Přísnější pravidla prodejcům, výrobcům i dovozcům nebalených vín určil novelizovaný vinařský zákon. Platit začal loni v dubnu, ale na vinotéky se vztahuje až od letošního ledna.
„Víno pro koncového zákazníka zdražilo o šest až deset korun na litr, tedy průměrně ze 65 až 70 Kč na současných 75 až 80 Kč. Je to kvůli dražším plastovým obalům,“ líčí jednatel velkoobchodu Krobelus Jiří Bouma. Mezi zákazníky společnosti, která dováží stáčená vína například ze Španělska či Maďarska, patří také stovky vinoték. Až 80 procent z nich přešlo na jednorázové obaly bag-in-box, odhadl Bouma. Kromě toho, že víno prodražují, jsou neekologické.
Prodej z KEG sudů zákon umožňuje pouze výrobcům vín a přímým dovozcům. Prodejci, kteří chtějí zůstat u sudů, se proto musí papírově stát výrobci (přestože nápoj nevyrábějí) a vést náročnou administrativu. Znamená to evidovat výrobu a zásoby, registrovat se jako každý vinař na Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a také odvádět poplatky Vinařskému fondu.
„Výrobcem jsme se stát nechtěli. Podmínky jako vinotéka absolutně nemůžeme splnit,“ popsala majitelka dvou vinoték v Praze, která nechtěla zveřejnit své jméno. Podnik, který přijme status výrobce, přebírá plnou zodpovědnost za kvalitu vína. A v případě problémů mu hrozí pokuta až 50 milionů korun.
Cílem úpravy zákona bylo snížení podílu falšovaného vína na trhu. Ministerstvo zemědělství trvá na tom, že svůj účel plní. Uvádí, že počet nevyhovujících a falšovaných vín klesl od roku 2013 do loňska ze 43 na 17 procent. Jakou roli v tom sehrál nový zákon, je ovšem sporné.
Jasno v tom nemá ani hlavní dozorový orgán, kterým je Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI). „V tento okamžik je předčasné hovořit o zásadním zlepšení situace na trhu,“ shrnul ředitel Martin Klanica.
Dvojí způsob, jak obejít zákon
Většina vinotékařů se novým pravidlům podřizuje s nevolí. Část přitom volí cesty, které jsou na hraně zákona. Víno dál stáčejí na provozovně z KEG sudů do PET lahví, následně je opatří etiketou a prodávají jako lahvové víno.
Zákon totiž neříká, že lahvové víno nesmí být v PET lahvi. Právě na to sázejí některé vinotéky, jež volí cestu stáčírny. Na etiketě pak nechybí odrůda, ročník, podíl zbytkového cukru, číslo šarže ani informace o tom, kdo lahev plnil. Stáčírna nicméně nesmí lahev plnit před očima zákazníka.
SZPI tento trik vnímá jako obcházení zákona. „Pokud inspektor zjistí, že provozovatel režim prodeje sudového vína obchází přes ‚vinotéky-stáčírny‘, které plní víno na žádost zákazníka v jeho přítomnosti, vyhodnocuje to jako porušení právních předpisů a razantně to postihuje finančními sankcemi,“ sdělil mluvčí inspekce Pavel Kopřiva.
Objevil se i druhý, mnohem složitější způsob, jak víno z KEG sudů dál prodávat. V tomto případě si dodavatel vína pronajme třeba jen jeden metr čtvereční vinotéky, takže její majitel prodává víno za cizí subjekt, nikoliv pod svým identifikačním číslem. Dodavatel mu následně vyplácí provizi.
„Nelze to nabídnout každému. Přestože to vypadá jednoduše, je zde spousta úskalí. Je o to však zájem. V současné době zásobujeme zhruba sto partnerských provozů,“ uvedl jednatel velkoobchodu Vino Partner Jaroslav Pšeja, který obsluhuje 14 vlastních vinoték pod značkou ViP. Komplikace v tomto případě vyplývají například z elektronické evidence tržeb nebo vyúčtování DPH.
Jak se prodává víno v Česku
Vinotéky v době plastové
Přestože trh v minulých letech hovořil o novém zákonu jako o katastrofě, ta se nekoná. Část vinoték skončila, většina se přizpůsobila regulaci. Distributoři nadále dovážejí zahraniční vína, jen za přísnějších podmínek. Kromě hlášení dovozů Státní zemědělské a potravinářské inspekci musí nechat od loňského dubna víno nejprve 10 dní ležet na skladě, aby měla kontrola šanci odhalit padělky.
Víno pro koncového zákazníka podražilo méně, než se líčilo v černých scénářích. Místo desítek korun si lidé připlatí navrch maximálně desetikorunu na litr.
Vinotékám a distributorům přesto zákon přinesl náklady navíc. Do stáčecích linek na bag-in-boxy investovali vinaři až desítky milionů korun. Podle Jiřího Boumy, jednatele obchodníka s vínem Krobelus, může přijít další zdražení, protože někteří vinaři zatím nepromítli náklady do cen.
„Podle mě přijde zdražení ještě ve druhé vlně. Během příštích měsíců může víno zdražit o dalších pět korun,“ řekl.
To mohou majitelé vinoték pocítit odlivem zákazníků. „Už teď u nás kvůli vyšší ceně nakupuje méně lidí,“ popsala majitelka dvou vinoték v Praze. Právě to bylo podle kritiků hlavním cílem zákona – připravit rozlévaná vína z vinoték o výhodu nižší ceny.
„Tento zákon nezakazuje, ale téměř znemožňuje prodej sudového vína. Paradoxem je, že se zde nebojuje proti vínu, které zůstává pořád stejné, ale proti obalu, ve kterém se prodává. A to z jednoho prostého důvodu: smazání konkurenční výhody našeho nebaleného vína proti levnému balenému vínu v lahvi,“ myslí si Jaroslav Pšeja z Vino Partner.
Zdražení vína je z menší části podle Pšeji způsobeno sezonními výkyvy – neúrodou v důsledku mrazů u největších pěstitelů révy, jako je Itálie či Španělsko. Samotný dvacetilitrový bag-in-box vyjde zhruba na 100 korun. Obal je nevratný a zvyšuje cenu vína o pět korun na litr.
Prodejci si navíc ke každému druhu vína pořizují motorky v ceně až 1 500 korun, protože bez nich je stáčení příliš pomalé. Odborníci tvrdí, že víno v KEG sudech déle vydrží. Nápoj ošetřený dusíkem v nerezových obalech si uchovává lepší kvalitu než v bag-in-boxech, kde podléhá mikrooxidaci.
Ostatně na víno v plastu dávají producenti záruku maximálně dva měsíce.
„Papírové krabice, ve kterých jsou bag-in-boxy, nedrží. Náš vinař si musel nechat vyrobit speciální plastové krabice,“ popsal svou zkušenost spolumajitel vinotéky ve Středočeském kraji, který nechtěl zveřejnit své jméno. Někteří vinaři si dokonce nechali vyrobit na zakázku vlastní bag-in-boxy, protože standardní typy se špatně skládají na palety.
