Jen málokdo se vyžívá v prohlídkách neudržovaných a rozpadajících se kulturních památek, jejichž hanebný stav je výsledkem lidské lhostejnosti a bezohlednosti. Typickým příkladem je u nás právě Kyselka. I tato místa je však třeba navštívit a vidět.
Obnova lázní KyselkaZ Kyselky ale přicházejí i povzbudivé zprávy. Bývalé lázeňské domy postupně zachraňuje společnost Karlovarské minerální vody a obecně prospěšná společnost Lázně Kyselka. Zrekonstruovaný dům Stallburg byl otevřen v březnu a dnes je již plně obsazen nájemníky.  Zpustošené lázně tak už nejsou místem, kde se jen vyhazuje suť z lázeňských domů. Pavilon Loschner bude otevřen v příštím roce a bude v něm muzeum Mattoni. Řemeslníci také vyrábějí krov pro vilu Vilemínu. |
Lze-li v případě Kyselky hovořit o nějakých krásách, pak snad jedině v souvislosti s truchlivým, depresivním podzimem, vyzařujícím podobnou melancholickou atmosféru jako rozpadající se lázeňské budovy s propadlými stropy a prohnilými střechami. Jisté podmanivé kouzlo právě v těchto dnech Kyselka rozhodně má.
Zisky vracené do země
Malé lázně Kyselka proslavil karlovarský obchodník a pozdější císařský dvorní rada Heinrich (Jindřich) Mattoni. Nejdříve se ujal úspěšného obchodu se zdejší minerální vodou (dříve zvanou Radošovská nebo taky Buková kyselka), později koupil celé panství se stáčírnou, lázněmi a všemi minerálními prameny. Od té doby nese místní úspěšně prodávaná minerálka Mattoniho jméno.
Při svém podnikání se Mattoni řídil tímto předsevzetím: „beru-li něco z této země, musím do zpět také něco dávat….“ Velké zisky ze snadno a levně získané minerální vody investoval Mattoni zpátky do místa, odkud minerálku čerpal. Ve svahu nad údolím u hlavního Ottova pramene vybudoval mimo jiné například architektonicky skvostnou kolonádu, kolem ní promenádní park s vodopádem, na kopci nad lázněmi kamennou rozhlednu. Velkou investicí byla také 10 km dlouhá železniční přípojka s mostem přes Ohři, která lázně osvobodila od hluku projíždějících povozů, které kyselku denně exportovaly.
První úpadek přinesla Kyselce druhá světová válka s následným odsunem Němců a zřízením vojenského újezdu Hradiště v Doupovských horách. Přesto však ještě v roce 1990 lázně fungovaly coby dětská zotavovna. Zkázu přinesla až porevoluční doba nepovedených privatizací, státní lhostejnosti a bezohledného podnikání.
Kyselka v roce 2014
Smutný pohled
Návštěvník Kyselky bývá při pohledu na Mattoniho dědictví obvykle zděšen. Devastace kdysi výstavních lázeňských budov je šokující a rozsah zkázy je nevídaný. A to navzdory tomu, že v poslední době se podařilo několik prvků lázeňského komplexu opravit a oživit. Zda-li se však podaří areál uchránit od zkázy, není stále jasné.
Pokud jste v Kyselce delší čas nebyli, určitě vás potěší nová podoba hlavního Ottova pramene, svedeného od jara letošního roku do litinového pítka v částečně opraveném parku. Shlíží na ni socha samotného Heinricha Mattoniho, kterou se podařilo na své původní místo vrátit rok předtím. Ve výklenku věže Jindřichova dvora, kde Ottův pramen v poslední době pro veřejnost vytékal, se po letech objevila busta balneologa Josefa Löschnera.
