Pan Roland je úspěšný podnikatel. Není ženat, žije se svou partnerkou Sabinou a jejich dvěma dětmi Aloisem a Žofií, z předchozího vztahu má ještě syna Serváce, se kterým ale nemá ideální vztahy. Protože si je vědom, že jeho rodinná situace je složitá, a majetek poměrně rozsáhlý, rozhodl se sepsat závěť.
Pavel Strnad
|
Samozřejmě pro své děti chce to nejlepší a jen on sám ví, co to je. A tak jim určil řadu podmínek. Servác nabude dědictví pouze, pokud do svých třiceti let uzavře manželství se ženou. Alois musí dokončit vysokoškolská studia a odpracovat tři roky v otcově společnosti. A Žofie nabude dědictví v den, kdy jí bude 25 let. Po zbytek života pak musí jednou za měsíc chodit k tatínkovu hrobu, který bude udržovat a nosit mu tam čerstvé vlčí máky.
Dětem se podmínky závěti moc nelíbily. Pokud by se v dědickém řízení dovolávaly jejich neplatnosti, víte, kdo by uspěl? Ano, Servác. „Občanský zákoník stanoví, že k vedlejší doložce ukládající uzavření či neuzavření manželství se nepřihlíží, tj. jako by v závěti vůbec nebyla,“ vysvětluje advokát Pavel Strnad.
U ostatních dvou dětí by záleželo na posouzení konkrétní situace. „V případě Aloise může být podmínka shledána jako oprávněná, obzvláště pokud by Alois měl dědit otcovu společnost. U Žofie by pak bylo na posouzení soudu, zda podmínka již směřuje ke svévolnému obtěžování dědice, ale lze si představit, že příkaz, aby Žofie pravidelně chodila udržovat tatínkův hrob, by obstál,“ upřesňuje advokát. Stanovení doložky času je pak běžně používaný nástroj.
Jenže kdo se bude starat o majetek, než děti splní podmínky? „V případě odkládacích podmínek uvedených v našem příkladu u Aloise a Žofie nabude dědictví nejprve jiný dědic, kterého by měl zůstavitel určit. Nestane-li se tak, bude určen dle zákonné dědické posloupnosti (tzv. dědických tříd). Teprve po splnění dané podmínky přejde dědictví na dědice, kterému byla podmínka stanovena,“ říká Pavel Strnad.
Vedlejší doložky v závětiPořízením závěti určíte, co se má stát s vaším majetkem po vaší smrti. V závěti také můžete dědicům nařídit určité povinnosti, vedlejší doložky – podmínky, doložky času nebo příkaz. Podmínkami se rozumí takové události, u kterých není jisté, zda v budoucnu nastanou nebo ne. Tradičně se dělí na podmínky odkládací a rozvazovací. V případě odkládací podmínky závisí nabytí dědictví na jejím splnění (např. nabytí dědictví pouze po dostudování střední školy). Při splnění rozvazovací podmínky naopak dědic dědictví pozbyde (např. pokud se odstěhuje z ČR). Doložky času slouží k určení, že dědic nabývá právo jen na určitou omezenou dobu nebo později než dnem smrti zůstavitele. Rozdíl oproti podmínce je, že doložení času je vázáno na událost, která v budoucnu nastat musí (např. konkrétní datum nebo uplynutí určitého počtu let od smrti zůstavitele). Příkazem zůstavitel ukládá dědici povinnost, aby s majetkem naložil určitým způsobem, aby něco vykonal nebo něco opomenul (např. příkaz uspořádat vzpomínkovou sešlost a pozvat celou vesnici). Nesplnění příkazu může způsobit ztrátu dědických práv, ta poté přechází na určené dědice nebo na ty zákonné. Možnost naložit v závěti se svým majetkem podle svého uvážení je omezena ochranou dědice. „Vedlejší doložka nemůže směřovat k zřejmému obtěžování dědice ze zjevné zůstavitelovy svévole, nemůže odporovat veřejnému pořádku, dobrým mravům nebo být nesrozumitelná,“ vysvětluje advokát Pavel Strnad. Zůstavitel také například nemůže uložit dědici, aby uzavřel nebo neuzavřel manželství či se rozvedl. Pokud by toto omezení nedodržel, k vedlejší doložce by se nepřihlíželo. |
