4 476 069, to je přesný počet exekučních řízení, které v roce 2019 evidovala Exekutorská komora ČR. Na každou fyzickou osobu u nás tak připadá 5,72 exekučních řízení. Exekuce jsou dlouhodobým problémem České republiky, přitom dostat se do dluhové pasti není nijak těžké – někdy stačí nepřebírat poštu a exekuční titul je na světě.
V Poslanecké sněmovně leží už od 9. 7. 2019 návrh zákona, kterým se mění exekuční řád a který mj. počítá s plošným zastavením dlouhodobě vedených exekučních řízení. A až do poslední chvíle se zdálo, že koronavirus tomuto návrhu pomůže k rychlému schválení v rámci zkráceného legislativního procesu ve stavu legislativní nouze.
Na konci března vláda schválila jiný návrh zákona (tzv. Lex Covid), který upravoval plošné zastavení exekučních řízení naprosto shodně. To až do začátku dubna, kdy tuto úpravu poslanci z návrhu zákona definitivně vyškrtli.
Na pomoc z dluhové pasti si proto dlužníci budou ještě nějakou dobu muset počkat. Původní návrh zákona počítal s tím, že exekutor zastaví i bez návrhu a souhlasu oprávněného exekuci, nedošlo-li v ní po dobu posledních tří let ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce a nebyl-li v ní po dobu posledních tří let zjištěn či zajištěn žádný postižitelný majetek, který by postačoval alespoň ke krytí nákladů exekuce. Po devíti letech marného vedení exekuce by pak došlo k definitivnímu zastavení exekučního řízení.
Exekuce prodejem majetku budou pozastaveny do konce června
Plošné zastavení bezvýsledných dlouhotrvajících exekučních řízení se tak odkládá, tím samozřejmě není vyloučena možnost dlužníků podávat i nyní návrhy na zastavení exekucí z důvodu nemajetnosti. Už podle současné právní úpravy by měli soudní exekutoři ta řízení, ve kterých dosavadní výtěžek ukazuje, že nepostačuje ani ke krytí nákladů exekuce, zastavovat. S tím rozdílem, že k tomu nemusí přistoupit automaticky. Výjimkou proto nejsou ani případy, kdy je exekuce vedena deset a více let, přestože doposud nebylo téměř nic vymoženo. A to je hlavní bolest českých exekučních řízení.
Adam Stawaritsch Absolvoval právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2018 je advokátním koncipientem bpv Braun Partners. Specializuje se na občanské a insolvenční právo. |
Přesto si však dlužníci mohou oddychnout již nyní, byť jen zlehka. Schválená úprava zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru, tzv. Lex Covid, totiž počítá s tím, že výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí (mobiliární exekuci) soudní exekutoři neprovedou až do 30. června 2020. To neplatí, pokud s exekucí dlužník bude souhlasit, nebo pokud půjde o pohledávku na výživném nebo pohledávku na náhradu újmy způsobenou ublížením na zdraví, případně jinými úmyslnými trestnými činy. V takovém případě budou moci mobiliární exekuce pokračovat dále.
Dlužníci tedy mohou být v klidu, neboť až do konce června 2020 je při nařízené exekuci prodejem movitých věcí v jejich bydlišti soudní exekutor zřejmě nenavštíví, pokud to nebude pro vedení exekučního řízení nezbytně nutné (což bude záviset na uvážení jednotlivých soudních exekutorů).
Jde-li o exekuce prodejem nemovitých věcí, ty jsou dle Lex Covidu také až do 30. 6. 2020 pozastaveny, týkají se však pouze nemovitostí, ve kterých má dlužník místo trvalého pobytu. Ani zde to ovšem nemá platit v případě, pokud půjde o pohledávku na výživném nebo pohledávku na náhradu újmy způsobenou ublížením na zdraví, případně jinými úmyslnými trestnými činy. Pokud tedy nepůjde o některou z privilegovaných pohledávek, až do konce června žádný dlužník nepřijde o střechu nad hlavou.
Dluh nižší než sto tisíc? Prodat nemovitost nebude možné
Kromě toho dochází i ke zvýšení limitu výše pohledávek pro výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, a to ze současných 30 000 Kč na 100 000 Kč. I v budoucnu, bez ohledu na současnou pandemii koronaviru, tak bude počínaje účinností Lex Covidu platit, že pokud budou v exekučním řízení vymáhány pohledávky nižší než 100 000 Kč, nebude soudní exekutor moci přikročit k prodeji nemovitých věcí dlužníka.
Prodej nemovitých věcí přitom patří mezi často užívané způsoby výkonu exekuce, a to i pro pohledávky zanedbatelné v poměru k hodnotě nemovitostí. Na druhou stranu, pokud dlužník nebude mít v exekučním řízení další postižitelný majetek (typicky movitý majetek, příjem či zůstatek na bankovním účtu), ocitne se věřitel v bezvýchodné situaci, kdy ze své pohledávky, pokud nebude vyšší než 100 000 Kč, neuvidí zřejmě nic. V tomto směru jde o polovičaté řešení, které se jistě v budoucnu nevyhne další novelizaci.
Průzkum o koronaviruJak zvládáte omezení spojená s koronavirem právě vy, vaše rodina a děti? Zapojte se do velkého průzkumu portálu iDNES.cz. |
Omezeny srážky z účtů i výše úroků z prodlení
Až do konce roku 2020 budou omezeny srážky z bankovních účtů dlužníků. Soudní exekutoři tak nedosáhnou na srážky ve výši čtyřnásobku životního minima jednotlivce. Zde naopak jde o změnu, která je spravedlivě časově ohraničená, neboť nejen věřitelé, ale i dlužníci byli krizovými opatřeními nepochybně postiženi a Lex Covid jim tak nabízí možnost částečné finanční stabilizace.
Zákonodárci již dříve omezili maximální výši úroků ze spotřebitelských úvěrů a výši sankcí pro OSVČ za opožděné splátky úvěru. Lex Covid zcela nově počítá s tím, že pokud dlužník prokáže, že mu omezení plynoucí z mimořádného opatření při epidemii znemožnilo nebo podstatně ztížilo včasné splnění peněžitého dluhu, lze po požadovat sankce pro případ prodlení pouze do výše stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení.
Jinými slovy, schválená úprava zapovídá smluvní úrok z prodlení nad aktuální roční zákonnou sazbu úroku z prodlení, tedy maximálně 9 % ročně, a to až do konce června 2020 na jakékoliv prodlení dlužníka, které nastalo ode dne 12. března 2020. Toto pravidlo se však nepoužije na závazky ze smluv uzavřených po dni nabytí účinnosti zákona.
Za zmínku nicméně stojí fakt, že ti dlužníci, jejichž výdělky se snížily v důsledku právě probíhající virové epidemie a kteří by tak v důsledku vedených exekučních řízení neměli na živobytí, mohou i podle současné právní úpravy žádat o odklad exekučních řízení, přičemž k takovým žádostem by podle doporučení Exekutorské komory mělo být ze strany exekutorů přistupováno velmi shovívavě.
