Většina lidí kamerový systém v domě vítá, cítí se pak bezpečněji. Někteří jej ale mohou vnímat jako určitý zásah do svého soukromí. Je ke zřízení kamerového systému v bytovém domě nutný souhlas všech družstevníků či vlastníků?
Podle stanoviska Úřadu na ochranu osobních údajů není nutné ke schválení kamerového systému vyžadovat souhlas všech družstevníků nebo všech vlastníků. K pořízení a provozu kamerového systému je potřeba taková většina hlasů, jako i v jiných obdobných záležitostech, samozřejmě pokud stanovy neurčují jiná pravidla.
A co dům, který patří jednomu majiteli a ten byty pronajímá?
Majitel domu jistě může na ochranu svého majetku zřídit kamerový systém za předpokladu, že bude takové řešení odpovídat zákonným požadavkům. Souhlasy nájemníků by byly nutné jen v případě, kdyby tento kamerový systém zasahoval neúměrně do jejich soukromí, tedy například by byly kamery namířeny na vchodové dveře do samotných bytů.
Jakými základními pravidly se instalace kamerového systému řídí?
Primární jsou ustanovení občanského zákoníku, který upravuje podmínky ochrany soukromí, osobnosti a podoby člověka a stanoví, že nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. V praxi je tedy nutné posoudit ochranu osobních údajů, náležitě označit monitorování informační tabulkou a informovat obyvatele domu, současné i budoucí. A rozhodně dbát na odpovídající zaměření kamer.
Kamery by neměly monitorovat vstup do bytu. Jenže co když mě vloni třikrát vykradli a tak bych naopak kamery před byty uvítala?
Monitorování vstupu do bytu je možné uskutečnit jen ve výjimečných a odůvodněných případech, a to se souhlasem obyvatel všech dotčených bytů. V případě, který uvádíte, by potřeba ochrany majetku, života a zdraví osob mohla monitorování vstupu do bytu odůvodnit. Tedy pokud s tím budou vaši sousedé na patře souhlasit, nemělo by tomu nic bránit.
Jak dlouho je možné záznamy uchovávat a komu je možné je poskytnout?
Záznamy je možno uchovávat pouze po dobu nezbytnou pro řádné prošetření případného incidentu a zajištění potřebné dokumentace. Obvykle se jako přiměřená doba uvádí 7 – 14 dní podle typu monitorovaného prostoru, v odůvodněných případech je možné tuto dobu prodloužit.
Marek Poloni
|
Přístup k záznamům by měl mít co nejužší okruh odpovědných lidí, například členové statutárního orgánu družstva nebo výboru společenství vlastníků a záznamy je možné poskytnout například policii nebo pojišťovně.
Klasická situace, někdo rozbil vchodové dveře, kamera jej zachytila, může se v domě vyvěsit fotka se žádostí o identifikaci pachatele?
Takový způsob není v souladu s právními předpisy, záznamy z kamerových systémů mají být dostupné jen oprávněným osobám a v případě přestupku nebo trestného činu předány příslušným orgánům veřejné moci. A já osobně před podobným postupem varuji. Mediálně znám je případ majitele notebooku, který díky využití kamery svůj ukradený přístroj sice vypátral, nakonec by ale sankcionován za veřejné sdílení záznamu.
Co nový nájemník, člen družstva nebo majitel bytu? Musí být na kamerový systém upozorněn? Má nějakou šanci se bránit, pokud má například pocit, že ho někdo neoprávněně sleduje?
Nový majitel bytu či člen družstva musí být na kamerový systém upozorněn, stejně jako každý nový obyvatel domu. Pokud je proti kamerovému systému, může se pokusit o jeho odstranění přesvědčením ostatních, tedy vyvoláním nového hlasování o provozu. Neuspěje-li, může se obrátit i na soud se žalobou na ochranu osobnosti.
