Boj proti daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování se sice dostal do programového prohlášení současné vlády, ale vyždímat z nadnárodních korporací daně navíc bude pracné. Pro představu – velké firmy s obratem nad dvě miliardy korun platí na korporátní dani zhruba polovinu z celkově vybraných 160 miliard korun (2017). Zpravidla jde o firmy s nadnárodním přesahem.
KOMENTÁŘ: Výplata dividend do zahraničí? Takový normální kapitalismus |
Korporace nekrátí daně stylem, že zatajují tržby, to si kvůli přísné kontrole auditorů nemohou dovolit. Jejich hlavní trik jsou transferové ceny, jejichž prostřednictvím přesouvají zisky do zemí s nižším zdaněním.
„Spojené osoby, tedy buď dceřinky mezi sebou, nebo mateřská a dceřiná společnost, si nastaví neadekvátní cenu za určité přeshraniční služby. Tím zvyšují, nebo snižují zisky v dané zemi,“ vysvětluje mechanismus Stanislav Kouba, ředitel odboru daní z příjmů ministerstva financí, kde se opatření z evropské směrnice proti daňovým únikům (ATAD) převádějí do české legislativy.
Typické jsou podle něj vnitřní služby uvnitř koncernu. „Centrála v Rakousku nebo v Německu si nechá od jednotlivých národních poboček platit za unikátní firemní software, který poskytuje celé mezinárodní síti. Nebo může jít o platbu za služby náborového střediska, kde se vybírají manažeři pro jednotlivé národní pobočky,“ vyjmenovává. Zkontrolovat správné nacenění těchto transakcí je pro daňovou správu obtížné, pomoci má převedená evropská směrnice.
Největší přínos se očekává od dvou opatření: první má zamezit přemrštěným platbám úroků zahraniční pobočce v cizím státě, kde je zdanění nízké, a druhé má zarazit platby za předražené služby, například licenční poplatky mířící do účelově založené firmy ve státě s nízkým zdaněním.
V roce 2016 finanční správa nadnárodním firmám na převodních cenách doměřila na dani necelých 900 milionů korun. „V dalších letech očekáváme pokles doměřené částky, protože v důsledku této zvýšené kontrolní aktivity zapůsobí preventivní efekt, firmy budou daň vykazovat dobrovolně správě,“ předpovídá Kouba.
Daňová správa se na tyto takzvané převodní ceny zaměřuje od roku 2015, kdy zavedla speciální formulář, povinný pro velké firmy s příbuznými společnostmi v zahraničí. V něm musejí uvést všechny přeshraniční transakce se ‚spojenými osobami‘. Finanční úřady si na základě toho vytipují, koho půjdou zkontrolovat.
„Riziko bývá u firem, které dlouhodobě vykazují ztrátu, a většina jejich transakcí je se spojenou osobou,“ uvedl již dříve Martin Bortlík, ředitel Specializovaného finančního úřadu, který spravuje velké firmy.
Dividendy nejsou únik
Řada lidí si pod pojmem vyvádění zisků představí dividendy, na kterých loni odteklo do zahraničí 270 miliard. Na ty se ale vláda sahat nechystá, nejde o nic nelegálního.
„Česko může teoreticky maximálně zvýšit korporátní daně, to ale vláda podle programového prohlášení nechce. Zasáhla by tím i všechny ostatní české firmy,“ připomíná Kouba. To, že u nás v minulosti investovaly zahraniční firmy a teď sklízejí zisky, je výsledek štědrých investičních pobídek z minulosti. Ty se mají příští rok zpřísnit.
Boj proti daňovým únikům velkých firem začal na globální úrovni už v roce 2012. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj se začala zabývat vyváděním zisků do daňových rájů. Zvýšený zájem vyvolala hospodářská krize, která vedla k poklesu vybraných firemních daní. Státy řešily, co s tím. „Korporátní daň má tu vlastnost, že když přijde recese, klesá její inkaso rychleji než klesá ekonomika a naopak při konjunktuře,“ poznamenává Kouba.
