Usmálo se na nás štěstí, před pár dny zasypal pomezí Jihočeského a Plzeňského kraje bohatý příval sněhu. Stromy, které nevydržely nápor sněhové nadílky, už stihly popadat, ranní teplota poklesla pod minus deset stupňů a nebe bylo bez mráčku.
V tomto nádherném zimním počasí se vydáváme na výlet za kadovským viklanem, diskrétně obklopeným malým ostrůvkem lesíka. Teď jsou ovšem koruny dřevin holé a kamenného giganta, ozdobeného sněhovou čepicí, zčásti osvětlují paprsky slunce.
Ač kalendář ukazuje všední den, tak cestičku k viklanu již někdo prošlápl. Podle zubaté linie stop vymezené body, odkud se kadovský viklan odhaluje v celé kráse a s přihlédnutím na polohu slunce shodně tipujeme, že sem zavítal neznámý nadšený fotograf, aby zkušeně využil světla časného jitra.
Viklan ihned vzbudí respekt svou mohutností, vždyť jeho hmotnost se prý blíží ke třiceti tunám. Tento zvláštní kolos odnepaměti doprovázela pověst záhadného místa a byla mu přisuzována role dávného obětiště.
Později se stal oblíbeným výletním cílem, což se ve finále projevilo spíše negativně. Už koncem předminulého století doplatil na nekázeň návštěvníků, kdy byl vyvalen z lůžka a shozen.
Až roku 1983 pomohl viklanu k návratu do původní polohy inženýr Pavel Pavel. Ten tady sbíral první zkušenosti, které později úspěšně prezentoval během světoznámé expedice na Velikonočním ostrově, kde se mu podařilo demonstrovat variantu jednoduché přepravy tamních obřích soch.
Bohužel ani jeho zásah nepřinesl viklanu klid. Ten se opět párkrát dočkal povalení a následovného zásahu inženýra Pavla. Přitom byl zabezpečen dřevěnými klíny, aby navždy odolal pokusům jej rozkývat a shodit.
Kouzelná zima
Bájný kolos zároveň tvoří leitmotiv naučné stezky „Okolím viklanu“. My jsme se rozhodli projít její krátkou západní větev, protože ta se pyšní trojicí dalších tajemných skalních útvarů.
Ovšem prvně se ještě chvíli věnujeme ostatním pamětihodnostem obce. Té vévodí malebný kostelík, jemuž se nedávno vrátil honosný lesk. S církevním komplexem pak sousedí areál bývalé tvrze, která byla později přestavěna na barokní sýpku.
Jak asi vypadala v dobách své největší slávy, věrohodně naznačují obezděné křivky původních renesančních štítů či pozůstatky arkýře. Podle pověsti tu bloudí přízrak bílé paní s kyticí lučních květin. Momentálně tvrz prochází rekonstrukcí, přičemž infotabule upozorňuje na vlastivědnou expozici věnovanou minulosti zdejšího venkovského života.
Průčelí tvrze Kadov
Novogotická kaple s hrobkou bývalých majitelů lnářského panství
Krátkou pauzu si dáváme i za tvrzí. Tam se tyčí pohřební kaple s rodovou hrobkou bývalých majitelů lnářského panství - hrabat Linckerů z Lutzemwicku.
Pár desítek metrů od posledních stavení Kadova se vyjeté koleje od traktoru stáčí do neznáma. A nám nezbývá nic jiného, než si poctivě prošlápnout cestu. Zde nás fotograf nepředešel. Ovšem to ke správné zimní procházce neoddělitelně patří. Zvlášť, když dokola vládne podmanivá romantika.
Sníh křupe pod podrážkami bot, dokonalé ticho místy naruší jen tlumený vzdálený zvuk automobilu, sluneční kotouč spolu s bílou peřinou přinášejí táhlým pláním oslepující zář a keře podél zaváté polní cesty zdobí temně modré bobule přemrzlých trnek, obalené blyštivými bodlinami jinovatky.
Na obzoru Šumava
U infopanelu odbočujeme do přilehlého lesa, kde brzy úspěšně nacházíme první skalní útvar - Malý čertův náramek. Tady prý vzteklý pekelník vysypal pytel kamení poté, co prohrál sázku se zbožným kadovským učitelem.
Naopak následující pozoruhodný div přírody je výborně patrný už z velké dálky a dominantně se vyjímá pod vrcholem odlesněného svahu. Paradoxně, když jsme se mu přiblížili téměř na dosah, působil Obětní kámen mnohem menším dojmem, než jaký vzbuzoval z protilehlého okraje louky.
Malý čertův náramek
Obětní kámen s náznakem skalní mísy pod sněhovou čepicí
S kadovským viklanem ho spojuje shodná hypotéza, podle které šlo o pohanské kultovní místo. Příčinu k této teorii zavdala hluboká skalní mísa, která se nalézá na horní ploše kamene. Momentálně ji přesně vyznačuje zvlněná sněhová pokrývka. Avšak dobře je patrná i při přiblížení leteckých snímků.
Existence záhadné mísy podnítila barvité spekulace spojené s tajemnými rituály. Ale podle místních znalců jedinými skutečnými oběťmi kamene se pravděpodobně staly účastnice letních táborů, které u něj či přímo na něm přišly o své panenství. Od táborového areálu pod kamenem to sem měly opravdu kousek a ke kameni býval přistavěn dřevěný žebřík. Zajímavé je porovnat rozdíl mezi snímkem Obětního kamene z infopanelu a současný stav po vykácení lesa.
Velký čertův náramek
I Velký čertův náramek dříve vroubil les. Teď se odtud otevře výhled k Šumavě.
Závěrečná zastávka přísluší Velkému čertovu náramku. A zde se před námi znovu náhle vynořila klikatá stezička čerstvě prošlapaná ranním fotografem, což bezpečně potvrdily odskoky a udusaná stanoviště v místech, odkud je na něj pěkně vidět.
Rovněž Velký čertův náramek halí závoj pověstí. Nejčastěji vyprávějí o mladíkovi, jehož děvče chytře přelstilo čerta a od pyšného zámožného otce získalo souhlas ke svatbě s chlapcem z chudé rodiny. Vyjma půvabných skal tu výletníky uchvátí velice hezký pohled do mělké kotliny uzavřené nebetyčnou masou Šumavy.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditViklany u nás Jak se tam dostat Určitou naději skýtá vlak s výstupem ve stanici Lnáře či sousedních Tchořovicích. Dalším východiskem by se teoreticky mohly stát Horažďovice. Všechny tyto varianty však znamenají dost dlouhý pěší přesun, což za vysoké sněhové pokrývky nemusí být dvakrát příjemné. Trasa naučné stezky Okolím viklanu kopíruje žlutou značku, úsek vymezený Kadovem a Slatinou lze absolvovat na běžkách. Internet |
