Oprýskaný průmyslový areál mezi paneláky v pražské Uhříněvsi neskrývá autodílnu, ale prostorný open space s kytarou, gaučem, herní konzolí, tedy pracoviště typické pro technologické start-upy pokoušející se prorazit s dosud neexistujícím produktem. Společnost Heaven Labs, která zde sídlí, se sice také označuje za start-up, jejím oborem však nejsou nové technologie, ale překvapivě potravinářství.
Zakladatel Jakub Krejčík se společníky chemikem Markem Humplem a marketérem Grigorim Vyatkinem přivedli před dvěma lety na trh jídlo v prášku nazvané po biblickém pokrmu Mana.
S produktem, který podle Krejčíka obsahuje veškeré látky, jež tělo potřebuje, a naopak neobsahuje ty, které mu jsou k ničemu nebo dokonce škodí, se dokonale trefili do ducha doby. Vždyť stále více spotřebitelů hledá alternativu vůči velkoprůmyslové produkci potravin ve veganství, raw, bezlepku a řadě dalších stravovacích trendech.
Porce Many se svou slano-sladkou chutí je podle výrobců úplnou náhradou jednoho denního jídla. „Manu jsme koncipovali na stoprocentní režim, jsme zde jediní s produktem tohoto typu,“ vysvětluje Krajčík.
Výsledkem je, že Heaven Labs loni zdvojnásobili obrat na 51 milionů korun a ještě letos chtějí odstartovat výrobu i v Kalifornii na západním pobřeží USA. „V Americe žije moje sestřenice, která nám s tím pomáhá. V polovině loňského roku jsme tam založili firmu a letos bychom chtěli začít vyrábět,“ vysvětluje Krejčík.
Dnes se většina produkce Heaven Labs prodává v Česku, zhruba třetina směřuje do ostatních evropských zemí. Prodej probíhá výhradně on-line, s kamennými obchody firma nepočítá.
Expanze za oceán je odpovědí na poptávku tamních fandů, kteří se o Maně doslechli a na uhříněveskou společnost se začali obracet s dotazy, zda je možné produkt na americkém trhu koupit. Jelikož část surovin pro výrobu pochází z Kanady, je podle Krejčíka jednodušším řešením vyrábět přímo ve Spojených státech než konečný produkt z Evropy vyvážet na americký kontinent zpět.
Celkem plánuje Heaven Labs letos investovat do výroby zhruba 3,5 milionu korun. Vedle USA je v plánu i produkce ve Španělsku. Podobě jako u americké expanze, ani zde nejde o promyšlenou exportní strategii, ale spíše o využití aktuálně se nabízející příležitosti.
„Do Španělska se přestěhoval jeden můj známý a projevil zájem se o to postarat,“ vysvětluje Krejčík.
Celá firma totiž funguje na principu jakési fanouškovské komunity, s níž jsou zákazníci i zaměstnanci úzce spjatí. Od samého počátku růst firmy zajišťovaly přímo tržby z prodeje, a trojice spolumajitelů si tak vystačila zhruba s osmdesáti tisíci startovního kapitálu, bez bankovních úvěrů i cizích investorů. Většina z dvacítky zaměstnanců firmy jsou zároveň i konzumenti Many.
Mana se bude testovat při podvodní simulaci vesmírného letu
Takzvané funkční potraviny se poprvé objevily s vesmírným výzkumem v padesátých letech. I Mana se tak podílí třeba na českém projektu Hydronaut, který simuluje lety do vesmíru pobytem pod vodou a v letošním roce by měl přejít do ostré fáze. Autor projektu Matyáš Šanda plánuje během pobytu v podvodní laboratoři stravovat se aspoň nějakou dobu výhradně Manou. „V rámci experimentů budu jíst Manu minimálně týden, nejspíš ale i delší dobu,“ říká Šanda.
Opravdový boom funkčních potravin, nebo také potravin 2.0, však odstartoval před čtyřmi lety právě v USA v souvislosti s produktem Soylent softwarového inženýra Roberta Rhineharta. Ten si hlavně zaměstnanci předních technologických gigantů z kalifornského Silicon Valley velmi rychle oblíbili.
I když amerického výrobce považuje Krejčík spíš za partnera než za konkurenci, start na tamním trhu by Maně mohl usnadnit nezdar Soylentu v loňském roce. Po extrémně úspěšném roce 2015 musel loni Soylent stáhnout z prodeje některé novinky poté, co část zákazníků postihly nevolnosti.
Kritici funkčním potravinám vesměs vyčítají nejasný vliv na zdraví při dlouhodobém užívání. Často zmiňovaným argumentem také bývá, že se u nich vytrácí společenská funkce spojená s konzumací jídla. Když třeba letos německý server Gründerszene.de testoval dostupné produkty, komplikovaly autorce práci právě večeře a další společenské události domluvené s přáteli.
„Naštvali jsme spoustu řízkařů,“ říká Krejčík s tím, že si firma musela projít kontrolami všech možných úřadů. Ty ale žádná pochybení ani závadnost nenašly. Podle něj si navíc každý zákazník může zvolit, jakým způsobem a kdy chce Manu konzumovat. Nikdo zákazníky nenutí, aby se živili výhradně jí.
„Pokud má někdo problém se snídaní nebo intenzivně pracuje na projektu, který mu nedovolí jít si sednout na hodinu do restaurace, tomu můžeme vytrhnout trn z paty,“ dodal Krejčík.
