Možností, jak platit bezhotovostně, přibývá. V Norsku se rozvinulo kromě platebních karet i využívání bezkontaktní platby přes mobil. Podobně jsou na tom i Britové a Švédové, v hotovosti platí dokonce ještě méně, uvádí na svém webu veřejnoprávní televize NRK.
Norští finančníci zdůrazňují, že jen během prvního půlroku letos stoupl objem plateb přes bankovní karty o 8,6 procenta, a země by se tak do šesti let mohla obejít bez bankovek a mincí.
Podle finančních institucí má elektronické placení samé výhody. Jenže to neuvádějí nezištně. Asociace Finans Norge přesvědčuje, že „bezhotovostní platby přispívají ke snížení loupežných přepadení a praní peněz“. Ubývá také možností, jak se vyhnout daním, čili ubývá daňových úniků. Má však samozřejmě kritiky, kteří horují za to, aby lidé mohli platit tak, že nezanechají „elektronickou stopu“.
Zločin s vymazáním peněz nezmizí, varuje poslanec
Například poslanec norské Strany středu Guri Melby však používá selský rozum a argumentuje: „Je naivní si myslet, že by s koncem peněz v hotovosti zmizel i zločin. Ten se jen přemístí jinam, k vykrádání bankovních karet a elektronických plateb, ale i k bitcoinu“. Proti je i norský úřad na ochranu osobních dat Datatilsynet s ohledem na právo na soukromí.
„Hlavní obavou je, že byste za nic nemohli platit anonymně,” uvedl Bjørn Erik Thon z instituce na ochranu dat pro norskou televizi.
Ačkoliv jde v Norsku zatím jen o hypotézu, v Izraeli už se takřka stala zkušeností: vláda Benjamina Netanjahua vloni v září pověřila tým expertů, aby prozkoumali podmínky, za nichž by bylo možné skončit s penězi v hotovosti s cílem zatočit s daňovými podvody.
Česká vláda nic takového nechystá. Hodlá jen snížit limit pro platby hotově ze 350 tisíc na 270 tisíc korun (více čtěte zde).
Lidé by více utráceli
Majitel serveru bankovnipoplatky.com Patrik Nacher pochybuje o tom, že bezhotovostní placení má samé výhody. Podle něj je hlavní nevýhodou to, že člověk ztrácí zábrany a příliš utrácí. „Moje obava je v tom, že lidé ztratí kontakt s penězi, a naprosto tak ztratí intuitivní a veskrze užitečnou obavu z jejich vydávání (utrácení). Zkrátka se bude více utrácet, více nakupovat hlouposti, více zadlužovat,“ říká.
Argumentuje také ztrátou soukromí. „Každý má právo si koupit, co potřebuje, aniž by instituce kolem věděly, co kupuje, kolik ho to stojí, jaké má výdaje a příjmy, za co utrácí, jaké má koníčky a podobně,“ upozorňuje. Profitovali by z toho marketéři, spotřebitel by se však ocitl pod větším reklamním tlakem.
