Je brzké odpoledne a ve šperkařském studiu firmy Tiffany & Co. na Manhattanu asi tucet klenotníků piluje zlaté zásnubní prsteny. Je to zdlouhavá práce vyžadující trpělivost. V mnoha ohledech se příliš neliší od postupu, který zlatníci dodržují už stovky let. Jenom je na každém z pracovních míst nainstalovaný malý vysavač, který nasává zlatý prach, aby jej později roztavil a recykloval.
Dva ze zlatníků, kteří dnes pracují ve šperkařském ateliéru, patří k osmi stážistům dvouletého učňovského programu společnosti Tiffany. Právě jedna z vlakových lodí LVMH spojila své síly s Technologickým institutem módy při newyorské univerzitě a Studiem Jewelers, jedním z nejprogresivnějších vzdělávacích center v New Yorku. Jejich cílem je poskytnout žákům teoretickou a technickou přípravu v oboru zlatnictví. Absolventi získají také praktické zkušenosti při práci po boku zkušených klenotníků společnosti Tiffany. Projekt popsal portál Bloomberg.
Budou chybět desítky tisíc lidí
„Učíme další generaci řemeslníků, jak důležité jsou detaily,“ říká Dana Nabereznyová, vedoucí inovace šperků u Tiffanyho a také vedoucí zmíněné dílny na Manhattanu. Školení nové generace řemeslníků vyrábějících luxusní šperky se stalo pro mateřskou společnost Tiffany klíčovým úkolem dneška. Největší světová luxusní společnost se totiž potýká s nedostatkem pracovníků – a ten by mohl ohrozit výrobu žádaných kabelek, bot a šperků. Poptávka po luxusním, ručně vyráběném zboží totiž stoupá, naopak zájem o řemeslnou výrobu jako profesní dráhu uvadá.
LVMH předpokládá, že do konce roku 2025 jí bude chybět 22 tisíc pracovníků, což je rekordní číslo. Přibližně dvě třetiny těchto míst jsou prodavači v luxusních obchodech LVMH a zaměstnanci v jejích hotelech po celém světě. Zbývající třetinu tvoří právě řemeslníci a designéři. Je to sice menší počet, avšak pro společnost v jsou v mnoha ohledech zásadnější.
Olympiádu v Paříži bude sponzorovat LVMH. Jedna z jeho firem navrhne medaile |
Velká část atraktivity nejžádanějších předmětů LVMH, jako třeba zásnubní prsten značky Tiffany, kožená kabelka Loewe, hodinky Hublot anebo svetr Loro Piana, spočívá právě v tom, že jsou alespoň zčásti vyrobeny ručně. Právě řemeslné zpracování je jedním z důvodů vysokých cen těchto předmětů a také marketingového lákadla společnosti, že ctí dědictví svých značek. Některé z nich byly založeny před více než sto lety.
Navzdory nedávnému zpomalení tempa prodejů LVMH a dalších drahých značek je poptávka po luxusním zboží mnohem silnější než před pandemií. Již více než deset let však klesá počet lidí, kteří umí pájet drahé kovy, zasazovat vzácné kameny do šperků nebo šít kabelky či boty, jejichž cena je vyšší než měsíční nájem většiny lidí. S každou další generací se v USA i Evropě stále více pracovníků od tohoto typu manuální práce odvrací a dává přednost pozicím spojeným s tzv. znalostní ekonomikou.
„Lidé nejsou vyškoleni,“ říká Alexandre Boquel, který řídí učňovský program LVMH známý jako Métiers d’Excellence. „Musíme je proto najít a vyškolit,“ dodává. Cílem kursů je podle Boquela zachovat know-how skupiny. „Pokud se nám nepodaří vytvořit zdroj kvalifikovaných pracovníků pro konglomerát, nebudeme schopni udržet současnou úroveň růstu“, dodává.
Trend je růst
Potíže s najímáním kvalifikovaných řemeslníků brzdí tempo růstu i jiných společností zaměřených na luxus. „Zoufale hledáme lidi, v posledním roce je to pro nás starost číslo jedna,“ říká Marco Angeloni, výkonný ředitel výrobce luxusních obleků Raffaele Caruso.
Společnost Caruso sídlí v italské Parmě a vyrábí pánské obleky, které se mohou prodávat až za pět tisíc dolarů. Vznikají ručně a výroba trvá asi devět hodin. Angeloni říká, že pandemie ještě zhoršila nedostatek pracovníků, neboť mnoho společností v Itálii i jinde dočasně zastavilo nebo omezilo výrobu. Mnoho starších řemeslníků tehdy odešlo do předčasného důchodu a mladší zaměstnance to donutilo přejít do jiných odvětví. Malé továrny, které nebyly schopny přežít, zavřely.
