„O dekarbonizaci se často mluví jako o velké hrozbě, na druhou stranu je potřeba se na to dívat i z pohledu příležitostí,“ uvedl ve čtvrtek Milan Vašina, výkonný ředitel středoevropské pobočky Aspen Institute. Právě Aspen Institute Central Europe a poradenská společnost Boston Consulting Group studii vypracovaly.
„Půjde o redistribuci bohatství v rámci světa, potažmo Evropy. Je velice důležité, kde budou vznikat nové dekarbonizační technologie, kde budou vznikat nové výzkumy na toto téma a kde se pak bude generovat HDP. Firmy, které půjdou tímto směrem, budou mít konkurenční výhodu,“ míní Vašina.
Pokud bude Česká republika pasivní, začne zaostávat. Bude klesat hrubý domácí produkt (HDP) v absolutních číslech, tuzemské firmy začnou vypadávat z dodavatelských řetězců a podobně. Nejvíce by se to mohlo projevit například na automobilovém průmyslu, který je až dosud považován za de facto motor české ekonomiky.
Momentálně přispívá výroba aut do českého HDP 550 miliardami korun. Zhruba třetina z toho přichází z činností spojených se spalovacími motory. „Jsou to motory, svíčky, převodovky. Zkrátka věci, které potřebujeme pro spalovací motory, a v elektromobilech nebudou potřeba. Pokud bychom neinvestovali a neposouvali se dopředu, tak jako se posouvá celý svět, o tuto jednu třetinu přijdeme, protože to po roce 2030 nebude potřeba,“ vysvětluje Tomáš Wiedermann, řídící partner společnosti Boston Consulting Group s tím, že ekvivalentem dané jedné třetiny jsou trakční motory a hlavně baterie.
„Bohužel jsme zatím poslední jediná země široko daleko, která pořád nemá přislíbenou ani jednu gigafactory. Přitom potřebujeme dvě relativně velké baterkárny,“ upozorňuje Wiedermann.
Zdroje jsou
Autoři studie dále vypichují, že peníze nejsou ten největší problém, právě naopak. Biliony korun se sice zdají být velkými částkami, nicméně firmy každý rok dohromady investují stovky milionů a Česko navíc může čerpat miliardy z evropských fondů. Veřejné financování může pokrýt zhruba 85 procent celkové sumy požadovaných investic. „Peníze k dispozici jsou, ale všichni víme, že nejsme přeborníky v čerpání peněz a v připravenosti projektů,“ komentuje to Wiedermann.
Soláry a větrníky předeženou jádro. Stačí čerpat peníze z EU, říká studie |
Nejvíce peněz od státu i firem musí jít podle studie do transformace energetiky, která v Česku produkuje nejvíc emisí ze všech sektorů. Další velké investice si vyžádá průmysl. Vysoké pece v ocelárnách je potřeba nahradit elektrickými obloukovými pecemi, chladicí kapaliny v průmyslovém procesu je potřeba nahradit kapalinami, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Důležité bude vyřešit i průmyslový ohřev.
„U těch nejvyšších teplot přes 1300 stupňů Celsia bude muset nastoupit vodíková technologie. Tam není jiná bezemisní alternativa. Elektřina při těchto teplotách nefunguje,“ uvádí Wiedermann. „Cementárny jsou velkým přispěvatelem k emisím oxidu uhličitého. Dá se to nahradit jinými procesy, ale část nám opět zůstane. Na to budeme muset postavit infrastrukturu na záchyt a transport uhlíku,“ říká odborník z poradenské společnosti.
Česká republika má podle něj tři možnosti, jak se v transformaci zařídit. Buď být zcela pasivní a nechat si příležitosti spojené s dekarbonizací utéct mezi prsty. Nebo být reaktivní. Čekat na to, co jí nařídí Evropská unie a podle toho dekarbonizovat. Třetí možností je aktivní účast, přičemž podle Wiedermanna jde o jedinou ideální cestu.
„Jsou oblasti, o nichž si myslíme, že v nich máme dobrou startovací pozici nebo dané odvětví ještě zcela nevzniklo, takže máme šanci se do něj dostat,“ uvádí Wiedermann.
Stát musí vše koordinovat
Autoři studie vytyčili pět oblastí, kde by Česko mohlo „prorazit“. Jde o elektrické vozy, vodíkovou ekonomiku, software, tepelná čerpadla a malé modulární reaktory. U poslední jmenované oblasti už Česku nicméně tak trochu začal ujíždět vlak. „Ještě před pár lety jsme byli nejdále ve vývoji malých modulárních reaktorů, teď když se bavíme s lidmi, tak je zmiňováno často Polsko,“ upozorňuje Wiedermann.
Úlohou státu bude podle studie celou transformaci koordinovat, což se zatím příliš nedařilo. „Potřebujeme, aby celá obrovská transformace měla svoji hlavu, aby to někdo začal řídit a koordinovat. Momentálně je to relativně fragmentované,“ uvedl Wiedermann. Podle něj je mimo jiné potřeba posílit personální kapacity regulačních úřadů, tak aby například bylo možné licencovat malé modulární reaktory. Budování infrastruktury záchytu uhlíku bude rovněž úlohou státu.
Ví málo, dopady budou kruté, tepou oceláři EU za povolenky i strop na plyn |
Pro průmyslové podniky je potřeba připravit dotační programy, které jim pomůžou oprostit se od energeticky náročných technologií založených na spalování uhlí.
„Například Německo ohlásilo začátkem června, že v příštích 15 letech plánuje podpořit svůj těžký průmysl částkou 50 miliard eur (1,2 bilionů korun), která má podnikům pomoci s tímto přechodem. To je přitom pouze začátek, podobných programů bude brzy v Evropě mnohem více. Pokud chceme, aby náš průmysl přežil a rozvíjel se, budeme mu muset také pomoci,“ uzavírá Wiedermann.
