Už jeho samotné pojmenování Heiliger Stein neboli Posvátný kámen zavání nádechem vstupní brány do jiného světa. Položený je na návrší nad osadou Mitteretzbach, otevřeném do dálek, kde vychází slunce, a zastíněném pahorkem ve směru, odkud přichází noc.
Povrch nápadného žulového balvanu brázdí množství hlubokých miskovitých prohlubní, o jejichž přirozeném původu lze jen spekulovat. Oproti podobným přírodním útvarům je tady modelace natolik výrazná a intenzivní, že přímo nahrává odvážným hypotézám, mýtům a pověstem. Nejčastěji bývá spojován s kultovní funkcí obětiště, podle některých zdrojů tady tři pohanské kněžky střežily prastaré duchovní centrum. Každopádně se poblíž kamene kříží několik silných energetických zón.
Návštěvník nemusí být ani trochu příznivcem tajemných jevů, přesto ho komplex Posvátného kamene natolik pohltí, že se mu odtud vůbec nebude chtít pryč. I mě zde jakási nedefinovaná síla podvědomě zdržovala. Nejdřív přišla na řadu svačina, pak chvilka oddechu a koukání do prázdna, poté jsem si pro jistotu udělal znovu ještě jednou několik záběrů a než jsem se přinutil k dalšímu pokračování, rázem byla hodina pryč.
Dějiště zázraků
Jak se dost často stává, expanze křesťanství původní kultovní místo nezlikvidovala, ale začlenila ho do svého pojetí víry. Očistu kamene prý provedl svatý Wolfgang, jemuž je zasvěcen starobylý gotický kostel v blízkých Hnanicích.
K Posvátnému kameni se postupně počali stahovat poutníci, kteří doufali v zázračné uzdravení svých neduhů. Takže i tady pochopitelně brzy vyrostl kostel. Patronkou chrámu se stala Panna Marie a komplex byl nazván poutním místem Naší milé paní na kameni. I když, i pod pláštěm katolicismu, nadále doutnaly uhlíky dávného pohanství: dešťová voda zachycená do misek Posvátného kamene prý dokonce dokázala vrátit i ztracený zrak. Poutní kostel nakonec nepřežil josefínské reformy a na konci 18. století se dočkal demolice.
Obnovený půdorys bývalého poutního chrámu. Tady najdeme místo s nejsilnější energetickou intenzitou.
Odkryté ruiny kostela, z jejichž půdorysu si můžeme udělat představu o rozlehlosti svatyně, byly nedávno profesionálně zakonzervovány. Kolem nich se vine elegantní oblouk zdvihnutého ochozu, odkud se budeme moci nádherně rozhlédnout po česko-rakouském pomezí. Ačkoli vyhlídkový ochoz převyšuje okolní terén pouze o pár metrů a přibližuje nám hlavně východní směr, budete si zde připadat jako na skutečné rozhledně. Po architektonické stránce je příkladnou ukázkou úhledné moderní stavby, která v sobě spojila jednoduchost, krásu a účelnost. Zároveň se sem perfektně hodí.
Protipól k vyhlídkovému ochozu tvoří poslední sakrální objekt komplexu Posvátného kamene. Je jím lidová kaplička, před níž se příležitostně konají bohoslužby pod širým nebem. Mimořádné pozornosti se těší především u dětských návštěvníků Posvátného kamene. To proto, že konec lanka, který slouží k rozhoupání zvonu, je proklatě blízko k zemi. Tím pádem nová hlasitá hračka je rázem na světě.
Gotický kostel ve Hnanicích je zasvěcený svatému Wolfgangovi, světci, který údajně očistil Posvátný kámen.
Po ještěrčí cestě
Na české značení u Posvátného kamene plynule navazují rakouské stezky. Tamní úsek Evropské dálkové cesty E8 směřuje do vinařského centra Retzu. Naopak z naší strany se trasa žluté značky zpočátku ponoří do malebného kaňonu Dyje a následně turistům představí ty nejatraktivnější partie východní části národního parku Podyjí. Zpočátku se dotkne úpatí věhlasné vinice Šobes, následně kopíruje divoké koryto řeky. Pouze sotva znatelné trosky bývalých mlýnů připomínají, že toto údolí ještě před instalací železné opony přece jen nepatrně ovlivnila lidská činnost.
Jinak se kolem cesty táhnou jen nedozírná kamenná moře, kde mezi spadaným listím šustí vyplašené ještěrky zelené. Přesto, že patří do množiny kriticky ohrožených druhů naší přírody, tady se jim zatím náramně daří. Když jsem někde za Gruberovým mlýnem spatřil první, byl jsem z pohledu na tento živý drahokam jako u vytržení. Po minutě se mi připletla pod nohy druhá, vzápětí třetí a od desáté jsem je přestal počítat. Přitom jsem stihl ujít sotva kilometr cesty. Prakticky nepřístupný terén okolních strání, v němž se vyprahlé prosluněné skály mozaikovitě střídají se stínem teplomilných porostů, pro ně představuje ideální stanoviště.
Další důležitý energetický bod leží uprostřed řetězu z kamenných koulí.
Kapli u Posvátného kamene nechala vystavět jako projev díkuvzdání uzdravená poutnice.
Nejkrásnější pohled na Znojmo, podle chuti i dvojmo...
Později značka příkře vyšplhá k dalšímu ze stěžejních míst Podyjí, známé vyhlídce Sealsfieldův kámen. Omračující pohled do hlubin opuštěného kaňonu si návštěvníci nejvíc užijí během odpoledních hodin. Tehdy totiž mají slunce za svými zády a protilehlý břeh je proto efektně nasvícený. Odtud se žlutá opětovně spustí dolů z kopců a pokračuje po lesnatém břehu údolní nádrže Znojmo.
Jakmile se začnou na druhé straně objevovat první signály blízkosti města, dostane tato nepříliš záživná etapa daleko přívětivější charakter. Zpola zarostlé terasy opuštěných vinic navnadí jižní atmosférou, která se přelije do velkolepého panoramatu se siluetou historické zástavby Znojma. V souvislé řadě se za sebou tyčí znojemské hradiště, areál pivovaru s románskou rotundou svaté Kateřiny a monumentální gotický chrám svatého Mikuláše.
Na konci štreky, pod přehradní hrází, se začne ozývat lákavé vábení zdejších krčem, takže kdo chce, může se rychle dopracovat do stavu, kdy Znojmo doopravdy uvidí dvojmo.
Může se hoditJak se tam dostat
Tip iDNES.cz - úleva s úsměvem |
