravděpodobnou ochranu proti inflaci v dlouhém období. S trochou nadsázky pak doplňuje, že zároveň máme záruku, že pohádkově nezbohatneme. Nelze totiž očekávat několikanásobné zhodnocení během jednoho roku.
Který fond je ten správný
Investovat můžete zkusit sami. Ovšem to už vyžaduje určité znalosti a zkušenosti. Jednodušší cestou je kolektivní investování. Tedy podílové fondy. Jejich prostřednictvím lze investovat prakticky do čehokoli. „Je ale vhodné investovat pravidelně, třeba v měsíční periodě, po menších částkách, aby se vyhlazovaly výkyvy trhů,“ doporučuje Kovanda. Stačí klidně pár stovek měsíčně.
A hlavně to chce delší čas. Pokud má člověk před sebou dlouhý horizont, například 10 let a více, tak by měl více investovat do akcií, případně nemovitostí. Je-li horizont kratší, řekněme 5 až 10 let, mělo by být portfolio více vyvážené konzervativními dluhopisy.
„Pokud hovoříme o akciích, tak máme na mysli široká globální portfolia, kde jsou desítky či stovky hlavních světových korporací, které působí mnohdy po celém světě, vyplácí dividendy a v dlouhém období jsou spolehlivým ochráncem proti inflaci,“ vysvětluje Weiss. „V případě dluhopisů opět preferujeme široce rozložená portfolia, která jsou promíchána státními a bonitními firemními dluhopisy.“ A pro běžného smrtelníka je podle něj vhodné také do jisté míry využít nemovitostního fondu.
Nemovitostní fondy táhnou
V době extrémně uvolněné politiky centrálních bank reality zhodnocují, protože poměrně levné hypotéky a obecně financování zvyšují poptávku po nich, zatímco nabídka je omezená. Omezení nabídky je dáno regulacemi výstavby, které jsou příznačné pro mnoho zemí, včetně Česka.
Spousta lidí si tak už dnes nemůže nemovitost jako takovou pořídit. Mohou však – třeba už od pětistovky výše – investovat do nemovitostního fondu. „Tím pádem zaznamenávají výnos z růstu cen nemovitostí, aniž by je vlastnili,“ říká Kovanda. „Navíc je jejich portfolio diverzifikované, protože investiční fondy zpravidla mají ve svém majetku mnohem více než jednu nemovitost.“
Jak velkou část našeho portfolia mají fondy zabírat
Jak velký podíl by v investičním portfoliu měly fondy mít? To se nedá tak jednoduše říct. Lukáš Kovanda vysvětluje, že to je stejné, jako se zeptat, jaký podíl by měl v jídelníčku každého z nás zaujímat chléb. Tušíme, že bychom nějaký chléb asi konzumovat mohli, ale někdo jej má radši, někdo méně. Také záleží na tom, o jaký druh chleba jde, respektive tedy do čeho daný podílový fond investuje.
Pokud někdo do podílových fondu investuje pravidelně každý měsíc polovinu z toho, co mu zbude po zaplacení běžných výdajů a případně výdajů typu splátky hypotéky, chybu neudělá. Tedy za předpokladu, že jsou podílové fondy vhodně namíchány, tedy diverzifikovány.
Recese je běžný jev
Bát se toho není třeba ani dnes, kdy se stále častěji o možném nástupu ekonomické recese. „Hospodářské zpomalení, recese a hospodářský cyklus jako celek je zcela normální jev,“ říká Weiss. Nikdo neví, co a kdy se přesně stane. Všichni jen vědí, že dříve či později recese přijde.
Právě proto je investování vhodné pro dlouhé období. „Pokud se stane nějaká nepříznivá událost zpočátku investičního horizontu, bude dostatek času pro zotavení,“ popisuje Weiss. „Naopak nejistota, nervozita na světových trzích nahrává pravidelnému investování, které dokáže přinést solidní výsledky.“
Pokud má tedy investor před sebou například 20 let a chce investovat pravidelně, nemusí se podle Weisse bát ani dynamických investic. Totéž platí pro jednorázovou investici. Samozřejmě je ale nutné v rozumní míře a v rozumné pravidelnosti portfolio rebalancovat. Co to znamená?
Řekněme, že máte strategické rozložení na 50 procent konzervativně a 50 procent dynamicky. Dynamická složka poklesne a má váhu například jen 40 procent, konzervativní má například na 60 procent. „V takovém případě ‚přeliji‘ prostředky z konzervativní do dynamické složky tak, aby výsledný poměr byl 50:50. Díky tomu dokoupím dynamickou složku se slevou a rychleji se dostanu na své a do výnosu,“ vysvětluje Weiss. To samé je vhodné provádět i obráceně.
Do drahých kovů patří jen malá část portfolia
Samozřejmě jsou zde i další možnosti. „Pokud někdo očekává recesi, není chybou, když si nechá peníze na spořícím účtu. Dobrou volbou může být také zlato,“ říká Kovanda. Při recesi totiž klesají úrokové sazby, takže zlato přichází o svoji klíčovou nevýhodu, kterou je to, že nenese žádný úrok (ani dividendu).
Oblíbenými, a poměrně likvidními (zpětně zpeněžitelnými), jsou menší investiční slitky či mince, které jsou osvobozené od DPH a pro nepodnikatelské subjekty i od daně z příjmu. Smysl mají i v tomto případě malé, pozvolné a nejlépe pravidelné investice po několika málo tisících. „Mezi nejprodávanější tak patří slitky o hmotnostech 10 gramů a jedné unce, tedy 31,3 gramu,“ říká Lukáš Jankovský ze společnosti Zlaťáky. Podmínkou rychlého zpětného zpeněžení je ale nákup zlata u seriózního obchodníka.
Pozor. Alternativní investice, mezi které patří i drahé kovy, by měly v rámci investičního portfolia tvořit jen malou část. „Do žlutého kovu není radno investovat více než pět procent úspor,“ dodává Kovanda.
