Ne nadarmo se této oblasti přezdívá perla Jizerských hor a víc, než padesát let je chráněna jako národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery. Čas jakoby se zde zastavil a vy si tak můžete v klidu vychutnat člověkem téměř neporušenou přírodu v samotném nitru Jizerek.
Přestože je Velká Jizerská louka přístupná pouze z polské strany, od roku 2005 ji můžeme díky nové síti příhraničních turistických tras pohodlně navštívit i od nás. Nejkratší značená trasa z Čech měří přibližně 5,5 kilometru.
Od Bukovce do údolí Jizery
Za nejhezčími partiemi Jizery |
Naše putování zahájíme na placeném parkovišti pod čedičovým vrchem Bukovec (1005 m), majestátně se tyčícím nad nejvýše položenou osadou Jizerských hor, nesoucí název Jizerka.
Zatímco většina turistů odsud pešky pokračuje po asfaltové silnici do centra osady, my se hned od parkoviště vydáme vpravo po červené turistické trase.
Po chvíli mineme odbočku na vrchol Bukovce a rázem se ocitneme v lese, kde cesta začne pomalu sestupovat do údolí Jizery.
Na hraniční most k soutoku Jizerky s Jizerou
Po necelém kilometru dojdeme na rozcestí, kde nesmíme zapomenout odbočit vlevo. Dál totiž budeme pokračovat po zelené, která nás po kilometru prudkého klesání zavede k turistické lávce přes Jizerku. Příroda zde začíná mít stále víc horský ráz a my jsme jen pár kroků od soutoku Jizerky s Jizerou, kde překonáme státní hranici s Polskem přes hraniční přechod Jizerka-Orle. Ten byl otevřen teprve před šesti lety.
Přes Jizeru se pohodlně dostaneme přes nově vybudovaný dřevěný most a rázem jsme v Polsku. Podle historických pramenů zde lidé přecházeli řeku již v 17. století. Nejprve přes dřevěnou lávku a později dokonce přes železobetonový most, který zde stál v letech 1901 až 1982.
Bukovec od Safírového potoka
Hned za mostem se dáme vlevo a chvíli půjdeme po místy podmáčené cestičce proti proudu Jizery. Cestou se nám naskytne pěkný pohled na zákruty Jizery. Přibližně za 15 minut chůze se napojíme na již pohodlnější červeně značenou turistickou trasu, po níž zhruba po dvou kilometrech dojdeme do cíle naší cesty – na Velkou Jizerskou louku.
Tam, kde je Jizera nejkrásnější
Hned jak nás cesta vyvede z lesa a před námi se objeví rozlehlé louky, stojí za to vydat se rovnou ke břehu Jizery. Právě v těchto místech je totiž řeka nejkrásnější. Jizera zde tvoří státní hranici a na druhém břehu roste krásný les se staletými smrky. Řeka se tiše převaluje přes oblé kameny a razí si cestu mezi balvany.
A pokud se vrátíme kousek zpět po vyšlapané pěšince vedoucí těsně podél řeky, rázem se ocitneme v úžasném lesním království. Jizera zde má divočejší ráz a na protějším břehu ji lemuje překrásný svah porostlý smrky, z něhož vykukují pohádkové skály obalené mechem.
Až si dostatečně užijete této kouzelné přírody, můžete se buď vrátit, anebo pokračovat po cestě přes Velkou Jizerskou louku, která se ale začíná vzdalovat od řeky, takže ji uvidíte už jen z dálky. Teprve až po třech kilometrech se opět vrátí k meandrům Jizery. Z cesty ale i tak přes hustý les není příliš mnoho vidět a mimo značené cesty bychom se v přírodní rezervaci vydávat neměli.
Divoká příroda u Jizery
Za výhledem na Bukovec
Pokud při zpáteční cestě budete mít ještě čas a dostatek sil, můžete také vystoupat na vrchol Bukovce s překrásným výhledem na Jizerku, a nebo se vydat podél Safírového potoka k rašeliništi Jizerky, vzdáleného z parkoviště pod Bukovcem necelé tři kilometry.
Může se hoditJak se tam dostat Užitečné odkazy |
