V letech 2000 až 2016 se z Česka ročně valilo v průměru 139,9 miliardy. Řada politiků o velkých penězích odcházejících ze země teď mluvila, možná jste to taky zachytili – levičáci i pravičáci. Je před volbami… Jsme v háji?
Malý slovníček pojmů:
Přímé zahraniční investice = když si u nás zahraniční firma koupí větší podíl v bance, firmě nebo tady něco postaví na zelené louce a chce to řídit a vydělávat.
Zisk = základní ekonomický pojem. Rozdíl mezi výnosy a náklady. Dosahování zisku je jeden z cílů fungování podniků a firem.
Rozdělení zisku na dividendu a reinvestici = vypočítaný zisk je nezbytné zdanit a rozdělit. Většinou je první podstatná část rozdělena mezi akcionáře formou dividend a druhá podstatná část dána zpět do podniku, do jeho růstu jako reinvestice. Třetí část, menší, je úrok z toho, co investor firmě dal, který teď pomineme.
Aleš Michl, externí poradce ministra financí, ekonom fondu Quant
Když si odsouhlasíme tyhle tři základní definice, je jasné, že pokud politik ukáže na to jedno číslo s tím, že odtéká tolik miliard na dividendách, není to celý příběh. Je třeba k tomu přidat alespoň druhou podstatnou část zisku, reinvestice. Rozšiřuji tedy tvrzení: v roce 2016 odteklo z Česka dividend za 256,2 miliardy korun, ale zároveň v roce 2016 činil reinvestovaný zisk firem 113,1 miliardy. V průměru let 2000 2016 odteklo ročně z ČR 139,9 miliardy a reinvestovaný zisk byl 73,8 miliardy korun ročně.
A znovu se ptám. Co teď? Je to stále tak strašné? Jsme v háji?
Práva jsou i v ekonomice
Z těch čísel vyplývá, že posledních šestnáct let platilo, že dividendy byly 1,9krát větší. Loni byly 2,3krát větší než reinvestovaný zisk. Zhruba to vychází, že ze tří korun vydělaného zisku jdou dvě pryč a jedna tady zůstane, přičemž poměr se mírně zhoršuje, viděno očima Česka. Ale ano, taky bych chtěl, aby to bylo půl na půl, aby ze tří korun tady 1,50 zůstalo a 1,50 ať si investor stáhne třeba domů… Ale je to realistické teď vůbec čekat?
Investor i s pár stovkamiK investicím nepotřebujete tisíce. Zajistit budoucnost vám může i pár stovek měsíčně. Spočítejte si sami. |
Sečteno a podtrženo, nyní jsou dividendy 69 procent vydělaného zisku. Tenhle poměr je dobré si porovnat se zahraničím. Česká národní banka vydává čtvrtletně poctivě psanou Zprávu o inflaci. Fakt si na tom dává záležet – a v jedné z nich je srovnání: v Rakousku jde na dividendy do zahraničí 57 procent ze zisku, v Německu 56 procent, v Británii 69 procent, v Maďarsku 37 procent, Polsku 52 procent na Slovensku 81 procent… Co země, to trošku jiné číslo. Jedno je jasné – nijak nevybočujeme.
A víte proč? Protože tohle přesně je v kapitalismu normální.
Pro pořádek, slovníček pokračování: Kapitalismus = ekonomický systém, v němž jsou výrobní prostředky v soukromém vlastnictví a jsou provozovány v prostředí tržní ekonomiky za účelem dosažení zisku.
Jako v životě, i v tržní ekonomice existují základní práva. Naše Listina základních práv a svobod říká, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Jenže i právnické osoby jsou nositeli základních práv, typicky se právnická osoba může dovolat práva na majetek, práva na spravedlivý proces a třeba i dividendu. Je hloupost bojovat proti dividendám, když je základní právo právnické osoby tyto dividendy vyplácet. Když někdo vlastní půdu, chce rentu. Když máte nemovitost, pronajmete ji, budete požadovat nájem. Když dluhopis, chcete kupon. Když někomu půjčíte, chcete úrok. A když máte akcie, chcete někdy prostě dividendu. Ať už jste Čech, nebo cizinec.
Boj proti dividendám vypláceným do zahraničí je boj s větrnými mlýny. Je to souboj nerovných sil. Stát, který si myslí, že ten boj vyhraje, chce bojovat proti základnímu právu právnické osoby = totální nonsens v kapitalismu. A tedy jistě předem prohraný souboj. Ledaže bychom plynule přešli v socialismus.
Nebuďme Don Quijote
Je to srovnatelné s postavou Dona Quijota z románu Miguela de Cervantese. Bojoval s větrnými mlýny, které považoval za bídné obry. Zaútočil na ně – točící se lopatky ho zachytily i s koněm a odhodily.
Svůj neúspěch komentoval tak, že obři měli více válečného štěstí a ještě že je čaroděj proměnil v mlýny, aby ho zbavil slávy z vítězství. A že žádné pletichy nezmohou nic proti zdatnosti jeho meče. Dál žil v bludu, ve své pravdě.
Když stát dividendy zdaní, cokoliv „drsného“ udělá, bude tady příště investic méně a dlouhodobě se ten dnešní boj státu a jeho občanům vrátí. Proto je to bez šance. Jediné, co s tím lze udělat, je tuhle zemi učinit atraktivní, aby tady zůstalo co nejvíc reinvestovaného zisku.
Nebojovat proti dividendám. Pracovat na fungování tohoto státu, aby to tady šlapalo, podnikání šlo nahoru a byla radost tady ty prachy utratit, pardon kapitalisticky proinvestovat.
