Žalobu pro újmu na dobré pověsti nicméně pražský městský soud zamítl. Podle soudce Michala Výtiska není možné považovat vypracované posudky za neoprávněnou kritiku, která by mohla pověst společnosti Kámen Zbraslav poškodit.
Kamenolom rovněž neuspěl s požadavkem, aby žalovaný znalec Jiří Barták a společnost Geotec nadále mohli ve sporu působit jako experti.
Zrádná spodní voda
Podle Bartáka, kterého si ve sporu na vypracování expertiz najalo Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), je řada posudků zadaných Kamenem Zbraslav nekorektně připravená, protože nedostatečně zohledňuje hladinu spodní vody, která v konečném důsledku hrála při utržení svahu důležitou roli. „Není korektní, aby posudky, které uvažují výrazně nižší hladinu vody, než jaká ve skutečnosti byla před sesuvem, označoval revizní posudek jako správné,“ konstatoval v posudku Barták.
Podle majitele lomu však Barták není soudním znalcem v oboru hydrologie, ale je expertem na zakládání staveb. K problematice se tak vůbec neměl vyjadřovat.
Kvůli sesuvu na D8 dostalo ŘSD pokutu, dosud nedodalo potřebné důkazy |
Proti soudnímu rozhodnutí se firma obratem odvolala. „I přes uvedené žalovaní neváhali podat posudky a označit za viníka sesuvu společnost Kámen Zbraslav, a to i v médiích,“ uvedl advokát kamenolomu Filip Mestek. Firma podle něj nadále odmítá, že by byla za sesuv odpovědná, a udává, že jí zadané posudky včetně zahraničních ústavů dávají společnosti Kámen Zbraslav za pravdu.
To ve sporu platí téměř stoprocentně. Tedy že posudky jednotlivých stran poukazují na zavinění toho druhého a jasno do sporu podpořeného desítkami expertiz nevnesl ani soudem nařízený takzvaný superposudek, který měl rozhodnout o tom, do jaké míry za sesuv mohla výstavba dálnice bez patřičného zajištění nestabilního svahu a jakou měrou ukládání vytěženého kamene na hranu toho samého svahu a nevhodné nakládání s odpadními vodami.
Jednoznačné vyjádření o vině ale v superposudku Ústavu struktury a mechaniky hornin nepřineslo. Bez nevhodně zvolené výstavby dálnice by podle akademiků k sesuvu takovéhoto rozsahu nedošlo, konečně po více než sto letech těžby se sesuv podobného rozsahu až do léta roku 2013 neuskutečnil, působení kamenolomu ale k sesuvu podle nich přispělo.
„Bez dotace smykové plochy podzemní vodou z kamenolomu a z jeho okolí by k sesuvu v nastalém rozsahu pravděpodobně nedošlo,“ uvádí ústav v doplnění znaleckého posudku.
Roura, nebo detektor pohybu
Ředitelství silnic tak svůj nárok na odškodnění staví na objevu trubky, kterou podle jeho expertiz lom odváděl podzemní vodu právě do oblasti utrženého svahu. Naopak majitel lomu argumentuje daty z čidel rozmístěných nad rozestavěnou dálnicí, jejichž prostřednictvím ŘSD pohyb svahu monitorovalo. Přestože data z jednoho z těchto zařízení poukazovala na svahovou nestabilitu, státní investorská organizace adekvátně nereagovala.
Právě to je základem argumentace posledního posudku, který kamenolom předložil a který pro něj vypracovala Technická univerzita v Hamburku. „Sesuv byl časně rozpoznatelný a tím i vyhnutelný. V lednu 2012 by na zajištění svahu bylo ještě 18 měsíců čas,“ uvedli experti z německé univerzity.
Svoji část viny tak podle německých expertů nese i Správa železnic, která už tři roky před sesuvem zaznamenala zakřivení kolejí na trati pod lomem, neinformovala o tom ani majitele lomu, ani státní silničáře stavící novou dálnici pod tělesem trati.
Chyba v komunikaci?
Právě chybějící komunikace institucí podle hamburských expertů mohla problému s utržením masy zeminy předejít. Podle vyjádření Ústavu pro strukturu a mechaniku hornin tak mohl kamenolom odvrácení sesuvu napomoci tím, že by neukládal vytěžené kamenivo na hranu svahu nebo odváděl vodu mimo prostor budoucího sesuvu.
K tomu ale německý posudek dodává, že až do osudné události neměl kamenolom nebo báňský úřad povolující těžbu od ŘSD k dispozici žádné informace o hrozícím sesuvu. Těžko tak mohl spolupracovat s odvracením hrozící škody.
15. července 2019 |
