Kamenice, nazývaná také někdy Tanvaldská Kamenice, vytéká z josefodolské přehrady a coby největší pravostranný přítok řeky Jizery do ní přivádí vody z Jizerských hor. Se svými 33 kilometry délky patří Kamenice ke kratším tokům v České republice. V letních měsících nebývá, s výjimkou několika hodin nebo dní po velkých bouřkách, příliš vodnatá. Zato na jaře během tání sněhu je rájem vodáků na kajacích, raftech a na nafukovacích lodích.
Hluboký kaňon řeky skrývá ideální podmínky pro toulky a odpočinek v lůně jen málo dotčené přírody. Údolím vede 16 km dlouhá vyhlášená stezka, pojmenovaná po významném českém politikovi a historikovi Františku Palackém. Je značená červenou turistickou značkou a začíná v Tanvaldu nedaleko soutoku s říčkou Desná.
Po zhruba dvou a půl kilometrech dojdete po levém břehu k bývalé textilní továrně na Svárově ve Velkých Hamrech, před níž stojí památník. Připomíná známou Svárovskou stávku z roku 1870. V důsledku velké hospodářské krize, vzrůstající nezaměstnanosti a nízkých platů tehdy došlo k velkému povstání dvou tisíc dělníků, které policie a armáda krvavě potlačila, zahynulo přitom sedm lidí.
Kolem tajemného hradu Návarov
Palackého stezkaStezku pojmenovanou po Františku Palackém vybudoval Klub českých turistů v roce 1912. Na stavbě stezky se podílely pobočky klubu ze Semil, Železného Brodu a Velkých Hamrů. Část Palackého stezky se do dnešních dní nedochovala a díky stavbě silnice do Železného Brodu v roce 1937 zanikla. |
Cesta pokračuje po pohodlné asfaltové silničce až do osady Michovka. Nedaleko za ní pak konečně přicházíme na pěšinu, která nás dovede až ke zřícenině hradu Návarov. To už máme v nohách něco málo přes osm kilometrů.
Hrad byl vystavěný na skalách tyčících se nad údolím řeky Kamenice. Dávná sláva a význam hradu, který se v historických spisech zmiňuje od počátku 14. století, dávno upadla. Vysoké stromy zakryly tolik strategicky významný výhled na říční údolí, kudy vedla obchodní stezka, a hrad se tak stal centrem poměrně rozsáhlého jizerskohorského panství.
Stavbu hradu obestírá rouška tajemství, z dostupných dokumentů ji nelze přesně datovat. Zakladatel hradu však pravděpodobně pocházel z váženého rodu Markvarticů. Jméno hradu Návarov nebo také Navarov se poprvé objevuje kolem roku 1365. Prvním historicky prokazatelným majitelem hradu byl od roku 1380 Jindřich z Valdštejna. Dlouhá historie hradu je pak spojena s řadou bitev a svárů mezi šlechtickými rody. Od počátku 17. století pak hrad začíná chátrat a z pevnosti se postupně stává zřícenina. Dnes je k vidění několik obvodových zdí, zbytky příkopů apod.
Z dob největší slávy hradu Návarov toho sice moc nezbylo, ale i tak je to stále místo, kde na návštěvníka dýchne historie.
Pověst o hrachové kaši, která usmiřuje
Pohnutá pověst vyjevující původ jména hradu vypráví o krásné Ludmile, dceři hraběte Frýdlantského, který se rozhodl provdat ji za urozeného rytíře. Aby se vyhnula nechtěnému sňatku, utekla se svým milým panošem Jindřichem. Hrabě Frýdlantský vyhlásil pátrání, vypsal bohatou odměnu na nalezení své dcery, ale ani několik let pátrání nepřineslo očekávaný výsledek.
