Například soudce Josef Šimek, který na Krajském soudu v Českých Budějovicích řídí jednu z největších současných insolvencí společnosti Heavy Machinery Services (známé spíš pod starším názvem Legios, v níž se věřitelé hlásí o 3,3 miliardy korun), má momentálně na stole kromě této obří kauzy přes dalších 1 500 případů. Většinu sice tvoří jednodušší oddlužení, v nichž podstatnou část práce vykonávají asistenti soudců a vyšší soudní úředníci, soudce je však za celý proces, trvající několik let, zodpovědný a musí jej sledovat.
Právě českobudějovický soud nyní řeší více velkých oddlužení, v nichž se hraje o stamilionové či miliardové majetky: kromě Legiosu například Via Chem Group nebo JIP Papírny Větřní. O práci se tu dělí momentálně pět insolvenčních soudců, nicméně jeden má jen poloviční úvazek a pátý tu pracuje teprve pár týdnů. Každý z nich řeší přes tisíc insolvenčních kauz.
„V roce 2008, kdy začal insolvenční zákon platit, převzal náš soud 286 insolvenčních věcí. V roce 2011 počet nových případů u nás překročil tisícovku. A letos od začátku roku jen do konce třetího čtvrtletí k nám přišlo 1 725 insolvencí. Přitom podle tabulek nám v Budějovicích momentálně chybí pět soudců a asi dvacet lidí v administrativě,“ říká předseda místního soudu Milan Tripes.
Přijmout posily není možné, nejsou na ně peníze: „Tabulkově sice máme místa volná, ale jsme na limitu mzdových prostředků. Je to jeden z důvodů, proč insolvence neprobíhají vždy bezchybně,“ dodává Tripes.
Poddimenzované soudnictví nahrává podvodníkům
Soudy obrovský nápor insolvenčních kauz nejsou schopny uhlídat. Je to jeden z hlavních důvodů, proč v zemi selhává systém oddlužení. Problém rychle bobtná, insolvenční podvodníci rozkrádají v konkurzních řízeních velké majetky. „Od zavedení insolvenčního zákona před osmi lety u nás byly zmanipulovány stovky konkurzů, a to je možná ještě příliš konzervativní odhad,“ prohlásil v rozhovoru pro MF DNES náměstek ministerstva spravedlnosti Robert Pelikán.
„Jde o systémové selhání, svou závažností srovnatelné s tunelováním bank ve druhé půli 90. let,“ varuje jeho předchůdkyně, advokátka Hana Marvanová.
Předseda budějovického soudu Tripes připouští, že soudci někdy mohou rozhodnout chybně také proto, že jsou pod časovým tlakem a ne vždy se včas dostanou k potřebným informacím. Budějovický soud, stejně jako řada dalších v zemi, čelí výtkám, že nedokáže zabránit rozkrádání majetku v insolvenčních řízení, jež manipulují podvodníci.
„Nevím o žádných nestandardních jevech, ke kterým by u nás v insolvenčních řízeních docházelo. Soudce vždy rozhoduje na základě informací, jež má ve spise a v soudní síni k dispozici. Jsem přesvědčen, že tak činí nejen podle zákona, ale též podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A pokud rozhodne chybně, jsou tu opravné prostředky. Právě u velkých mediálně sledovaných případů nám zatím odvolací soudy dávají zapravdu,“ říká Tripes.
Podnikatelé si však stěžují, že u odvolacích soudů se obvykle doberou spravedlnosti až po řadě let, kdy se majetek z konkurzní podstaty zadlužené firmy vytratí. I proto u soudů přibývá žalob, v nichž se lidé domáhají náhrady za škodu, způsobenou špatně vedeným konkurzem, na státu.