Král luxusu Arnault se mezi boháči dál propadá, předstihl ho šéf Amazonu Bezos |
„Během covidu se zdálo, že společenské oděvy jsou odsouzeny k zániku,“ říká Angeloni. Když však pandemie ustoupila, poptávka opět prudce vzrostla. V té době už značka zaměstnávala méně pracovníků, ale Angeloni už nemohl část výroby zadávat externím dodavatelům, jak to obvykle dělal. Malé továrny, které nezanikly, se totiž dostaly do rukou velkých luxusních značky, které si chtěly zajistit vlastní zdroj výroby. „Když se vrátila poptávka, lidé se nevraceli do práce tak rádi, jak jsme očekávali. Mnozí změnili životní styl, nebo dokonce odvětví,“ popisuje Angeloni.
Také Nicolas Girotto, generální ředitel švýcarské společnosti Bally vyrábějící luxusní obuv, říká, že má neustále pět až deset volných míst pro řemeslnické pozice. „Dlouhodobým trendem v oblasti luxusu je neustálý růst,“ říká. Protože nábor zaměstnanců ale pokulhává, značka se zaměřuje na to, aby se každý z řemeslníků jeho společnosti naučil několik hned kroků v procesu výroby obuvi, místo aby se specializoval na jeden. Girotto přiznává, že je to porušení tradice.
K výrobě nejkvalitnějších bot Bally je zapotřebí až 250 jednotlivých kroků. Přibližně 20 procent z přibližně 100 řemeslníků v ateliéru značky ve švýcarském Luganu se nyní školí ve více než jeden pracovní úkon. „Čím více dovedností mají, tím lépe pro společnost i pro ně samotné,“ dodává Girotto.
Dělat něco rukama
Strategie LVMH v oblasti učňovského školství je jednoduchá. Začít se zájmem potenciálních stážistů už jako studentů a časem program rozšířit na více pracovních míst a zeměpisných oblastí. Francouzský gigant letos vyškolí 700 učňů, zatímco v roce 2018 jich bylo pouze 180. Příští rok jich chce mít ještě víc.
Třetina nových učňů LVMH se rekvalifikuje, například produktový manažer v marketingu se školí na klenotníka. „Mnoho lidí ve Francii si říkalo, že se potřebují vrátit k něčemu hmatatelnému, dělat něco rukama,“ říká Boquel. Překvapilo ho, kolik lidí ve věku 40 až 45 let se na firmu obrátilo, aby se vyučili klenotníkem. Součástí Boquelovy práce je také pořádat workshopy na středních školách ve Francii a USA, aby firma mladým lidem představila tyto příležitosti.
Upevnění rodinného vlivu. Arnault jmenoval svou dceru šéfkou značky Dior |
„Lidé neznají ani procento těchto profesí,“ říká Boquel. Mezi nimi jsou například kaligrafové pro sudy s koňakem Hennessy, řezbáři ve firmě Berluti, kteří z bloku habrového dřeva vyřezávají formy na boty. Pár takových forem se prodává za přibližně 2 500 dolarů.
Většina současných učňů LVMH se nachází ve Francii, Itálii a Švýcarsku. Společnost však expanduje do dalších zemí, včetně USA. „Zatímco ve Francii, Německu a Švýcarsku je učňovské vzdělávání tradičním a stále běžným způsobem výchovy pracovníků, v USA je mnohem méně rozšířené,“ říká Robert Lerman, který se učňovským vzděláváním zabývá již tři desetiletí jako pracovník washingtonského think-tanku Urban Institute. Francie pod vedením prezidenta Emmanuela Macrona vynakládá každoročně miliardy dolarů na úspěšné rozšíření učňovského školství, zatímco USA do této oblasti investují ročně jen asi 300 milionů dolarů, říká Lerman.
„Většina učňovských oborů v USA se v současnosti zaměřuje na vzdělávání stavebních dělníků, elektrikářů a instalatérů... Pokud bude LVMH úspěšný, bude to skvělý příklad pro ostatní firmy v tomto odvětví,“ dodává Lerman. Je to podle něj učení protřednictvím praxe. „Nemůžete vyrábět šperky jen se znalostmi z učebny,“ dodává.
Ve Francii je ve srovnání s USA poměrně snadné zahájit učňovský program. Náklady na školení učňů jdou z učňovské daně pro podniky a mzdy učňů hradí jejich zaměstnavatel. A existuje zde nepřeberné množství škol navázaných na módní průmysl. To společnosti LVMH usnadňuje vytváření vzdělávacích programů a kontaktování potenciálních učňů. „V USA jsme však museli začít od nuly, pouze inspirováni francouzským konceptem,“ uzavírá Boquel podle Bloombergu.
