Na přelomu prosince a listopadu poslal Andrej Babiš, šéf největšího akcionářského ministerstva České exportní banky (ČEB), do Turecka vlastní delegaci a předjednal s tamními politiky možné převzetí elektrárny českou stranou. Jeho partyzánská akce namíchla ostatní ministry i šéfy ČEB a pojišťovny EGAP.
Ministři v dopisech, které má MF DNES k dispozici, Babiše vyplísnili za to, že jednal na vlastní pěst, ale ve finále ho vyzvali k předložení podrobného plánu. Chtějí přitom vidět i další varianty řešení a náklady na ně.
V pondělí kvůli projektu Adularya proběhlo jednání čtyř ministerstev, spoluvlastníků ČEB, které svolal premiér. „Z diskuse vyplynulo, že Vámi navržené řešení má obecnou podporu i ostatních akcionářských ministerstev,“ napsal po schůzce premiér Bohuslav Sobotka Babišovi. Během příštích dní by se tak měl podrobný plán objevit na vládě.
Prodej elektřiny v Turecku
Babiš navrhuje, aby Česko prostřednictvím některého státního podniku (ČEB nic vlastnit nemůže, takže by to podle informací MF DNES mohly být například Prisko nebo IMOP) založí v Turecku dceřinou firmu. Ta dostane pohledávku ČEB za Adularyu ve výši 432 milionů eur. Následně turecká strana vypíše tendr na prodej rozestavěné elektrárny – bude chtít minimálně zmíněných 432 milionů eur.
Češi se přihlásí a pohledávku vymění za majetek v Turecku. Elektrárnu následně dostaví, spustí a budou ji provozovat a vydělávat na prodeji elektřiny – například prostřednictvím ČEZ nebo jiného provozovatele – alespoň tak dlouho, než se najde kupec. Turci se zaváží, že nebudou Čechům házet právní klacky pod nohy a nechají je i s jejich elektrárnou na pokoji.
Výměnou za to získají zdroj energie, který v dané oblasti potřebují a také udrží nejméně tisícovku pracovních míst, jak v dole, kde se uhlí pro elektrárnu těží, tak v samotném provozu.
Kritikům tohoto řešení se nelíbí, že Babišův návrh Turky zbavuje odpovědnosti za rozestavěnou elektrárnu. Jenže příběh kolem Adularye je už tak dost komplikovaný. Po loňském červencovém puči byla elektrárna zabavena původním soukromým vlastníkům a v současnosti ji spravuje turecký státní fond a řídí dosazený management. Jeho byznysová motivace, dotáhnout projekt znárodněné elektrárny do konce a začít úvěr splácet, je prakticky nulová. Turci teď čekají, jak se k věci postaví Češi a co nabídnou.
Aktuálně Česká exportní banka vede téměř dvanáctimiliardovou pohledávku za tureckou firmou Adularya jako pochybnou, což je jen jeden krok od ztrátových. Podle dobře informovaného zdroje už nicméně plní všechny podmínky, aby banka mohla nahlásit státní pojišťovně EGAP hrozbu pojistné události a pohledávku začít odepisovat. Pojišťovna by tak musela požádat o posílení svých pojistných fondů ve výši až desíti miliard ze státního rozpočtu. Takový průšvih si nikdo nechce vzít na triko, a tak banka vyčkává, jak se dohodnou politici.
Komplikace, komplikace, komplikace
Loni na podzim předložilo ministerstvo průmyslu ve spolupráci s ČEB varianty české vládě, jak s projektem Adularya postupovat. Žádné řešení však vláda nevybrala. Následovala cesta ministra zahraničí do Turecka, kde diplomaticky připravoval půdu pro další jednání. Následovat měla cesta ministra průmyslu, toho však mezitím předběhl Babiš. Turci nyní čekají, zda jím předjednané řešení podpoří i česká vláda.
Elektrárna Yunus Emre (na severozápadě Anatólie) je od začátku problematický projekt – výstavba začala v roce 2010 a postupně nabrala skoro rok a půl zpoždění. Teprve loni došlo k jejímu pilotnímu zapojení do provozu. Při něm se objevily technické potíže, hnědé uhlí těžené v dole elektrárny a její kotel nejsou kompatibilní.
Podívejte se elektrárnu Yunus Emre:
19. listopadu 2016 |
Věc se dál komplikuje právně i na české straně, hlavní dodavatel elektrárny, Vítkovice Power Engineering ostravského podnikatele Jana Světlíka, je v insolvenci a prochází reorganizací. Není tak jisté, kdo elektrárnu dokončí – může to být nově založená dceřiná firma z Vítkovického koncernu nebo některý z jejích českých subdodavatelů. Momentálně dodavatel pracuje na zazimování elektrárny.