Ottův pramen
Mattoniho socha
Ottův pramen, pojmenovaný roku 1852 na počest vzácné návštěvy – řeckého krále Otty, patří k nejchutnějším minerálním vodám u nás. Za Mattoniho podnikatelské éry tvořil hlavní složku lahvované vody, tzv. Mattoniho kisybelky. V dnešní mattonce už Ottův pramen nenajdete. Společnost Mattoni k tomu uvádí, že i tento pramen byl kdysi jedním z několika, které se k plnění kysibelky používaly a že dnešní minerální voda pochází z více záchytů ze stejné hydrogeologické zvodně.
Výhled na lázně z parkové promenády
Kolem Mattoniho vodopádu ke kolonádě
Od litinového pítka Ottova pramene vede nově upravená promenáda dříve nepřístupným a oploceným parkem vzhůru kolem kaskád Mattoniho vodopádu až k umělé jeskyni s původním vývěrem Ottova pramene. Loni obnovený Mattoniho vodopád je další novou atrakcí v Kyselce a jednou z prvních vlaštovek možné obnovy lázní. Vznikl okolo roku 1880 jako romantický prvek lázeňských promenád a původně ho obklopovali zahradní trpaslíci a skřítkové. Veškerá romantika ovšem končí u hlavní kolonády, která je stále ve stavu blíže zhroucení než záchraně. Totéž platí o nedaleké rozpadající se Mattoniho vile.
Kyselka v roce 2014
Mattoniho vila
U hlavní kolonády začínaly vycházkové lázeňské okruhy do kopců okolních Doupovských hor. Jejich délka dosahovala až 12 km. Jeden z nejoblíbenějších směřoval na rozhlednu Bučina nabízející hezký pohled na údolí Ohře z výšky více než 200 m.
Nejkratší cesta k rozhledně vede z Kyselky po trase dnes zrušené a přeložené červené značky, která před privatizací lázní procházela vzhůru lázeňským parkem a pak kolem hlavní kolonády do lesa. Značky jsou dosud patrné, zachoval se dokonce i starý směrovník na stromě vedle kolonády. Dnešní oficiální značená trasa vede však na Bučinu velkou oklikou, aby se vyhnula donedávna ještě oploceným a zdevastovaným parcelám.
Kaskády Mattoniho vodopádu
Ve starých bučinách nad Kyselkou
Rozhledna na Bučině nad Kyselkou je dnes jakýmsi českým rozhlednovým unikátem a to hlavně díky léta zanedbávanému stavu. Zasloužila se o to její poloha na okraji vojenského prostoru, kde jistou dobu po válce sloužila i jako vojenská pozorovatelna. Přestože v roce 2003 prošla částečnou opravou, připomíná svým vzezřením spíše dobu, kdy staré kamenné rozhledny opuštěné v lesích nikoho moc nezajímaly a socialisticky chátraly. Navíc se k ní nedá dojet ani autem a dokonce ani na kole – pouze pěšky po starém, kameny vyskládaném chodníčku. Ponurou atmosféru opuštěné kamenné stavby, připomínající starou hradní věž, dotváří lesní porost tvořený letitými a věkem pokroucenými buky.
Údolí Ohře
Rozhledna na Bučině
Rozhledna byla postavená někdy okolo roku 1880 na náklady Heinricha Mattoniho. Vyhlídková plošina ve výšce 10 m nad zemí poskytuje sice omezený, avšak velmi hezký pohled do údolí Ohře a na lázeňský areál. Převýšení nad údolím je slušných 230 m.
Vzdáleným výletním cílem lázeňských hostů byla taky pozoruhodná přírodní lokalita Skalky skřítků, což jsou malé jeskyňky ve skalní stěně sopečného původu vzdálené cca 1 500 m jižně od rozhledny na Bučině. Někdejší promenádní chodníčky mezi oběma místy však z důvodu vojenského prostoru zcela zanikly, takže k přístupu na lokalitu musíte dnes použít oficiální turistické značení. To bohužel znamená sejít až do údolí Ohře a ne zcela jednoduchý výstup více než 200 m absolvovat ještě jednou.
MAPA: Lázně Kyselka. Zdroj: cykloserver.cz
