Unikátní kaňon v opukách a málo zpevněných pískovcích dlouhý 1,5 km najdeme v okrese Chrudim mezi obcemi Zderaz a místní částí obce Hluboká Dolany. Nevelké území o rozloze 35 hektarů v sobě ukrývá vysokou koncentraci geomorfologických skvostů včetně skalního tunelu, malé jeskyně, skalních převisů a různých erozních tvarů.
Lokalita navíc poskytuje ideální podmínky pro život řady vzácných živočichů a růst chráněných rostlin. Při troše štěstí zde můžeme potkat např. dnes již vzácného mloka skvrnitého nebo vidět různé druhy kapradin a mechů. V roce 1998 byla Pivnická rokle prohlášená za přírodní památku.
Průchodnost celého systému je velmi závislá na aktuálním stavu vody a naplavených větvích a kládách zapříčených v nejužších částech. Jsou místa, kde jsou stěny skal vzdálené jen půl metru.
O původu jmen Pivnická rokle nebo Pivnice se stále vedou diskuse. Jedním z možných vysvětlení může být pocitový vjem chladu připomínající pivnici nebo teplotu sklepa, v němž se chladí pivo. Druhým, avšak méně používaným názvem jsou Žižkovy maštale. Dochované pověsti hovoří o Pivnické rokli jako o možném úkrytu husitských vojsk. Místo se tak stalo dočasným útočištěm i pro Jana Žižku.
Pískovcová obydlí ve Zderazi
Výchozím bodem výletu do kaňonu je malebná vesnička Zderaz, ležící na hranici Českomoravské vrchoviny a České křídové tabule severovýchodně od Žďárských vrchů. Mezi místní zajímavosti se řadí např. těžba vzácné růžové žuly, ložiska písku, pískovce, opuky nebo třeba ložiska uhlí. K největším turistickým lákadlům ovšem patří pískovcová skalní obydlí neboli pískovcové skalní sklepy, které byly prokazatelně obydlené ještě koncem 19. století.
Objevují se názory, že mohly být vytesány již v době třicetileté války a původně sloužily jako úkryt pro úrodu, majetek a různé cennosti. Později byly některé z nich využity a upraveny k trvalému obývání. Dnes je možné si některé z dochovaných sklepů prohlédnout s místním průvodcem. Vstupné, které se dále využívá k obnově a opravám originálních obydli, je dobrovolné.
Před vstupem do Pivnické rokle ještě dáváme malou svačinku.
V rokli se válí velká spousta starých kmenů porostlých mechy a choroši.
Dobrodružství v Pivnické rokli
Ze Zderazi vyrážíme po žluté turistické značce směrem na Dolany. Za místním kravínem se cesta stáčí vlevo přes pole, před námi moře bahna... Děti mají první pozdvižení a polem se rozléhá smích s příznačnými komentáři: "Jé, já bruslím!" Snahy nás dospělejších usměrnit své ratolesti k pohybu v méně zabahněných částech cesty a hlavně mimo kaluže jsou marné.
Na kraji lesa se cesta vine vlevo a začíná klesat po široké zpevněné stezce. Pod námi se objevují skály a my začínáme uvažovat, jak se dostaneme dolů. Nakonec scházíme téměř až do údolí říčky Novohradka a po necelých 800 metrech odbočujeme ostře vlevo a noříme se do údolí Pivnického potoka. Cestou po žluté turistické značce potkáváme několik cedulí, které stručně informují o charakteru a unikátnosti lokality a nabádají návštěvníky k ohleduplnému chování.
Popadané stromy budete v Pivnické rokli překračovat neustále.
Zpočátku postupujeme po vyšlapané stezce. Koryto potoka je v této části i po vydatném dešti suché. Objevují se první skály, popadané staré kmeny s velkými choroši. Soutěska se postupně zužuje, až dosáhne větvení. Právě zde spatříme zmiňovaný skalní tunel a jeskyni. Potkáváme několik turistů. Většina z nich se vrací stejnou cestou zpět. Prý se nejužší místo v levé větvi rokle nedá projít, protože dřevěnému žebříku chybí šprušle a napadané klády kloužou. Jiní při pohledu na malé děti říkají, že s takovými špunty se to projít opravdu nedá. V tu chvíli dětem začínají svítit očička a výzva na sebe nedá dlouho čekat: "Táto, tam musíme určitě jít!" a letí přelézat další kmen a hrabat se v písku.
Dochované pověsti hovoří o Pivnické rokli jako o možném úkrytu husitských vojsk.
Na loukách nad Pivnickou roklí roste spousta nádherných kytek.
Po rychlém prozkoumání pravé, kratší větve se pouštíme do levé delší části začínající tunelem. Za ním nastává to pravé dobrodružství. Jednoduchému žebříku z klády, který překonává první vyšší skalní stupeň, opravdu chybí příčky. Hned za ním se ale nachází vůbec nejužší místo celého kaňonu, napadalo sem několik kluzkých klád a větví. Ale i po těch se nakonec dá vylézt do nižšími skalami sevřeného koryta Pivnického potoka. Po krátké poradě upouštíme od další cesty přímo soutěskou, kde by šlo jen těžko obcházet místa s vodou. Po krátkém výlezu v prudkém svahu se vracíme na žlutou turistickou značku, která nás dovede zpátky k autu do vesnice Zderaz.
Dozvuky pivnických zážitků
Když jsme další den přijížděli do nedalekých známějších Toulovcových maštalí, zeptal se syn, jestli tam taky bude stejná rokle jako včera. Prý to bylo super! Každý z nás si tam našel to své a nikdo nebyl zklamaný. Pivnická rokle je oázou divoké a nespoutané přírody uprostřed civilizace. Díky absenci turistické značky, naplaveným a popadaným větvím a kládám nabízí i špetku tolik potřebného dobrodružství. Dobrodružství, které předpokládá dobrý odhad situace v kaňonu a jistou chůzi mimo standardní značenou stezku po kamenech a kluzkých kládách. Dětem i sobě jsme museli slíbit, že se tam někdy zase vrátíme.
Pivnická rokle
