Řeka Doubrava vyhloubila na své téměř 90 kilometrů dlouhé pouti celou řadu malebných údolí, z nichž mnohá jsou chráněna pro výskyt vzácných druhů rostlin a živočichů. Trasa celodenní jarní procházky vede ze Spačic přes Pařížov, Ronov nad Doubravou do Žlebů.
Může se hoditNechce se vám letos na dovolenou do zahraničí, ale chcete poznat krásy Čech? Vyberte si svoji tuzemskou dovolenou na Dovolena.iDNES.cz. |
Modrá turistická značka se noří do údolí Doubravy ve Spačicích u mostu. Po pohodlné cestě procházíme kolem kamenitého údolí řeky, která přirozeně meandruje. Neklidný a rychlý tok se zklidňuje až po více než třech kilometrech ve vodní nádrži Pařížov, která patří nejen k nejhezčím, ale i nestarším přehradám v Čechách.
Samotná hráz přehrady je technickou památkou. Stavba byla realizována v letech 1910-1913 původně jako ochrana proti povodním. Hráz je postavena převážně z ruly, která se těžila v nedalekém lomu. Na stavbu bylo zapotřebí celkem 35 000 kubíků kamene, 310 vagónů labského písku a 460 vagónů cementu. Společně s dalším zařízením a platy pro 500 dělníků vyšla stavba na úctyhodných 1,5 milionu rakouských korun. V roce 1992 zde byla dobudována malá vodní elektrárna. Přístup na hráz je možný pouze v doprovodu hrázného. U brány je zvonek. Při poslední březnové návštěvě jsme však měli smůlu a na hrázného jsme se nedozvonili.
V obci Pařížov, o které v kronikách a v odborné literatuře mnoho zmínek nenajdeme, můžeme obdivovat původně románský kostel postavený v roce 1127, dokládající dlouhou historii osídlení údolí řeky Doubravy. Z původní stavby se dochovala románská věž. Kostel byl opravován začátkem 19. století a z této doby pravděpodobně pochází i loď a presbytář.
Řeka Doubrava střídá rychlé peřejnaté úseky s klidnějšími částmi toku.
Kromě záplavy sasanek kvetou v parku ve Žlebech i violky.
Z Pařížova kolem zlatonosného potoka k Chittussiho údolí
Cesta z Pařížova po žluté turistické značce vede chvíli podél hranice lesa s nádhernými výhledy na hřeben Kaňkových hor. Výhled na jedné straně začíná Kubíkovými duby nad Běstvinou a na straně druhé končí zříceninou hradu Lichnice nad Třemošnicí. Pod námi se vine řeka a netrvá dlouho a vracíme se zpět k jejímu toku.
Přírodní park DoubravaPřírodní park Doubrava byl vyhlášen v roce 1998 na rozloze necelých 65 hektarů s cílem ochrany unikátního hluboce zaříznutého údolí řeky Doubravy mezi Spačicemi a Ronovem nad Doubravou a zajištění únosného turistického využití oblasti a rekreace. Kromě běžných bylin zde najdeme např. růži převislou, prvosenku vyšší, pryšec mandloňový nebo třeba kostival hlíznatý. Popsaná trasa ze Spačic do Žlebů měří necelých 20 km. |
Žlutou turistickou značku opouštíme u rozcestí Pod Luhy. Napojujeme se zde na zelenou turistickou značku a zároveň i na naučnou stezku nazvanou "Krajem Železných hor", která přichází od 1,5 kilometru vzdálené Třemošnice. Město Třemošnice se nachází na úpatí Železných hor a Národní přírodní rezervace Lichnice -Kaňkovy hory. Město je tak skvělým výchozím místem pro nespočet dalších výletů. Kromě zříceniny hradu Lichnice, která se vypíná na skalním návrší ve výšce 480 metrů přímo nad Třemošnicí, stojí na okraji města i částečně zrekonstruovaná Berlova vápenka. Jedná se o cennou technickou kulturní památku dokládající bohatou historii vápenictví v této oblasti.
My ale zůstáváme v údolí a pokračujeme do Mladotic. Kousek před nimi se do Doubravy vlévá Zlatý potok, který pramení severně od Seče. Jedna z nejkrásnějších částí malebného údolí Doubravy začíná za Mladoticemi.
Turistická značka klesá do kamenitého Chittussiho údolí, aby po chvíli příkře vystoupala na skalnatý hřebínek poskytující nádherné výhledy na hřeben Železných hor, a poté se opět vrací zpět k řece. Údolí je pojmenované podle vyhlášeného malíře Antonína Chittussiho, který se v roce 1847 narodil v nedalekém Ronově nad Dobravou a ve zdejší krajině často hledal inspiraci pro svá díla. Jeden z jeho obrazů z roku 1884 s názvem "Údolí Doubravy" je umístěn v Národní galerii.
