Zaniklé tratě
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapa úzkolejky hraběte Chorinského
Ve druhé polovině 19. století začaly v Čechách a na Moravě růst cukrovary jako houby po dešti. Jeden nich také při Severní dráze císaře Ferdinanda v Moravském Písku, při tehdejší stanici Bzenec-Písek. A právě tento cukrovar koupil v roce 1876 majitel panství v nedalekém Veselí nad Moravou, hrabě Viktor Chorinský.
Jak se ale ukázalo, svážení řepy z jeho polí bylo velmi komplikované, zvlášť, když se Morava často rozvodnila a povozy měly problém do cukrovaru přes podmáčené louky vůbec dojet. V roce 1879 tak padlo rozhodnutí postavit úzkorozchodnou železnici o rozchodu 790 mm (některé prameny mluví o rozchodu 800 mm) od cukrovaru směrem k Veselí. Nejprve jako volespřežku.
Hned o dva roky později se pohon změnil na parní a dráha se začala prodlužovat. Nejprve k veselskému zámku, potom za zámecký park na překladiště Lány a nakonec v roce 1917 až za Veselí ke dvoru Tasov. Celkově měla úzkokolejka délku zhruba 15 kilometrů.
 |
Kromě nákladních vagonů železnička disponovala také salonními vozy, ve kterých se vozili majitelé panství nebo jejich hosté. Stačilo ujít od nádraží v Moravském Písku pár kroků a nasednout do vlastního vlaku. Úzkokolejka se také využívala, když chtělo panstvo vyrazit na lov. Vláček dokonce zajížděl přímo pod balkon veselského zámku, stejně jako jinde pod balkon zajížděly kočáry.
Úzkokolejka hraběte Chorinského se za první republiky stala dokonce filmovou hvězdou. Měla nepřehlédnutelnou roli v prvním československém zvukovém filmu. Snímek Tonka Šibenice režiséra Karla Antona vznikl podle předlohy Egona Erwina Kische v roce 1930. Ve filmu je vidět nejmenší hraběcí lokomotiva s přezdívkou Tom Pouce v čele soupravy osobních vozů jak na širé trati, tak pod zámeckým balkonem.
Nejmenší lokomotivou na úzkokolejce byl Tom Pouce. Na pokyn k odjezdu v čele osobního vlaku čeká strojvedoucí Antonín Leitgeb
Kdo byl Tom Pouce?Americký herec, liliput Charles Sherwood Stratton (1838 - 1881). Věhlas získal v newyorském cirkusu kuriozit Barnum.  V roce 1845 triumfoval v Paříži v divadle Vaudeville. V Evropě vystupoval pod pseudonymem Tom Pouce, v USA jako Tom Thumb. |
Ve třicátých letech 20. století se začal mezi Sudoměřicemi a Otrokovicemi budovat Baťův kanál, který měl usnadnit dopravu lignitu z dolu v Ratíškovicích do Otrokovic. Trasa kanálu ale blízko zámku ve Veselí nad Moravou přetnula úzkorozchodnou trať. Ve Veselí proto vznikl vůbec první zdvihací železniční most u nás. Bohužel ho na konci dubna 1945 vyhodila do povětří ustupující německá armáda. Detonací skončil taky most přes Odlehčovací kanál (Novou Moravu) a poškozen byl také ocelový viadukt v zámeckém parku.
Tyto výbuchy vlastně předznamenal konec celé úzkokolejky. Chorinští jako říšští občané se museli vystěhovat a přestože těsně po válce drážka ještě pomáhala svážet řepu z Tasova do Veselí, v roce 1946 byly lokomotivy včetně kolejnic prodány. Osud unikátní dráhy se tak po 67 letech završil.
Ruční drezína úzkokolejky vyfocená před veselským zámkem. Zleva Ferdinand Chorinský, zprava mladý Berchtold z Buchlovic a dcera majitele panství Napajedla.
Zarostlá trať a chybějící most
V reportáži vám jako obvykle ukážeme pátrání po zbytcích zaniklé trati. Začneme hned u cukrovaru v Moravském Písku. Ještě v 70. letech 20. století před ním byly v dlažbě koleje úzkého rozchodu. Dnes už ovšem dráhu hraběte Chorinského připomíná jen podjezd pod Severní dráhou císaře Ferdinanda a pak také někdejší drážní domek hned za ním. Ten je ale radikálně přestavěn na obytný dům.
Po tělese dráhy by se prvních pár kilometrů dalo jít celkem bez potíží, ty ovšem začínají u Odlehčovacího kanálu neboli u Nové Moravy. Prvním problémem je chybějící most, druhým pak značně zarostlé těleso za hájenkou Buková, kde sídlila obsluha výhybky kusé koleje do lokality Horní louky.
Lavicová drezína před Hájenkou Buková a těleso dráhy ve stejném místě dnes.
I když je těleso dráhy špatně přístupné, podařilo se nám nějaké fragmenty objevit. Především betonové sloupky, které jsou v pravidelných intervalech rozmístěny na někdejším náspu. Jejich účel ale neznáme. Určitě to nejsou hektometrovníky a u zemědělské drážky máme pochybnosti také o sloupcích k určení nivelety tratě.
Dál jsme našli několik stavidlové mostků, které jednak převáděly koleje přes zaniklá ramena Moravy, jednak umožňovaly pustit velkou vodu do okolních luk, aby neohrožovala trať. Největší mostek má dokonce ještě zachovalé zábradlí. Tyto drobné železobetonové stavby zřejmě vznikaly ve třicátých letech 20. století, kdy se v kraji budoval Baťův kanál. Úzkokolejka se samozřejmě využívala i při dopravě materiálu na jeho stavbu.
Betonové mostky v lokalitě Dolní louky zřejmě pocházejí ze 30. let 20. století, kdy se v kraji budoval Odlehčovací kanál / Nová Morava a Baťův kanál. GPS: 48.9588275N, 17.3518425E
V reportáži se dále dozvíte, co zbylo z areálu Salajka, kde měla dráha svoje technické zázemí včetně kolejí pro odstavování nákladních vozů nebo remízy pro parní lokomotivy. Ukážeme vám slavný balkon, pod který zajížděly hraběcí vlaky, budeme hledat stopy po úzkokolejce v zámeckém parku a podíváme se k ocelovému železničnímu mostu přes řeku Moravu z roku 1911.
Ocelový železniční most přes řeku Moravu v zámeckém parku byl postaven v roce 1911, kdy nahradil původní dřevěný
Naše pátrání zakončíme za Veselím nad Moravou. Ukážeme vám jediný úsek, který je na nejnovější části dráhy dodnes patrný. Dozvíme se ale také pikantnosti ze života úzkokolejky. Třeba o útoku kotláře v roce 1944 nebo jak se Veselští po válce rozhodli přesunout parní lokomotivu přes město, aniž by tam vedly koleje.
Úzkokolejka hraběte Chorinského by dnes na Slovácku mohla být turistickým lákadlem 1. kategorie. Škoda, že historické události rozhodly jinak.
Pomozte nám se Zaniklými tratěmiMáte doma fotografie nebo amatérské záběry zaniklých tratí z doby jejich provozu? Napište nám a podělte se o svoje poklady, rádi je s uvedením zdroje uveřejníme. Aktuálně sháníme podklady k těmto tratím:
Náš e-mail je zanikletrate@idnes.cz |
