Normu bude ještě muset odsouhlasit Rada Evropské unie, potravináři doufají ve vstřícnost vůči malým producentům. Zatím jde ale pouze spíše o proklamaci zákazů, konkrétnější návrhy budou projednávané v europarlamentu až v březnu v navazující legislativě, tedy směrnici o „zelených tvrzeních“.
Co je greenwashing?Jde o nepravdivé informování o ekologické prospěšnosti produktu, služby nebo působení firmy. Pojem odkazuje na tzv. brainwashing, tedy vymývání mozků. V posledních letech se pojem rozšířil spolu s tím, jak část spotřebitelů upřednostňuje ekologičtější produkty. |
Již přijatá norma nyní zakazuje psát na výrobky informace jako „ekologicky šetrný“, „přírodní“, „biologicky rozložitelný“, „klimaticky neutrální“ nebo „eko“, pokud nebude mít výrobce doopravdy přínos pro přírodu, nebo alespoň její nepoškozování doložené.
„Zakázáno bude i tvrzení, že určitý výrobek nebo produkt má menší, případně nulový, nebo dokonce pozitivní dopad na životní prostředí, pokud je toto tvrzení založeno pouze na kompenzaci emisí skleníkových plynů,“ dodal v tiskové zprávě parlament. Členské státy, až směrnici oficiálně odsouhlasí Rada Evropské unie, budou mít dva roky na její přijetí v s národních legislativách.
Zohlednění ekologické stopy
„Výrobci potravin přijímají novinky obecně s povděkem,“ říká Jan Pivoňka z Potravinářské komory ČR. Podle něj ale nakonec bude důležitější druhá směrnice, ke které je zatím přes 820 pozměňovacích návrhů a která by měla určit, jak přesně se budou ekologická tvrzení dokládat. „Důležité je rovněž zohlednění hodnocení ekologické stopy výrobků a zohlednění, zda je tvrzení platné pro celý výrobek a jeho životní cyklus, nebo pouze pro jeho části,“ vysvětluje Pivoňka.
Podstatné také podle něj je, že by ekologická tvrzení měla být používaná, pouze pokud půjdou výrobci na vyšší úroveň, než jim přikazuje legislativa. Měla by tak pro ně být motivační.
EU má schvalovat genetické modifikace při šlechtění. Evropa dnes zaostává |
„Současný návrh rovněž zakazuje využívání tvrzení o uhlíkové neutralitě, která by byla založena na nákupu uhlíkových offsetů. S těmito praktikami se setkáváme poměrně často v dopravě, zejména u leteckých společností, při výrobě textilu, ale i v případě některých potravinářských společností,“ podotýká.
Na to upozorňuje i Ladislav Červenka ze společnosti Farmorganix Europe. Podle něj jsou například ve světě největším plátcem za uhlíkové offsety automobilové společnosti, které se tak snažily ukázat, že planetu pouze výrobou neničí, ale snaží se jí i pomoci. Podle něj přispěje mimo jiné i tento předpis k velkému nárůstu měření uhlíkové stopy u výrobních podniků.
Podle agrárního analytika Petra Havla se greenwashing v EU až příliš rozvinul. „Velká část velkých subjektů se schovává za to, že chrání životní prostředí, ale často jde o formalitu nebo nějaký čin, který nakonec přírodě nepomůže. Například sázení stromů, které po vysazení zase uschnou, protože se o ně nikdo dál nestará,“ říká Havel.
Velká část velkých subjektů se schovává za to, že chrání životní prostředí, ale často jde o formalitu nebo nějaký čin, který nakonec přírodě nepomůže.
Petr Havel, agrární analytik
Agrární komora ČR pak obecně normu také vítá, obává se ale jejích dopadů na menší zemědělce. „Neradi bychom se dočkali scénáře, kdy bude plnění nových pravidel ohledně označování pro zemědělce zejména menší velikosti tak komplikované a drahé, že budou muset pomlčet o řadě pozitivních věcí, které při hospodaření dělají. To je může značně znevýhodnit na trhu oproti větším producentům, kteří na to budou mít kapacitu i finanční prostředky,“ řekla MF DNES mluvčí komory Barbora Pánková.
Farmáři budou kvůli obchodu řešit emise, děsí je papírování |
Pivoňka upozorňuje, že nejmenší podniky s ročním obratem do dvou milionů eur a méně než deseti zaměstnanci by měli z některých požadavků vypadnout. V to doufá i Havel, který se navíc odkazuje na nedávné vyjádření Evropské komise, která začíná přemýšlet o vyjmutí nejmenších zemědělců i z tzv. pravidel cross-compliance, tedy podmíněnosti. Zde jde o desítky požadavků, bez kterých firmy nemůžou čerpat ani základní dotace.
Obě komory pak svorně praví, že je třeba také vyřešit problematiku dovozového zboží a jeho možných kontrol, aby nedocházelo k tomu, že zatímco evropští zemědělci budou muset každé tvrzení prokazovat a na své náklady dokazovat, do Unie se bude vozit zboží bez této kontroly, což by jenom snížilo konkurenceschopnost evropských producentů proti třetímu světu.
Češi „zelené“ příliš nevěří
O tom, že si Češi o zelených tvrzeních myslí své, svědčí i nedávný průzkum časopisu dTest. Podle něj bere při výběru zboží a služeb 62 % českých spotřebitelů v potaz dostupné informace o jejich vlivu na životní prostředí, ale jenom osm procent to dělá „ve velké míře“. Podle ředitelky organizace Eduardy Hekšové je kvůli greenwashingu nedůvěra i v zavedené štítky, jako je Ekologicky šetrný výrobek nebo evropské logo pro biopotraviny, jež sleduje legislativa přísně.