Sám hrabě také svou dceru hledal. Jednou se pustil hluboko do neprobádaných lesů a sešel z cesty. Po nehostinné noci v korunách stromů spatřil před sebou tajemný hrad. Liduprázdné nádvoří bez stráží ho dovedlo až do prostě zařízené světnice, kde u ohně s dítětem v náručí vařila v malém hrnku paní domu – Ludmila, která pohostila svého otce "návarou", hrachovou kaší.
V samotném toku Kamenice se střídají úseky s velmi rychle tekoucí vodou, peřejemi, kaskádami a s relativně klidnými a pro vodáky odpočinkovými úseky.
Hrabě Frýdlantský se nakonec usmířil i s Jindřichem, vyslechl si dojemný příběh o chudobě a putování krajem, koupi lesů za Ludmiliny šperky, a nakonec jim pomohl v sousedství zakoupit polnosti a vesnice a dal jim vystavět nový, honosný hrad. Na památku, že byl pohoštěný "návarou", nechal toto hradní sídlo pojmenovat Návarov.
Jednokolejná trať z Železného Brodu do Tanvaldu projíždí hluboce zaříznutým údolím říčky Kamenice.
Při cestě k hradu Návarov od stejnojmenné železniční zastávky je potřeba překonat i nízký žebřík.
Kolem divokých peřejí přes Bozkov do Spálova
Pod hradem se cesta vrací zpět k řece a Palackého stezka se noří do hlubokého údolí říčky Kamenice. Řeka pod námi pění v divokých peřejích. Voda přeskakuje šutry, a tak se snažím představit si, jaké to je při jarním tání. Chvilku jdeme kousek nad řekou, občas vystoupáme na skalky nad ní a pak se opět vracíme na dno údolí. Stezka je pohodlná a v exponovanějších místech zajištěná železnými schůdky a zábradlím.
V Jesenném opouštíme červenou turistickou značku a po modré stoupáme do Bozkova. Nevelká vesnice se může pochlubit výjimečnými dolomitovými jeskyněmi, o kterých můžeme směle prohlásit, že podobné v Čechách nenajdeme. I v celoevropském měřítku drží řadu prvenství.
V Čechách a na Moravě se nachází celá řada jeskyní s krápníkovou výzdobou, které vznikly ve vápencích. Bozkovské jeskyně ale jako jediné vznikly v dolomitické hornině, jež je mnohem tvrdší než klasický vápenec. Evropský unikát pak představují křemenné římsy a lišty, které jsou k vidění jen tady. Dalším lákadlem je i největší podzemní jezero v Čechách. Společně s odborným výkladem zdejších průvodců se stává návštěva jeskyní opravdovým zážitkem.
Z okolních svahů přitéká do Kamenice nespočet malých potůčků. Mnohé z nich tvoří nádherné kaskády a malé vodopády.
Na červeně značenou Palackého stezku se z Bozkova vracíme po zelené. Do Spálova to již není daleko. Když přicházíme k soutoku Kamenice a Jizery do Spálova, máme v nohách téměř 21 km. Setkáváme se zde s Riegrovou stezkou, další z významných turistických tras této oblasti.
Ve zdejších kronikách najdeme záznam o této stezce už z konce 19. století. Původní Riegrova stezka v délce 1,3 km tehdy vedla z Železného Brodu k soutoku Jizery s Kamenicí. V roce 1901 se začalo jednat s majiteli pozemků o prodloužení stezky do Semil, stavět se pak začalo až v roce 1909. V současné době je podstatná část vyhloubena ve skále, prochází se čtyřmi tunely a také po 77 metrů dlouhé visuté lávce přes řeku. V roce 1933 ještě přibyla i naučná stezka, popisující zdejší vzácnou flóru a faunu.
Samota uprostřed krásné přírody
Kraj kolem Tanvaldu, Železného Brodu i Malé Skály ukrývá nespočet nádherných a turisticky vyhlášených míst. Stačí sem ale zavítat ve všední den nebo mimo hlavní sezonu a z jindy turistické destinace je náhle místo, kde si můžeme užívat samoty uprostřed nádherného koutu přírody. Opravdu to stojí za to.