Řeka je také domovem mnoha druhů ryb, včetně parem, úhořů a lipanů. Na březích můžeme s trochou štěstí zahlédnout ledňáčka říčního nebo skorce vodního. V tomto úseku řeky převládají v bohatém lesním porostu hlavně dubohabřiny, smrky a borovice.
Naším dalším cílem je v pravdě unikátní technické dílo v podobě náhonu ke Korečnickému mlýnu v Ronově nad Doubravou. Náhon začíná úzkou lávkou a stavidlem, pokračuje asi 250 nebo 300 metrů a náhle zdánlivě končí u skály, zpod které vytéká po dalších 40 nebo 50 metrech a pokračuje k mlýnu. Zlí jazykové tvrdí, že náhon a vodní tunel ve skále budovali dva doživotně odsouzení trestanci, kteří se díky tomu dostali na svobodu.
Za tunelem opouštíme údolí Doubravy a do mírného svahu stoupáme ke hřbitovnímu Kostelu svatého Kříže. Jedná se o původně románskou stavbu z první poloviny 13. století. Nestarší dochovanou částí kostela je gotický presbytář. Věž byla pravděpodobně přestavěna v raném baroku. Od kostela je to už jen kousek do Ronova nad Doubravou.
O dobré turecké lísce a zlé malé čarodějce
V Ronově na Chittussiho náměstí stojí líska, kterou místní považují za ochránkyni města. Traduje se o ní zajímavá legenda. Jednoho dne se prý ve městě objevil neznámý rytíř z rodu Lichtenberků a přinesl s sebou sazeničku turecké lísky, kterou zasadil na náměstí v Ronově. Netrvalo dlouho a ze sazeničky vyrostl krásný strom. Jednoho dne odjel rytíř s měšťany na lov a v tu chvíli se zatáhlo a po nebi plula černá mračna a slunce přestalo svítit. Lidé začali mít strach. Ve městě se z ničeho nic objevila malá holčička v bílých šatech s černými vlasy a přinášela jen zkázu. Stromy i tráva pod jejím pohledem usychaly a lidé omdlévali. Všude, kam stoupla, zůstala černá a spálená zem.
Když se chystala zničit i tureckou lísku, vrátil se rytíř zpět do města. Vše by asi bylo špatně dopadlo, kdyby se najednou mračna nerozestoupila a proud čistého světla neozářil strom, který náhle obživl a zlou holku zašlapal do země, aby se mohla vrátit do pekla, kam patřila. Od té doby je líska ochránkyní města.
Na náměstí můžeme ještě vidět kostel svatého Vavřince a Pomník obětem 1. světové války.
Poslední úsek do Žlebů k bílým jelenům
Červená turistická značka prochází Ronovem a do údolí řeky Doubravy se vrací u Sádeckého mostu. Řeka zde teče o něco pomaleji a líněji, přesto nebo spíš právě proto přirozeně meandruje a vytváří řadu malebných zákoutí. Po necelých dvou kilometrech přicházíme k mostu a k rozcestí U krajských hranic. Toto rozcestí se opravdu nachází v blízkosti hranic mezi Pardubickým a Středočeským krajem. Do zámeckého parku ve Žlebech a konce našeho výletu zbývá posledních 2,5 km.
První zmínky o původně středověkém hradu najdeme v kronikách před rokem 1290. Mezi věhlasné majitele hradu se zapsal mimo jiné i Karel IV., který hrad odkoupil v roce 1356. Tento královský majetek byl později zastavován různým držitelům. Ronovské panství včetně zámku bylo v roce 1945 zestátněno.
Necelých 10 minut chůze od zámku můžeme od začátku května do konce září navštívit oboru s unikátními bílými jeleny, nebo zhlédnout představení výcviku dravců a sov. Kromě bílých jelenů jsou v oboře i mufloni, daňci, prasata nebo srnci.
Historický původ bílých jelenů je dodnes obestřen rouškou tajemství, pocházejí snad z Persie. První kusy se v českých zemích objevily kolem roku 1780 a staly se majetkem několika šlechtických rodů. Jejich odchov se však dařil jen na panství Žehušice. Nová obora začala vznikat na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století v návaznosti na zámecký park ve Žlebech. Díky péči chovatelů tak vznikla v Evropě velmi unikátní početná populace těchto nádherných zvířat.
