Zaniklé tratě
Sledovat další díly na iDNES.tvSpolečnost Rakouská severozápadní dráha (ÖNWB) odjakživa profitovala na rivalitě mezi Severní dráhou císaře Ferdinanda a Rakouskou společností státní dráhy. A když se dva perou, třetí se směje. Severozápadní dráha se tak dostala ke koncesím na zajímavé železniční tratě. Jednou z nich byla i Pravobřežka, úsek podél Labe z Nymburka přes Mělník do Děčína a Prostředního Žlebu.
Trať se začala stavět v roce 1872, hotova měla být o dva roky později. V Litoměřicích měly koleje vést přímo na břehu Labe, jenže za oběť by ji tehdy musela padnout místní část Rybáře. A nejenom to, měšťané se báli, že severozápadní dráha odřízne přístup Litoměřic k řece. Projektanti proto museli naplánovat tunel, který vedl jen několik metrů pod zastavěným územím.
Postavit 300 metrů dlouhý tunel se podařilo, u obou portálů je hloubený, uprostřed vylámaný ve skále. Jako všechny ostatní stavby ÖNWB byl i litoměřický tunel připravený pro dvě koleje, nakonec v něm byla položena jen jedna.
Deset let po zahájení provozu si Litoměřičtí vyvzdorovali stavbu zastávky blíž k městu, stanice Litoměřice dolní nádraží totiž stála víc než kilometr za hradbami. Vznikla tak zastávka Litoměřice město, jedna z nejvýstavnějších zastávek v síti ÖNWB.
Už ve třicátých letech se Pravobřežka začala zdvoukolejňovat, ale jediný úsek mezi stanicemi Litoměřice dolní nádraží a Velké Žernoseky zůstal jednokolejný. Možná proto, že průjezdný profil tunelu byl na dvou místech zúžen železobetonovou výztuhou.
Po druhé světové válce, v době masivní elektrifikace tratí, padlo definitivní rozhodnutí opustit v Litoměřicích starou trať a postavit přeložku. V prosinci 1958 projely vlaky litoměřickým tunelem naposledy. O osm let později byla zrušena osobní doprava i ve stanici Litoměřice dolní nádraží.
Zachráněné památky
Tunel byl po zrušení tratě využíván jako skladiště, město dokonce uvažovalo, že jej přebuduje na parkovací dům. Před pár lety si ho vzali pod svoje křídla motorkáři a vybudovali v něm místo pro svoje setkávání. Tunel je vyčištěný, omítnutý, má nové osvětlení, jsou v něm mobilní toalety a nakonec i bar. Od jara do podzimu se v podzemí konají motorkářské srazy, ale i nejrůznější hudební akce.
Druhou zachráněnou a vzkříšenou památkou je budova zastávky Litoměřice město. Po opuštění staré tratě se z ní staly kanceláře, na přelomu tisíciletí začala chátrat. Neorenesanční stavbu s prvky začínající secese si vyhlédli manželé Plíhalovi, celou ji zrekonstruovali a udělali v ní poetickou železniční kavárnu. Na části kolejové pláně je dokonce modelové kolejiště s litoměřickými pamětihodnostmi.
Nesmíme zapomenout na parní mašinku, která před zastávkou stojí. Má totiž také souvislost se zaniklými tratěmi. Lokomotiva Krauss München 3625 byla vyrobená pro cukrovar v Dolním Cetně na trati Skalsko–Chotětov. Ani cukrovar, ani trať už dnes neexistují, zabývali se jimi ve dvanáctém dílu Zaniklých tratí.
Kromě tunelu a zastávky vám v reportáži ukážeme i stanici Litoměřice dolní nádraží. Nádražní budova nedávno přišla o svoje nádherné hrázděné přístavby a vypadá, jako by byla na konci svojí cesty. Podíváme se i na opačnou stranu staré tratě, zašli jsme k místu, kde se od ní odpojuje novodobá přeložka.
Lokomotiva Krauss München 3625 na pomníku ve stanici Mladá Boleslav město v roce 1977 a dnes před zrušenou zastávkou Litoměřice město.
Původní stopa Rakouské severozápadní dráhy v Litoměřicích, či spíše největší stavební památky na ní, jasně dokazují, že se ne všechno staré musí nutně bourat. Když totiž chcete, dokážete vdechnout nový život i 150 let starému tunelu nebo zastávce.
Pomozte nám se Zaniklými tratěmiMáte doma fotografie nebo amatérské záběry zaniklých tratí z doby jejich provozu? Napište nám a podělte se o svoje poklady, rádi je s uvedením zdroje uveřejníme. Aktuálně sháníme podklady k těmto tratím:
Náš e-mail je zanikletrate@idnes.cz |